Johana Kotišová. Foto Ondřej Kaleta. Použito se svolením autora.
Možná si vzpomenete na dnes už legendární tweet Andreje Babiše z června roku 2013, v němž stálo „Zítra asi něco koupím“. A Andrej Babiš skutečně něco koupil – stoprocentní podíl v mediální společnosti MAFRA. Bezprostředně před volbami tak mimo jiné získal přímý vliv na nejčtenější české deníky Mladou frontu DNES a Lidové noviny. Jak ale tuto změnu prožívali novináři a novinářky přímo v redakcích? Proč se řada z nich rozhodla okamžitě odejít a proč další naopak zůstali? Právě tomu se ve svém výzkumu věnovaly mediální analytičky Lenka Washková Císařová a Johana Kotišová. Ve strukturovaných rozhovorech mapovaly motivace novinářů zůstat či opustit redakce spadající do mediální společnosti MAFRA. S mediální analytičkou Johanou Kotišovou momentálně působící na Amsterdamské univerzitě jsme v novém dílu podcastu Kolaps probírali média Andreje Babiše a úroveň českých debat o médiích, novinářích a novinářkách. Celý podcast si můžete poslechnout zde:
Jaké nejčastější důvody vedly novináře k tomu, aby zůstali v redakcích médií Andreje Babiše?
Často jsou to party a skupiny kamarádů, kteří si vytvořili nějaké bezpečné sociální prostředí. Nebo je tam v jejich očích drží pocit individuální autonomie. To bylo asi nejpřekvapivější zjištění našeho výzkumu. Lidé, kteří v redakcích zůstali a mluvili s námi, měli pocit, že mají nějakou osobní autonomii. Český oligarchizovaný mediální systém podle nich v principu neumožňuje systémovou strukturální autonomii. Média buď někdo vlastní, nebo jsou ovlivňovaná nějak jinak – ze strany politiků, byznysmenů, inzerentů. Mají zkrátka pocit, že v jakémkoliv novinářském prostředí by museli o svou autonomii bojovat. A mají pocit, že v aktuálních redakcích se jim to daří, že si pro sebe dokážou vytvořit takové podmínky, ve kterých si nakonec můžou psát, co chtějí a jak chtějí. Důležitým faktorem je ovšem i hypotéka.
Což vy nekritizujete a tvrdíte, že většina lidí pracuje kvůli penězům…
Jak můžeme kritizovat někoho za to, že chce dělat práci v oboru, který vystudoval, aby uživil svou rodinu, nebo aby neskončil na dlažbě? Podle mě je to špatně mířená kritika.
Zmiňujete rozdíl mezi strukturální a individuální autonomií. Můžeš vysvětlit, v čem se liší?
Skupiny těch novinářů, co odešli, a těch co zůstali, se liší právě v pojetí autonomie. Ti, kteří v redakcích zůstávají, mají pocit, že individuální autonomie je ta jediná autonomie, které se mohou těšit. Je to pro ně jakási praxe, za kterou musí bojovat na každodenní bázi uvnitř redakce. A ta druhá skupina má pocit, že autonomie je nějaká hodnota, která by jim měla být garantována spíše zvnějšku. Měla by to být věc managementu, který by to měl zajistit. Pokud média vlastní takto vysoce postavený politik, tak to podle nich není možné. A proto také odešli.