Foto Jamie Rose
Na konci roku 2021 vycházel pod hlavičkou Institutu úzkosti šestidílný podcast Transistorie o tom, „co znamená, nebo co znamenalo být trans.“ Autorkou podcastu a poměrně rozsáhlých trans dějin je Jamie Rose, s níž si v podcastu povídala Johana Nejedlová. Jamie Rose je aktivistka, doktorandka anglofonní literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V podcastu Transistorie prošla queer historii od středověku, ale nejvíce se věnovala angloamerickým trans dějinám od 19. století až do současnosti.
Proč pro tebe bylo důležité zmapovat transhistorii?
Pro mě to bylo zásadní dlouhodobě. Jde o to, jak se předává historie v queer komunitě a transkomunitě. V heterosexuální komunitě dochází k reprodukci historie tradičním způsobem z generace na generaci. Rodiče vypráví svým dětem a ty se můžou o historii poučit. V queer kontextu toto chybí obecně a celosvětově. Tím, jak vyvstává vždy nová generace queer lidí, tak ty staré věci se zapomínají a lidi v komunitě často neví, odkud přicházejí, a ani neví, že předchozí generace řešily to stejné dávno před nimi. Pro mě byl zlomový okamžik, když jsem četla komiks Lesby k pohledání od Alison Bechdel, který autorka psala snad od konce sedmdesátých let. Když jsem to pročítala, viděla jsem, že lidi v té době řešili ty samé věci, které my řešíme pořád dokola, a pořád je zapomínáme. Queer historie je často nepřístupná a příliš se neřeší, kontakt s předchozími generacemi nefunguje v queer komunitě ideálně, proto je důležité tuto historii mapovat.
Kam se zkušenosti queer lidí, které se nestanou dějinami, vytrácí?
Jde o rozdělení i v rámci queer komunity obecně. Když se podíváme právě na trans historii, tak se často projekty, které začínaly v sedmdesátých a osmdesátých letech a snažily se dát do kupy nějakou ucelenější queer historii, vracely i do antického Řecka a vytvářely podivné spoje k moderní historii. Mnohdy se stávalo, že transhistorie byla zametena pod koberec homosexuality. Když se podíváme na lesbickou historii, tak se tam často vyskytují osoby, které žily svoje životy na nějaké trans úrovni. Zahrnout to čistě pod lesbický život bylo extrémní zjednodušení, které ve své době mělo politický účel, ale ve výsledku se transhistorie ztratila pod homosexualitou.
Když se podíváme ještě hlouběji do dějin?
Jde samozřejmě o to, že se musíme ptát, kdo vůbec mohl historii zaznamenávat. Marginalizované skupiny k tomu příležitost neměly. Když se ale podíváme na archeologii, tak se často dělo a děje se to dodnes, že nálezy „mužské“ kostry s předměty, které se dávaly obvykle ženám, se interpretují jako omyl, nebo zase jako projev homosexuality.
Translidi v komunitách existovali a žili. Když se podíváme na kultury, kde zůstaly zvyky z předkřesťanské doby, objevují se zde identity mimo genderovou binaritu, na nějakém transpoli. Velká změna nastala s nástupem křesťanství, které se hodně podílelo na konstrukci genderové binarity, i když samozřejmě nejen ono.
► Líbil se vám tento díl Kolapsu? Podpořte jeho vznik na Darujme.cz: bit.ly/Chci_Dalsi_Kolaps
► Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorům na [email protected]