V seriálu Perníkový táta (Breaking Bad, 2008–2013), který nedávno skončil na americké televizi NBC, často hrálo jižanské country nebo latinskoamerický folk. Příběh se koneckonců odehrával na hranicích s Mexikem. Jakýmsi paralelním seriálovým soundtrackem by ale klidně mohlo být i album My Name Is My Name amerického rappera, který si říká Pusha T. Bývalý drogový dealer z Virginie totiž ve svých skladbách zpracovává podobná témata jako tvůrci Perníkového táty.
Rappeři se rádi chlubí svojí minulostí v drogovém byznysu – jeden čas byl pouliční „hustling“ bezmála povinným vzděláním adeptů hiphopové slávy. Na základě zkušenosti z ulice (často pochopitelně řádně nafukované) se odvozovala autenticita rapperovy výpovědi a nakonec to došlo tak daleko, že Jay-Z udělal mezi prodáváním drog a desek rovnítko. „We treat this rap shit just like, handlin’ weight/ What they want we give it to ’em“ (Tenhle rapovej matroš berem stejně jako prodáváme fet/ dostanou jenom to, co chtěj), rapoval v roce 1997 na svém druhém albu In My Lifetime Vol. 1 a o podobnostech mezi oběma světy píše i ve své autobiografii Decoded: „Mám rád mefatory a pro mě je hustling ultimátní metaforou pro nejzákladnější lidskou zkušenost: boj o přežití. (…) Proto příběh hustlera skrze médium hiphopu tak zasáhl globální publikum.“
Gangsta rap, který na začátku devadesátých let definitivně dostal hip hop do obýváků teenagerů z bělošských předměstí (a tudíž i do prodejních hitparád), opředl drogový byznys spoustou romantických mýtů. Seriály jako Špína Baltimoru (The Wire, 2002–2008) nebo Perníkový táta svým syrovým realismem podsvětí těchto mýtů částečně zbavují, ale jistý stupeň dekonstrukce dealerského „glamour“ lze najít už i na některých rapových deskách, například na Hell Hath No Fury (2006) od bratrské dvojice Clipse, jejíž jednou polovinou je právě Pusha T. Paranoia, pochybnosti a strach kreslí v jeho textech plastický portrét světa mimo zákon.
Pusha T vzájemnou vazbu na podobně naladěné seriály stvrzuje i v názvu nové desky – „My name is my name“ je totiž věta z monologu drogového bosse Marla Stanfielda ze Špíny Baltimoru. Rapper, jehož Entertainment Weekly aktuálně nazval „posledním velkým gangsta rapperem“, dal navíc na obal svého nového alba obří čárový kód. Jako by posluchačům vzkazoval: „Tady je můj produkt – kup si ho, nebo odpal! Tohle není umění, ale byznys!“
Co mají společného drogový byznys a rap? Jaká ideologie pracuje pod příběhy úspěchu? Následující poznatky jsem získal při sledování Perníkového táty a poslouchání My Name Is My Name:
1. Úspěch je potvrzením vyvolenosti
Hvězdný rapper i úspěšný obchodník s drogami jsou zosobněním kapitalistického ideálu. Jedinec může v rapu i drogovém byznysu dosáhnout úspěchu maximalizací svého úsilí, jež pohání víra, že mu peníze pomůžou zpřetrhat sociální, rasové nebo genderové kořeny. Touha po úspěchu upozaďuje vše ostatní a ospravedlňuje i prohřešky proti obecné morálce a právu.
Padesátiletý Walter White je na začátku Perníkového táty učitelem na střední škole a ze svého platu nedokáže ani splácet hypotéku. Když mu doktoři diagnostikují rakovinu, najednou reálně hrozí, že jeho rodina přijde o dům, a tak se rozhodne využít svých znalostí chemie a společně se svým bývalým studentem Jessem Pinkmanem začnou vyrábět metamfetamin. Prvotřídní modrý krystal se stane jeho zkratkou k finanční stabilitě.
Rap se zrodil v polovině sedmdesátých let v sociálně vyloučených sídlištích newyorského Harlemu. Jakmile se ovšem začal projevovat jeho komerční potenciál, stal se zhmotněním černého amerického snu. Pro poslední generace Afroameričanů má rap (stejně jako třeba basketbal) punc postranního výtahu ke společenské prestiži. Ve své teorii protestantské etiky Max Weber vysvětluje, že ekonomický úspěch je stvrzením boží náklonnosti, a Pusha T s ním souhlasí: „All that’s missing is a blessing/ I hope God gets the message“ (Jediné, co chybí, je požehnání/ doufám, že Bůh mě slyší), rapuje ve skladbě Pain.
2. Přezdívka je prvním krokem k vytvoření mýtu
S jídlem roste chuť, a tak se Walter White postupně mění z řadového obchodníčka v drogového bosse. Jeho skutečný přerod ale přichází až ve chvíli, kdy začne používat přezdívku Heisenberg – podle jednoho z nejvýznamnějších teoretiků fyziky 20. století. Jeho příběh v pouliční šeptandě dostává rozměry mýtu, děsí konkurenci a White se skrze něj stává důležitým hráčem v drogové hře.
Právě volba nové přezdívky je pro rappera aktem rozvázání pout s vlastním „otrockým jménem“. Zbavit se příjmení, které dostávali černoši přivezení z Afriky do Nového světa od svých majitelů, totiž znamená symbolicky vystoupit ze společenského řádu bílé Ameriky a stát se součástí světa, v němž platí úplně jiná pravidla. Přezdívka navíc neodkazuje k rodinnému původu, ale k zásluhám a činům – je v ní zapsaná identita člověka. Zcela přímo to vyjadřuje Pusha T ve skladbě King Push: „This is my time, this is my hour./ This is my pain, this is my name, this is my power“ (Tohle je můj čas, tohle je moje hodina. Tohle je moje bolest,/ tohle je moje jméno, tohle je moje moc).
3. Aby se vydělávalo, musí se krást
Když White a Pinkman zjistí, že potřebují kvalitnější methylamin, neváhají si ho „vypůjčit“ z blízké chemické továrny. Obdobně rapová kariéra obvykle startuje s neoficiálními nahrávkami, takzvanými mixtapy, na nichž MCs rapují do beatů ukradených z hitů svých slavnějších kolegů. V cestě za úspěchem není nemorální ani krádež.
Politická proklamace černošské nezávislosti revolucionáře Malcolma X („by any means necessary“, tzn. všemi dostupnými prostředky, což je výpůjčka ze Sartrových Špinavých rukou) se v rapu posunula do roviny individuální morálky nezávislé na společnosti. Mimochodem, v portrétu rappera Jaye-Z v deníku The Guardian si David Dennis všímá, že „v srdci jeho hudby vždycky byl kapitalismus a snaha dosáhnout ekonomického úspěchu všemi dostupnými prostředky“. Když se v tracku 40 Acres Pusha T charakterizuje jako „neuhlazený, bez potřeby se omlouvat“, nebo když říká, že je „bohatý a zajímá se jen sám o sebe“, má na mysli to samé.
4. Sám nic nedokážeš
Walter White brzy zjistí, že potřebuje pro svůj prvotřídní materiál i pořádnou síť prodejců a zkouší se spojit s organizací neurotického ganstera Tuca. Skutečně funkční spolupráci na celostátní úrovni najde ale až s uhlazeným Afroameričanem Gustavem Fringem, který drogový byznys kryje provozováním fastfoodového řetězce. Jejich plodná kooperace funguje až do okamžiku, kdy White začne být příliš mocný a Fring se ho rozhodne zbavit.
I rappeři po vzoru gangů vytváří společenství. Jejich crews (bandičky) disponují pevnou hierarchií, ale ta se může velmi snadno změnit. Zcela v souladu se svým záměrem zobrazovat temné odstíny drogového podsvětí rapuje Pusha T v S.N.I.T.C.H. o tom, jak se zpřetrhávají vazby mezi starými parťáky. „Sorry nigga, I’m tryna come home“ (Sorry negře, snažím se dostat domů), zpívá Pharrel part exkamaráda, který Pushovi volá z vězení, že se výměnou za snížení trestu stal policejním informátorem.
5. S paranoiou je potřeba se naučit žít
Úspěch a postavení jsou ze své podstaty prchavé kategorie, a je tudíž nutné o ně neustále bojovat. „When I go outside I feel something behind me/ I’m looking back, but nothin’s around me“ (Když vyrazím ven, cítím, že je něco za mnou/ dívám se za sebe, ale nikde nic), zpívá v poslední skladbě Hell Hath No Fury, nazvané příznačně Nightmares, hostující R&B zpěvák Bilal a celou deskou se jako neviditelná linka vine hrozba, že jediná chyba může zničit slibně rozjetý byznys. Platí to stejně o pouličním hustlingu jako o rapu – jedna špatná deska nebo singl a kariéra je u konce.
V Perníkovém tátovi se v posledních dvou sériích Jesse Pinkman změní v chodící mrtvolu poté, co neunese tlak svého postavení, a užírá se pocitem viny za smrt několika lidí. Se strachem je ale potřeba se naučit žít, ale zároveň to nesmí narušit obezřetnost. „And they say I’m on the verge of winning/ I’ll claim victory when Malice on the verge of sinning“ (A říkají, že už skoro vyhrávám/ vyhraju až tehdy, když Malice začne hřešit), rapuje v 40 Acres s narážkou na svého staršího bratra, který zavrhl svoji drogovou minulost, změnil si jméno na No Malice a letos v srpnu vydal album křesťanského rapu Hear Ya Him.
6. Všechno to dělám pro sebe
Politická témata v hip hopu se velmi rychle překlopila v narcismus a boj o sociální spravedlnost nahradil boj za individuální úspěch. „Came from the bottom, no one said it would be fair/ Now I’m on this money, lounging like it’s a beach chair“ (Začal jsem od nuly, nikdo neříkal, že to bude fér/ Teď sedím na těchhle prachách, hovím si na nich jako v lehátku na pláži), oslavuje Pusha růst svého sociálního postavení ve skladbě Sweet Serenade.
Walter White svoje činy dlouho ospravedlňuje tím, že jejich prostřednictvím své rodině zajistil blahobyt. Občas se dokonce zdá, že ho tento motiv vrací přinejmenším k okrajům běžné společenské morálky. V úplně posledním díle seriálu se ale při setkání se svou manželkou konečně přizná: „Dělal jsem to všechno jen kvůli sobě. Líbilo se mi to, byl jsem v tom dost dobrej a měl jsem při tom pocit, že jsem naživu.“
Autor je hudební publicista.