Foto Diana Ringo, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 DEED
„Vojedeme celý svět,“ slibují si dva opilí mladíci na střeše pařížského domu a pak se vítězoslavně vymočí dolů na ulici, po níž chodí lidé. Scéna z úvodu sedmidílného seriálu Supersex, který je od 6. března dostupný na Netflixu, nás zavádí do začátku osmdesátých let, a jak se záhy dozvíme, mladší z dvojice italských výrostků nakonec splní, co slíbil. Rocco Tano se pod uměleckým jménem Rocco Siffredi stane nejslavnějším pornohercem na světě, zahraje si ve více než 1500 pornofilmech a založí úspěšnou agenturu. Jeho život má ale k prostinkým syžetům filmů pro dospělé daleko – Rocco si s sebou celý život nese cejch kluka z chudých poměrů.
Francesca Manieri přistupuje k životnímu příběhu Siffrediho z přiznaně feministických pozic, ukazuje sex jako mocenský nástroj a ženy jako oběti světa, který se točí kolem penisů, erekce a penetrace.
Sedmidílný seriál natočený volně podle osudů proslulého „italského hřebce“ hlavního hrdinu ani průmysl, v němž se pohybuje, nijak neoslavuje. Scenáristka a režisérka Francesca Manieri přistupuje k životnímu příběhu Siffrediho z přiznaně feministických pozic, ukazuje sex jako mocenský nástroj a ženy jako oběti světa, který se točí kolem penisů, erekce a penetrace. Tvůrkyně, která se mimo jiné podílela na seriálu We Are Who We Are svého krajana Luca Guadagnina, dokáže ale být k objektu svého zájmu i mimořádně empatická. Siffredi její optikou rozhodně není jen sexuální mašina, ale také přemýšlivý a citlivý muž. Obětí svého penisu je nakonec i on sám.
Starším mladíkem močícím ze střechy je Tommaso (Adriano Giannini), Roccův nevlastní bratr, od útlého dětství nedostižný vzor frajerství a mužství. Mladšího bratra prchajícího z rodného maloměsta se ujme ve volnomyšlenkářské Paříži. Rocco tak ale dostane šanci vidět „vnitřnosti“ jeho komplikovaného vztahu s krásnou Luciou (Jasmine Trinca). Ta je od puberty objektem Roccovy sexuální touhy a zároveň jedinou ženou, kterou do postele nikdy nemohl dostat. A je to nakonec právě Lucia, kdo pornoherce naučí, že sex a láska jsou dvě různé (a často i protikladné) věci.
Sex v rytmu eurodance
Roccovo dětství v pobřežním italském městečku Ortona je plné pouličních rvaček a šikany. Cestu z neutěšených poměrů sociálního bydlení mu ukáže fantazie – když jako osmiletý objeví náhodou fotokomiksový pornočasopis Supersex, začne s jeho pomocí pomalu chápat moc, kterou má sexualita. Právě nespoutaná „energie v rozkroku“ se stane jeho cestovním lístkem z bídy. V Paříži Rocco potká pornohvězdu Gabriela Pontella, který nafotil postavu Supersexe, a díky němu se dostane do průmyslu erotických a později i pornografických filmů.
Osmdesátky seriál ukazuje v pastelových barvách jako ráj hédonismu, v němž se za zvuků disko hudby může úplně cokoliv. Než přijde AIDS, hovoří producenti plamenně o volné lásce a revoluci osvobozené touhy, které je podle nich pornoprůmysl předvojem. Rocco ale moc dobře ví, že sexualita má v sobě i něco velmi temného a násilnického. Když se ho zmocní zvířecká touha, nevidí napravo ani nalevo. Právě animálnost, která je ve stylizovaném osmdesátkovém pornoprůmyslu závanem autentičnosti, ho rychle proslaví, ale život herce má i nadále k pozlátku hodně daleko.
Alessandro Borghi hraje dospělého Rocca nejprve se zvláštní směsicí odevzdanosti a existenciální ponurosti. Je smýkán svojí neukojitelnou touhou i událostmi kolem čím dál více násilnického bratra, ustaraný výraz mu z tváře mizí jedině, když jde na place „do akce“. Jako by jediné štěstí, které je Rocco schopný prožívat, bylo spojené s jeho orgasmem. Když se mu ženy pokoušejí vyjevit své city, brzy zjistí, že s něčím takovým Rocco moc nepracuje. Možná se tady projevuje deficit z dětství, kdy matka věnovala víc času mentálně hendikepovanému bratrovi než jemu, a když zemřel, uzavřela se do truchlení, v němž setrvala až do smrti. Tyto reálie skutečně pocházejí ze Siffrediho života, nicméně postava staršího nevlastního bratra Tommasa je fiktivní. Podle autorky seriálu reprezentuje hned několik mužů, k nimž se Rocco během života upínal a kteří ho naučili modely maskulinity, jež se nám z odstupu jeví jako vadné. Vztah Tomassa a Lucie se nakonec po mnoha peripetiích rozpadá a s ním i poslední pevný bod v Roccově životě.
V devadesátkách eurodance vystřídá disko, otázka z refrénu Haddawayovy odrhovačky What Is Love ale zůstává nezodpovězená. Rocco míří ke hvězdám, v Americe získává své první „porno Oscary“, s bratrancem z Ortony zakládá vlastní agenturu, ale jinak je jeho život v čím dál větším chaosu. Selhává další pokus o trvalý vztah a také umírá jeho matka, jediná osoba, kterou v životě dokázal milovat.
Libido utržené z řetězu
Supersex občas sklouzává do laciného melodramatu a zvraty někdy připomínají mýdlovou operu. Opulentní pestrobarevné scény z erotických klubů pak rovnou spadají do kategorie camp. Podstatnější ale je skutečnost, že Manieri a spol. zvládli natočit seriál o pornoherci, aniž by měli potřebu kopírovat postupy porna. Ne snad, že by explicitních scén bylo v seriálu málo, Alessandro Borghi se v rozhovorech rád chlubí, že jich natočil víc než padesát, a reklamní kampaň Netflixu je postavená na tom, že jde o „nejvíce explicitní seriál“, jaký kdy vznikl pod logem streamovací platformy. Kdo ale od seriálu čeká pornografický obsah, měl by raději jít na jiné, specializované servery.
Sex v Roccově seriálovém příběhu totiž nikdy není jen sexem o sobě. V první polovině seriálu je v něm ještě vepsaný osvobozující útěk z chudých poměrů italského maloměsta, později se pro hrdinu čím dál častěji stává vězením. Když v roce 2004 oznámí Rocco překvapeným fanouškům a novinářům na tiskové konferenci, že končí s pornem, je to pokus, jak tu zničující energii poháněnou libidem dostat alespoň trochu pod kontrolu. Ale nedaří se mu to, v groteskní scéně z prvního dílu si prostě nemůže pomoct a hned cestou z tiskové konference má na chodbě sex s náhodnou fanynkou.
Siffredi o závislosti na sexu otevřeně mluví třeba ve francouzském dokumentu Rocco, který v roce 2016 zachycuje jeho (další) konec kariéry v pornoprůmyslu. Reflektuje zde i svoji zálibu v drsném sexu, při němž si – byť je před kamerou zdánlivě konsensuální – potrpí na to, že herečky „bere do míst, kam samy neví, že se chtěly dostat“. Násilí a sex jsou pro Siffrediho dvě strany téže mince, a kdo chce zažít slast, nesmí se bát překračovat hranice. Zároveň se tady ale ocitáme na problematické hraně. V rozhovoru z roku 2017 pro Daily Beast popisuje Siffredi své zděšení, když zjistil, že se na jeho filmy dívají teenageři a násilnické prvky se pak snaží ve svém vlastním sexuálním životě napodobit. Porno prý nemá být učebnicí sexuality – ale věřte to někomu, kdo světu prodává svoji autentickou nadrženost.
Žena zůstane děvkou
Supersex (stejně jako zmíněný francouzský dokument) naznačují šťastný konec Siffrediho životního příběhu. Slavný pornoherec se na sklonku kariéry konečně ožení, má dva syny a ve vztahu s maďarskou herečkou konečně pochopí, že láska je něco jiného než vaginální penetrace. Seriál ale nechce dát divákovi nic zadarmo a v posledním dílu má potřebu Roccovo nově nalezené štěstí konfrontovat s realitou patriarchátu.
Nejmrazivější dialog seriálu se odehraje těsně před koncem, kdy se Rocco v Ortoně znovu setká s Luciou a bývalá manželka jeho bratra mu vysvětluje, že jeho „všeprostupující touha být ve středu vesmíru“ prostřednictvím svého penisu je jen odrazem světa, v němž muži určují pravidla a ženy musí vždy ustoupit na okraj. Lucia přiznává, že má taky ráda sex. Když ji Tommaso nutil v těžkých časech vydělávat peníze prostitucí, brala to jako oběť lásce. Pokud ji ale teď všichni ve městě považují za děvku, je to kvůli dvojímu metru, který v sexu máme na muže a na ženy – zatímco Lucia automaticky padá na dno společnosti, Rocco je v něm hrdinou, protože přece „vojel celý svět“.
Supersex tak dostává komplexnější závěr, který oslavu Roccova nalezení skutečného uspokojení odsouvá na okraj jako nepříliš důležitou. „Nejsme schopní spojit lásku a sexualitu. A to ze sexuality dělá něco podobného posedlosti. V seriálu jsem chtěla říct, že porno zrcadlí tento druh posedlosti a to, jak ho používáme jako nástroj pro masturbaci. Uvnitř sexuality je život, síla, která tě může zavést ke světlu, anebo do tmy,“ vysvětluje scenáristka a režisérka Manieri v rozhovoru pro BBC. Její seriál varuje, že sexualita má dvojí ostří. Rocco Siffredi s její pomocí utekl z chudoby, ale zároveň uplatnil všechny výhody, které pramení z toho, že je muž.
Autor je redaktor Alarmu.