Tuhle jsem se začetl do jakési diskuse na Facebooku. Týkala se projektu Měsíc raka, jehož autorkou a iniciátorkou je Lucie Bittalová. Měsíc raka má upozornit ženy na důležitost preventivních prohlídek v souvislosti s rakovinou děložního čípku, tedy nemocí, s níž v současnosti bojuje i samotná Lucie Bittalová. Jak už to na internetech chodí, kde se vzal, tu se vzal troll (vlastně trollice). V kyberprostoru si říká Eva Hrindová a její názor by se dal shrnout následovně: žena, která se nějak společensky angažuje, páchá hroznou nepravost. Nepochopila totiž své přirozené místo ve světě a společnosti. Angažovaná žena je ve skutečnosti hloupá a zlá. Jako dlouholetá aktivistka je tedy hloupá a zlá i Lucie Bittalová. Její rakovina je trestem za její angažovanost a zároveň varováním ostatním ženám. Skutečnou prevencí rakoviny nejsou preventivní prohlídky, ale správný světonázor, založený na nenávisti k muslimům.
Trolling jako metoda společenské komunikace se stává jedním z nástrojů, jak v informační rovině udržovat hegemonii kapitalismu.
Hrindová se svým duševním výronem řadí k desetitisícům a statisícům internetových cyniků, kteří vytvářejí a rozvíjí atmosféru kolektivní virtuální nenávisti. Rakovina jako trest za politický názor je zřejmě dočasným vyvrcholením rozkladu internetové žumpy. Jak vypadají internetové diskuse na hlavních zpravodajských serverech také nemá cenu rozebírat. V posledních měsících a dnech se přitom zdá, že míra celospolečenské nenávisti začíná přerůstat do zatím nevídaných rozměrů. Zdá se, že v naší společnosti je něco zatraceně špatně. Jenže co?
Dvě odpovědi
Někde je zřejmě chyba. Buď můžeme přijmout tezi, že paní Hrindová je prostě a jednoduše velmi amorální člověk, který politický střet převádí do osobní roviny a vůči svému protivníkovi se neštítí použít jakékoli metody. Hrindová v takové interpretaci svým soupeřem pohrdá a nenávidí jej, protože je prostě a jednoduše zlá. Ponížení a degradace soupeře jí působí slast. Takové chápání internetového trolla se omezuje pouze na samotného jedince. Chápe jej jako počátek a konec nenávistného výlevu. Ten se pak stává pouhým svébytným svědectvím o jedné záštiplné bloggerce. Myslím si, že taková interpretace je chybná.
Internetový troll se stává trollem nikoli a priori ze své podstaty, prostě a jednoduše (a pouze) proto, že by byl z principu zlým člověkem. Troll je podle mého názoru člověkem, který jednak zastává určitý názor v nějaké míře živený předsudky, zároveň ale takové názory zpracovává, systematizuje a reprodukuje. Trollování je metoda uvažování a komunikace, která překračuje hranice individua a vytváří kolektivní hermeneutickou síť sdílení nenávisti. Být trollem je v prvé řadě určitý komunikační kód, způsob reprodukce a interpretace informace.
Pokud Hrindová blahosklonně poučuje Lucii Bittalovou o tom, že její nemoc je trestem za její politickou angažovanost, informuje nás tím jednak o svém mentálním a mravním horizontu, zároveň tím ale upozorňuje na mnohem obecnější trend komunikace ve společnosti a uvažování o člověku jako takovém.
Pohrdání an sich
Hrindová totiž není ve svém postoji k Lucii Bittalové a celé řadě dalších otázek ani zdaleka osamocena. Šibenice na Můstku také nespadly z nebe. Co vzkazují všem názorovým oponentům A. B. Bartoše a Okamury je více než zřejmé. Pohrdání jednoho člověka jiným, nenávist jedince k jedinci pro naprosto jakoukoli odlišnost (a nemusí zde hovořit zdaleka ani o odlišnostech, jako je třeba vyznání, původ či barva pleti) a do extrému dohnaná soutěživost a nevraživost člověka k člověku se staly základním imperativem a metodou společenské komunikace. Jednoduše spolu interagujeme tak, že se nenávidíme. Čím vzdálenější je nějaký člověk našemu sociálnímu okruhu, ve kterém interagujeme, tím silnější je naše nenávist.
Učíme se nenávidět Romy, nezaměstnané, matky samoživitelky (ty byly konečně v Británii za vlády Johna Majora veřejným nepřítelem číslo jedna), učíme se nenávidět kolegyně a kolegy v práci, protože nás přece můžou připravit o zdroj obživy, nyní se zřejmě učíme nenávidět nemocné lidi.
Podle filosofa Břetislava Horyny je pohrdání člověka člověkem konstitutivním prvkem moderní společnosti, která je určena v prvé řadě svými kapitálovými zájmy. Společnost, v níž je solidarita nahrazena nenávistí a pohrdáním, je společnost atomizovaná, společnost deseti milionů solitérů, které je mnohem snazší transformovat v jednotky reprodukce kapitálu. Solitérů, kteří se z principu nezmůžou na jakoukoli kolektivní akci, snad vyjma těch, jejichž cílem je atomizaci společnosti prostřednictvím dalšího pohrdání člověkem posílit. Trolling jako metoda společenské komunikace se tak stává jedním z nástrojů, jak v informační rovině udržovat hegemonii kapitalismu. Aby mohla být možnost jakékoli kolektivní akce obnovena, musí být v prvé řadě obnoveno vědomí a kultura mezilidské solidarity.
Budu dále parafrázovat Horynu: Aby bylo možné člověkem pohrdat, musí být bytostí zcela zbavenou lidskosti, důstojnosti, musí být odlidštěná až na nejzazší možnou mez, za kterou se nachází již jen pouhá jednotka reprodukce kapitálu. Není právě toto nejlepším popisem internetového trolla?
Vrchol ponížení
Eva Hrindová je samozřejmě za žumpu na svém blogu odpovědná. Její texty však zároveň nejsou pouze zprávou o ní samotné, ale také informací o stavu společenské komunikace. Různí političtí podnikatelé a další chytráci roztáčejí kola stále silnějšího pohrdání člověka člověkem a Hrindová je jen jedním z desetitisíců lidí, kteří se jim chytají na vějičku.
Za jeden z nejdůležitějších úkolů levice považuji takové způsoby společenské interakce co nejrozhodněji odmítnout a aktivně proti nim vystupovat. Jediným důsledkem podpory či tolerování fašizujícího étosu ve společnosti nemůže být nic jiného než vítězství fašismu. A to ještě nikdy v historii neznamenalo pro levici a obyčejného člověka nic jiného než naprostou porážku a vrchol jeho ponížení.
Autor studuje FF MU.