Okolo dvou set lidí se sešlo ve středu 28. června na Štvanici, aby odsud pochodovali po magistrále směrem k Muzeu. Demonstrovali tak za snížení rychlostního limitu pro jízdu autem na třicet kilometrů v hodině. Z pohledu organizátorů se muselo jednat o úspěch: první demonstrace za třicítku měly účast pouhých několika desítek lidí. K jejich popularitě mohla přispět i silná mediální odezva, které se hnutí dostávalo, stejně jako emotivní reakce jeho kritiků. Těm obvykle vadila, kromě samotného požadavku snížení rychlosti, také forma demonstrací, které obvykle zabíraly část silnice.
Emotivní reakce se objevila i přímo na místě. Samotnému pochodu předcházela potyčka, když jeden muž protestujícím shodil bannery a pak se s nimi tahal o kolo a různě na ně pokřikoval. Sešla se i malá protidemonstrace s ironickým názvem „Za sto dvacet ve městě“, tvořená asi pěti účastníky.
Argumenty demonstrujících pro zavedení třicítky ve městech shrnuje text petice na webu 30proprahu.cz: „Jsme přesvědčeni, že primární funkcí města je jeho obytnost a že rychlostní limit 30 km/h je po desítky let ověřený dopravní režim, v němž se jednotlivé mody dopravy dokáží k sobě chovat ohleduplně a vzájemně se neobtěžovat. Proto si myslíme, že by rychlost třicet měla platit všude, kde žijí a pohybují se lidé, a z tohoto pravidla by mělo existovat jen nemnoho odůvodněných výjimek,“ píší autoři petice.
Demonstrace zabrala po cestě ze Štvanice k Muzeu jeden pruh pražské magistrály a někteří řidiči demonstrujícím po cestě dávali najevo silné negativní emoce. Po přečtení projevů se účastníci u Muzea rozešli. Aktivismus za třicítky ve městě, který silně rozčeřil vody zejména v Brně a Praze, tím určitě nekončí. Třicítky ve městech nejsou v Evropě raritou – celá řada měst je v nějaké podobě zavedla. Kromě menšího hluku se jako výhoda tohoto opatření zmiňuje zejména bezpečnost a prudký úbytek vážných úrazů způsobených střetem s autem.
