Podcastová série Mix měsíce pokračuje i v novém roce. Tentokrát se podíváme do Slovinska. Do lublaňské elektronické scény nahlédneme spolu s dýdžejkou a producentkou Ninou Hudej, která navíc provozuje alternativní prostor Pritličje (Přízemí). V Pritličje se stýká hned několik odlišných aktivit – politický aktivismus, elektronická hudba a provoz kavárny. Klub sídlí hned vedle budovy lublaňské radnice, na jejíchž ochozech mimochodem vedle vlajky Evropské unie, Slovinska a města vlaje i duhová vlajka LGBT. Provozování Pritličje sice odvádí Ninu Hudej od vlastní tvorby, přesto však vydala nové album Disclaimer Null na labelu Kamizdat. Na desce se v malém ukazuje, jak hudebníci na slovinské elektronické scéně experimentují se zvukem.
Mix, který si pro naše čtenáře Nina připravila, se skládá s tracků, jež momentálně nejvíce poslouchá (třeba od berlínské techno hvězdy Headless Horseman), ale i z jejích vlastních skladeb. Mix je zdarma ke stažení na našem soundcloudovém kanálu. S autorkou jsme si povídali tom, co v Pritličje můžete zažít, ale také o dalších alternativních prostorech v Lublani i zajímavých místních hudebních projektech.
Pritličje funguje už něco málo přes rok. Jak veřejnost reaguje na jeho existenci?
Za rok své existence se Pritličje vyprofilovalo jako městské kulturní centrum, které se angažuje i politicky. Pořádáme zde přednášky, ale i debaty o různých tématech týkajících se globální politiky, ekonomiky nebo umění. Hudebně se Pritličje orientuje na elektronickou scénu. Snažíme se ji představovat ve všech možných podobách. Každý víkend pořádáme DJské večery nebo koncerty. Pritličje je jediným soukromým podnikem svého druhu v Lublani a veřejnost na jeho existenci reaguje dost pozitivně.
Jaké další alternativní prostory bychom měli v Lublani navštívit?
Určitě bych doporučovala navštívit autonomní kulturní centrum Metelkova. Najdete zde hned několik prostorů pro umělecké a hudební akce. Dalším zajímavým místem je Mota, což je muzeum tranzitivního umění s výraznou progresivní vizí. Organizují zde spoustu zajímavých experimentálních akcí. Nesmím zapomenout ani na Rog, bývalou továrnu na výrobu kol, která dnes funguje jako squat s pestrým kulturním programem.
Slovinsko se bezprostředně potýká s migrační krizí. Jak na ni Slovinci reagují?
Je potřeba zdůraznit, že uprchlíci Slovinskem pouze procházejí do ostatních západních zemí, hlavně Rakouska a Německa, takže Slovinsko nemusí řešit problém jejich integrace. Jediným skutečným problémem je v této souvislosti způsob, jakým naše vláda tuto krizi předkládá svým občanům. Zároveň následuje bezúčelné a symbolicky militantní gesto, jaké předvedlo Maďarsko, když na svých hranicích buduje ploty s ostnatými dráty. Své občany pak vystavuje neopodstatněným obavám z uprchlíků.
Pomáhá nějakým způsobem Pritličje měnit veřejnou debatu o migrační krizi?
Ano, v Pritličje pravidelně na toto téma pořádáme přednášky a diskuze. V prosinci jsme v souvislosti s prvním výročím existence Pritličje uspořádali dvoudenní festival elektronické hudby, kritického myšlení a aktivismu, jehož ústředním tématem byla „autonomie migrace“. Byla to kombinace zdánlivě nespojitelných věcí: neinstitucionální teoretické debaty, každodenního společenského aktivismus a progresivní elektronické klubové hudby.
V rozhovoru pro Electronic Beats mluvila DJ Electric Indigo o sexismu v taneční hudbě. Jak tohle téma vnímáš ty?
Na hudební elektronické scéně je výrazná převaha mužů. Všechni, kterých se to týká, tedy promotéři, agenti, producenti i sami DJové, by se měli přihlásit k zodpovědnost nebo aspoň přehodnotit své postoje k DJkám a producentkám.
Jaké slovinské DJe nebo hudební projekty bys našim čtenářům doporučila?
Těch jmen je celá řada. Pokud bych měla vyjmenovat ty podle mě nejzajímavější, byly by to například Lifecutter, Juneshelen, Leemajik, Blaž, Random Logic, Christian Kroupa nebo Žiga Murko. Ve Slovinsku je spousta zajímavých elektronických hudebních projektů, které ke svým žánrům přistupují pokaždé trochu jinak. Místní scéna je hodně kreativní.
Nedávno ti vyšlo nové album Disclaimer Null. Překvapilo mě, jak hodně se od začátku do konce proměňuje. Ze začátku to vypadalo na hodně temnou nahrávku, ale pak se z ničeho nic vyznění alba mění…
Tenhle postřeh vystihuje jednu věc. Část alba jsem chtěla vydat už před rokem jako EP, ale nepodařilo se mi ho včas dokončit a pak jsem začala mít hodně práce s vedením Pritličje. Později se mi ozval label Kamizdat, že by mi chtěli vydat album. Rozhodla jsem se rozdělanou práci dodělat a z EPčka vzniklo minialbum. Ohlasy na něj jsou zatím hodně pozitivní.