Mnoho slibů, málo informací

Ve čtvrtek 21. ledna na Filozofické fakultě v Praze proběhla první širší veřejná debata na téma revitalizace Klementina. Padlo na ní mnoho slibů i pár informací.

Nejdůležitější částí diskuse bylo zřejmě závěrečné slovo náměstkyně ministra kultury Kateřiny Kalistové, týkající se časového harmonogramu revitalizace Klementina. Ta má být dokončena do 31. prosince 2018, kdy končí platnost Programu péče o národní kulturní poklad, ze kterého jsou opravy financovány. Práce v Klementinu však mezi tím nabraly několik let zpoždění. „Rok 2018 není dogma a my na ministerstvu uvažujeme o modifikaci a prodloužení Národního kulturního pokladu. Rádi bychom to stihli do roku 2018, ale prioritní je zachování kontinuity veřejné služby knihovny,“ uvedla náměstkyně Kalistová.

Sliby, nebo alibi?

Jedná se o poměrně důležité sdělení, jelikož doposud se zdálo, že pro Národní knihovnu i ministerstvo kultury bylo prioritní zvládnout vše do konce roku 2018, a to i v případě, že by to vedlo k větším omezením služeb veřejnosti. To potvrdil i ředitel Národní knihovny Petr Kroupa, když uvedl, že byl jmenován právě proto, aby stihl opravy do uvedeného data. Slib náměstkyně Kalistové, že kontinuita veřejné služby bude zachována, však ukazuje, že by ministerstvo přeci jen mohlo upřednostnit potřeby uživatelů před harmonogramem, který daná instituce nebyla dosud schopná dodržet.

Národní knihovna a ministerstvo kultury sice konečně začaly komunikovat s širší veřejností o svých záměrech a plánech, přesto revitalizace Klementina stále působí jako nedostatečně transparentní projekt.

Současně však sliby o možném posunutí data dokončení rekonstrukce a o kontinuitě veřejné služby vzbuzují několik otázek. Především jde o to, nakolik je sama Národní knihovna na celý proces připravena. Ředitel Kroupa v podstatě přiznal, že situace je tak nepřehledná (jeho slovy: „proměnných je tolik“), že nedokáže odhadnout rozsah poskytovaných služeb v průběhu třetí etapy, která zasáhne asi polovinu klementinského areálu. Potom ovšem plány na posunutí data mohou sloužit především jako alibi, pokud by se opravy znovu dostaly do několikaletého zpoždění.

Striktní dodržení časového harmonogramů je navíc pro omezení dopadu na poskytované služby naprosto zásadní. Hlavním kritickým faktorem je dle vedení knihovny souběh prací v areálu Klementina a stavebních pracích v Hostivaři. Ty by měly být dokončeny během příštího roku, byť knihovna teprve musí vysoutěžit stavebníka, který provede práce na starém depozitáři v Hostivaři, a dokonce i projektanta nové budovy.

Druhý klíčový slib náměstkyně Kalistové, a sice kontinuita veřejné služby, bude zřejmě ještě definován diskusí mezi státní správou a organizacemi, které sdružují významnou část uživatelů knihovny (Univerzita Karlova, Akademie věd). Zřízení poradního orgánu Kalistová slíbila i z toho důvodu, že se ukázalo, že Národní knihovny má při komunikaci s těmito institucemi jisté potíže. Ředitel knihovny Kroupa ve svém příspěvku například tvrdil, že Filozofická fakulta byla oslovena ohledně fondů, které by měly zůstat přístupné při opravě Klementina. Že by se tak stalo, však popřely na místě jak děkanka fakulty Friedová, tak ředitelka fakultní knihovny Klára Rösslerová. Inkriminovaný dopis se zřejmě ztratil někde v informačním šumu, který panuje mezi institucemi vzdálenými od sebe sotva sto metrů vzdušnou čarou.

Paralelní knihovna v Paláci kultury

Ředitel Kroupa bohužel nepůsobil jako muž na svém místě. Na prakticky žádné konkrétnější dotazy ohledně přístupnosti fondů nedokázal odpovědět a často se odvolával na svého náměstka pro knihovní služby a fond Hanuše Hemolu. Ten se ovšem nedostavil kvůli nemoci a neposlal za sebe náhradu. Publikum se tak pouze dozvědělo, že ředitel knihovny není knihovníkem, a podmínkami přístupnosti fondů se tím pádem nezabývá. Ve svém příspěvku ani nezmínil, jak chce zamezit tomu, aby znovu nedocházelo k průtahům, které revitalizaci od začátku trápí.

K bontonu českých vysokých úředníků a politiků patří stěžování si na novináře. Nejinak postupoval Kroupa. „Všechny ty články (o rekonstrukci Klementina – pozn. red.) mají dvě věci společné. Žádný z těch redaktorů mě neoslovil a předpokládám, že nemá ani informace od žádných pracovníků z vedení. A to druhé, co mají společné, je to, že hovoří, že mají zprávy z kuloárů,“ uvedl Kroupa zjevnou nepravdu. Jeho náměstek Hemola v médiích několikrát vystoupil a na bližší plány bylo dotazováno tiskové centrum knihovny, které už pár měsíců slibuje svolání tiskové konference. Fámy, které se o revitalizaci knihovny šíří, jsou tak především důsledkem neschopnosti instituce o revitalizaci informovat veřejnost, což mimo jiné dokazuje i tristní úroveň sekce Revitalizace Klementina na oficiálních stránkách knihovny. Fámy však aspoň přispěly k tomu, že se knihovna začala více bavit s akademickou veřejností o dostupnosti služeb během revitalizace. Ředitel Kroupa se dušoval, že kritický scénář (osmdesátiprocentní nedostupnost fondů) zcela jistě nenastane, na konkrétní dotazy však dal pouze velmi obecné odpovědi. Jedinou významnější novou informací je, že výpadek služeb v Klementinu by měl být kompenzován vytvořením paralelní knihovny, kam by se umístily některé studovny a část fondů. Na takovouto paralelní knihovnu již prý ministerstvo kultury vyčlenilo prostředky a nyní se hledá vhodné místo. „Horkými kandidáty jsou Kongresové centrum, a pak také sklady CO na Praze 7, ty jsou přímo ideální,“ dodal Kroupa.

Stále však zbývá k objasnění celá řada stěžejních aspektů projektu, včetně termínů třetí etapy revitalizace. Národní knihovna a ministerstvo kultury sice konečně začaly komunikovat s širší veřejností o svých záměrech a plánech, přesto revitalizace Klementina stále působí jako nedostatečně transparentní projekt.

Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies