Smrt Jo Coxové, brexit a atmosféra nenávisti

Britská společnost je v šoku. Levicovou političku zavraždil duševně nemocný útočník. Řeší se jeho vazby na extrémní pravici.

Británie od včerejšího brzkého odpoledne truchlí. Poslankyni Labour Party a matku dvou malých dětí jednačtyřicetiletou Jo Coxovou včera několikrát postřelil, pobodal a zkopal dvaapadesátiletý Thomas Mair. Krátce před druhou hodinou odpoledne britská policie veřejnosti oznámila, že Coxová zraněním podlehla. Několik svědků celého incidentu se nechalo slyšet, že Mair při svém činu vykřikoval „Britain First“, tedy název radikálně pravicové strany a známé heslo britských nacionalistů. Jo Coxová byla zavražděna nedaleko knihovny ve městě Birstall, kde byla na pravidelném setkání s voliči z okrsku, za nějž byla zvolena do britského parlamentu. Když z knihovny odcházela na oběd, přiblížil se k ní muž středního věku a po krátké hádce na ni podle majitele nedaleké restaurace Hichema Ben-Abdalláha zaútočil podomácku vyrobenou zbraní a loveckým nožem.

Všechny politické tábory v reakci na její tragickou smrt oznámily, že přerušují kampaně spojené s nadcházejícím referendem o vystoupení Spojeného království z Evropské unie, které se uskuteční za necelý týden. Politické uskupení Britain First se od útoku okamžitě distancovalo a Mairovu vraždu za bílého dne odsoudilo. Manžel Jo Coxové ve svém prohlášení vyzval k „boji proti nenávisti, která Jo zabila“. Coxová je prvním zavražděným členem britského parlamentu od roku 1990, kdy irští separatisté z IRA v bombovém útoku vyhodili do povětří Iana Gowa, a první zavražděnou britskou poslankyní vůbec. Posledním podobným incidentem byl útok na labouristického poslance Stephena Timmse, jehož v roce 2010 napadl islamistický fanatik.

Heil Hitler. White Power

Vraždu Coxové nelze nevnímat v kontextu velmi nenávistné atmosféry kolem britského referenda. Jen hodinu před tím, než byla Coxová zastřelena, odhalil předseda nacionalistické partaje UKIP Nigel Farage rasistický předvolební billboard, na němž byla fotografie z loňského léta se syrskými uprchlíky procházejícími Slovinskem. Pod fotografií bylo napsáno: „Bod obratu. Musíme se odtrhnout od EU a začít kontrolovat své hranice.“ Tento předvolební plakát označila za nechutný a rasistický i hlavní tvář kampaně za odchod z EU, bývalý londýnský starosta Boris Johnson.

Mair byl nepochybně duševně nemocný člověk, ale jeho napojení na extremistickou pravici je velmi pravděpodobné.

Novinářka Polly Toynbeeová v deníku Guardian současnou atmosféru v zemi ilustrovala na zážitku, s nímž se jí svěřil labouristický radní ze severolondýnského Camdenu. Neznámý pachatel napsal na přední sklo jeho auta: „Tahle oblast hlasuje pro odchod. Nenávidíme cizince. Příště tady svoje auto s bannerem bremain nenechávej. Heil Hitler. White Power.“ Výhrůžky, operování s nadřazenosti bílé rasy a xenofobní útoky jsou v dnešní Británii na denním pořádku.

Coxová byla zastánkyní setrvání v Evropské unii – ještě 24 hodin před svou smrtí brázdila v rychločlunu se svým manželem a dvěma dětmi londýnskou Temži s bannerem „IN“ podporujícím „bremain“ (setrvání Británie v EU). Na Twitteru k tomu psala: „Děti jsou opravdu zklamané, že tady dnes není k vidění žádná #Floatila.“ Reagovala tak na nedávný incident, kdy se na londýnské řece poblíž parlamentu dostaly do potyčky posádky dvou lodí – Nigela Farage a slavného hudebníka Boba Geldofa. Nedávno také podpořila návrh na přijmutí tří tisícovek syrských dětí z evropských uprchlických táborů a v narážce na oblíbený protiuprchlický argument o rodičích, kteří nezodpovědně utíkají ze své země se svými ratolestmi, prohlásila: „Tyhle děti zažily to, čeho by žádné dítě nemělo být svědkem, a já najisto vím, že bych riskovala život, jen abych své dvě milované děti z podobného pekla dostala.“ Za svůj prouprchlický a proevropský postoj Coxová podle informací britské policie čelila v posledních měsících výhrůžkám smrtí a dokonce se uvažovalo o tom, že jí bude ze strany bezpečnostních složek poskytnuta zvýšená ochrana. Nejspíš se k tomuto rozhodnutí měli policie i samotná Coxová odhodlat mnohem dříve.

Proevropská kandidátka levice

Jo Coxová byla poslankyní od roku 2015, kdy uspěla v parlamentních volbách jako kandidátka Labour Party v okrsku Batley a Spen. Narodila se právě v severoanglickém Batley a vystudovala univerzitu v Cambridge. Pocházela z dělnického prostředí a až studium cambridgeské univerzity ji podle jejích slov přivedlo k levicové politice a Labour Party. „Až na Cambridge jsem si uvědomila, že záleží na tom, kde se narodíte. Že je důležité, jak mluvíte a koho znáte. Abych byla upřímná, zkušenost s Cambridge mnou skutečně tak na pět let zcela otřásla.“

Před svým vstupem do politiky Coxová pracovala v neziskovém sektoru. Byla vedoucí humanitárních programů významné britské neziskové organizace Oxfam, kde pracovala takřka deset let a působila v nejnebezpečnějších válečných zónách světa (Darfúr, Afghánistán). V politice proto zájem o zahraniční politiku dále prohloubila. V poslanecké sněmovně vedla kampaň za dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu, angažovala se ve věci ukončení válečného konfliktu v Sýrii a byla významnou postavou prouprchlického hnutí ve Spojeném království. Ve své nástupní řeči v House of Commons (dolní sněmovně britského parlamentu) řekla: „Imigrace významně zlepšuje naše komunity, ať už se jedná o irské katolíky, muslimy z indického Gudžarátu či pákistánského Kašmíru. Znovu a znovu mě překvapuje, když cestuji po svém volebním okrsku, jak moc jsme jako komunita sjednocení a že to, co nás spojuje, významně převyšuje to, co nás rozděluje.“

Coxová byla také jedním z 36 poslanců, kteří nominovali na předsedu Labour Party nynějšího lídra Jeremyho Corbyna, přestože Coxová později volila „blairistickou“ kandidátku Liz Kendallovou a před měsícem se dokonce nechala slyšet, že Corbynovy nominace lituje. Rozděloval je především názor na odchod Británie z Evropské unie. Coxová se přitom za následnici Blairovy politiky nepovažovala a sama se identifikovala s levicovým křídlem Labour Party. Corbyn ji ale svým přístupem k referendu o setrvání Británie v EU zklamal. Nedal totiž jasně najevo, že brexit odmítá, a nemobilizoval voliče labouristů, aby v referendu hlasovali pro bremain. Coxová se taky obávala, že Corbynovo předsednictví připravuje Labour Party o širší koalici hlasů, a jeho straně tak hrozí, že ani v příštích parlamentních volbách neuspěje.

Ve svém posledním uveřejněném novinovém článku pro britské listy The Times kritizovala vstřícný postoj Spojeného království k Saúdské Arábii a nedostatečné odmítnutí jejího válečného angažmá v sousedním Jemenu.

Vyšinutý jedinec nebo terorista?

Útočník Thomas Mair měl psychické potíže a dokonce se léčil na místní psychiatrické klinice. Někteří obyvatelé Birstallu ho označují za bezproblémového, tichého muže, který pomáhal s úklidem v místním parku, jiní zase za obecního blázna. Diskutuje se ale i jeho napojení na extremistickou pravici. Tisk se zaměřuje na spojitost Maira s online platformou Springbok Club, která oslavuje někdejší apartheidní režim v Jihoafrické republice a podporuje hnutí bojující za nadvládu bílé rasy. Útočník byl jejím příznivcem a odběratelem jejího newsletteru. Springbok Cyber Newsletter tento měsíc vyzýval své podporovatele k hlasování pro vystoupení z Evropské unie a volal po obnovení někdejšího britského impéria.

Ještě vážnější informace ovšem zveřejnila americká nezisková organizace Southern Poverty Law Center (Právní centrum pro chudé amerického Jihu), která dlouhodobě monitoruje americké radikálně pravicová hnutí a aktivity Ku-Klux Klanu. Ta totiž obdržela důkazy, že Mair byl dlouhá léta příznivcem kdysi nejvýznamnější americké neonacistické organizace Národní aliance (National Alliance). Z účtenek nakladatelství Národní aliance National Vanguard Books vyplývá, že si Mair pořídil její publikace v hodnotě 620 dolarů. Co více, mezi těmito publikacemi najdeme i manuál k sestrojení pistole z materiálů dostupných v každém běžnějším železářství, který Mair zakoupil v roce 1999. Organizace Southern Poverty Law Center se domnívá, že by se mohlo jednat o návod na sestavení zbraně, která se nápadně podobá té, jíž Mair zavraždil labouristickou poslankyni.

Mair byl nepochybně duševně nemocný člověk, ale jeho napojení na extremistickou pravici je velmi pravděpodobné. V mnohém připomíná čin amerického mladíka Dylanna Roofa, který minulý rok zavraždil devět Afroameričanů v kostele Africké metodistické episkopální církve v Charlestonu. Pokud podobný zločin spáchá duševně nemocný člověk, s jakkoliv chatrnými vazbami na islamistické fundamentalisty, je okamžitě označen za teroristický útok. Jedná-li se o příznivce neonacistů, je označen za anomálii vyšinutého blázna. Tato mediální praxe musí přestat.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image