Náhodný hlas. Strategie pro nerozhodnuté voliče


Dlouho jste svědomitě přemýšleli, koho letos volit, ale ani v den voleb nemáte jasno? Máme pro vás jeden tip.

Většina politických svobod, jimiž se pyšní naše století, se má správně vybít koncentrovaným gestem jednou za čtyři roky, během nichž toho jinak kromě zatínání zubů moc nenaděláte.

Dělba moci zkrátka není žádné peříčko, a proto se nelze divit, pokud se na poslední chvíli cítíte zmateně a nerozhodně.

Člověku nepřidá ani psychotický cirkus pestrobarevných agitátorů, kteří se nás snaží vydírat pocitem, že kdo se největšího svátku v nejlepším ze všech špatných režimů nezúčastní a nejde do průvodu, probudí se když ne za mřížemi, tak přinejlepším s dlaněmi pokrytými chlupatým porostem.

Kouzlo naší strategie náhodného hlasu tkví v tom, že splníte požadavek doby, a nikdy se nedozvíte, koho jste tzv. volili. Vaše svědomí je čisté jako duše vojína v popravčí četě.

Ale třeba jste tak fascinováni konceptem menšího zla, že rádi přenecháte sociologům, filosofům a koňovi úvahu, kolik malých zel si tato země může ještě dovolit. Třeba vás nebaví vybírat ani dobro, jehož volby začnete litovat ještě dřív, než váš hlas dopadne na dno urny, a za nějž se budete sami před sebou stydět možná celé čtyři roky. Nejhorší ponížení je přece to, které si člověk působí sám před sebou.

Anebo je dost dobře možné, že si z tolika přitažlivých alternativ jednoduše nemůžete vybrat a při listování kandidátkami si připadáte jako dítě v cukrárně. V takovém případě buďte trojnásob pozdraveny, šťastné duše! Ať už jste však nerozhodní z jakéhokoli důvodu a nejít k volbám vám nepřijde na mysl, mám pro vás universální řešení: náhodný hlas. Funguje jako sportka nebo libovolná jiná loterie – a přinese vám srovnatelné výsledky, avšak s minimálním rizikem.

Technický postup

Ovšem pozor. Narozdíl od sportky, kde jde o mnohem víc (peněz, ovšemže), jedná se zde o úřední akt, a potřebujete proto doklad totožnosti. A ani když ho předložíte, nemáte ještě vyhráno. Před volební komisí to není jako v trafice. Nemůžete prostě nakráčet pod státní vlajku, hodit bábě občanku a ucedit: „Náhodnej za kilo.“ Musíte sami za plentu a svou losovačku provést vlastnoručně. Dosud na tuto službu totiž stát nemá soukromého dodavatele.

Stojíte tedy za paravánem, máte kandidátky, obálku a soukromí. Otočte volební lístky tak, abyste na ně neviděli (klíčový moment celé volební operace), zamíchejte a jeden z nich takzvaně „zvolte“. Zacházejte s ním se vší opatrností tak, aby vám jeho potištěná strana zůstala skryta. Je nadevše důležité „zvolený“ lístek neprohlížet! Pečlivě jej vložte do obálky opatřené razítkem a jděte vhodit do urny. Cestou od plenty k hlasovací škvíře buďte co nejméně nápadní – rozhodně nedoporučuji nasadit při aktu hlasování vítězný výraz.

Opusťte místnost a nyní můžete čekat na svou výhru. Pozor! Nevhoďte spolu se svým tiketem v obálce do urny i občanku. V takovém případě byste mohli vyhrát jackpot, což bych vám nepřál. Doma se můžete pustit do připraveného pohoštění, jehož kvantita a procento separátu odpovídá vašemu třídnímu a platovému zařazení, a zapnout televizi. Kdo si pamatuje Hry bez hranic, zorientuje se snadněji. Napínavé slosování s bohatým doprovodným programem běží takřka celý den a samo o sobě je jistou cenou útěchy pro necelých sto procent účastníků, kteří zrovna nevyhrávají. I tak jsou pro ně volby významným zážitkem a hořkosladkou tečkou za všestranně náročnou, až vyčerpávající kampaní.

Kouzlo naší strategie náhodného hlasu tkví v tom, že splníte požadavek doby a nikdy se nedozvíte, koho jste tzv. volili. Vaše svědomí je čisté jako duše vojína v popravčí četě. Dobře totiž víte, že kdyby mohly volby něco změnit, už dávno by to změnily.

Autor je spisovatel.

 

A2LARM