O individuální spotřebu plastů tu vážně nejde

Protestující středoškoláci jsou kritizováni za to, že chtějí systémové změny. Mají prý raději sázet stromky.

Páteční stávka středoškolských studentů za to, aby politici začali něco dělat se změnami klimatu, vyvolala pestré reakce. Asi stovka vědců vydala podpůrné prohlášení, jiní zas měli potřebu vysvětlit, proč se k prohlášení nepřipojí. I média se k tématu postavila různě. Některá se tématu klimatické změny věnují dlouhodobě, další to vzala jako příležitost podívat se na dosud opomíjené téma hlouběji, jiná se soustředila na dehonestaci studentů a iniciátorky protestů Grety Thunberg. Totéž se odehrávalo v četných diskuzích na sociálních sítích. Pomiňme útoky, jež se týkají diagnózy Aspergerova syndromu, kterou Greta Thunberg má, neboť ty vyjadřují pouze neznalost či hloupost, a pojďme se podívat na další argumenty, podle nichž by středoškoláci stávkovat neměli.

Ať stávkují ve svém volném čase!

Jedním z hojně opakovaných argumentů bylo pohoršení nad tím, že středoškoláci stávkovali v době vyučování. Jejich motivací prý byla hlavně touha ulít se ze školy a kdyby to mysleli vážně, šli by na demonstraci v sobotu. Trochu to připomíná argumentaci proti odborářům, kteří přijeli na velkou demonstraci do Prahy v autobusech, jež zaplatily odbory. Vysmívání odborářům tehdy v roce 2012 pokračovalo popisem, jak si koupili na Václaváku klobásu (přijeli se do Prahy najíst) a po skončení demonstrace se šli podívat do města (přijeli nakupovat). Svůj protest prostě asi nemysleli tak úplně vážně. Na náměstí šli nejspíš jen tak z legrace, nebo je někdo navedl a zmanipuloval. Stejně jako teď ty děti. Když se jim budeme smát hodně nahlas a budeme psát hodně článků o tom, že jejich protesty jsou dětinské, může nám to aspoň pomoct v tom, že nebudeme muset přemýšlet nad budoucností planety.

I kdyby plasty vymizely, pořád nezmizí spalování fosilních paliv, které představuje mnohem větší problém, i když není tak hezky hmatatelný jako plastová láhev, kterou někdo někde pohodil.

Co na tom, že mezi vědci panuje shoda, že potřebujeme snižovat emise, a že protestující středoškoláci chtějí, aby pro to vlády něco dělaly. Jednotliví žáci jistě nemají všichni načtené odborné statě, ale věří závěrům Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). A ve volném čase nestávkují i proto, že protesty, které začala šestnáctiletá Greta Thunberg, mají za cíl být vidět a slyšet. Stávka v sobotu by byla méně vidět už jen proto, že by to nebyla stávka, ale jen demonstrace.

Greta a plasty

Další litanie pak můžeme číst o nezodpovědných dětech, které používají plasty a jezdí drahými auty rodičů, jedí potraviny s vysokou uhlíkovou stopou a dokonce, považte, i telefonují. Ošklivé děti se nechovají odpovědně k planetě, a ještě si dovolují protestovat. Nejošklivější ze všech dětí je Greta Thunberg, která jedla salát z plastového kelímku. Tyto komentáře se nám snaží vsugerovat, že individuální spotřebou můžeme něco změnit. Na toto téma se dokonce i v Česku občas objeví nějaký komentář, ale představa, že zachráníme planetu, když si koupíme kartáček z bambusu a nebudeme používat plastové obaly, je tu pořád zažitá. Není divu – na kampani, že za znečištění mohou ze všeho nejvíc nezodpovědní jednotlivci, kteří pohazují plastové lahve, se totiž podílely i tak slovutné společnosti jako Coca-cola nebo Pepsi.

Problém je nejen v tom, že za znečištění mohou hlavně velké korporace, ale i v tom, že dokud budeme žít ve společnosti, kde je potřeba všechno zpeněžit – tedy i vodu –, kde se vyrábějí plasty ruku v ruce se spalováním fosilních paliv, kde je někdy i násobně levnější do evropských měst letět než jet vlakem, budou lidé kupovat vodu v lahvích, lítat letadlem a používat plasty. Chovají se totiž ekonomicky racionálně a pár uvědomělých jedinců, kteří jsou dost bohatí na to, aby si své ekologicky odpovědné jednání mohli dovolit, to opravdu nevytrhne. Nehledě na to, že člověk, který vejde do obchodu a uvidí tam jablko, banán a avokádo, sice intuitivně tuší, co by asi mohlo mít větší uhlíkovou stopu, ale pořád je to jen odhad, který nemusí být v souladu s realitou. Je to stejné, jako když nemáme doma chemické laboratoře, kde bychom zjišťovali, zda potraviny neobsahují jedovaté látky. Není na nás, abychom se beztak neúspěšně pídili po uhlíkových stopách každé jedné věci, kterou používáme nebo jíme. Je na vládách a korporacích, aby s tím začaly něco dělat.

Kdyby raději sázeli stromky…

Emise skleníkových plynů vytvářejí velké negativní externality, které jako společnost platíme, zatímco zisky bere průmysl. Jediná racionální cesta je přenést náklady na příslušné firmy. Mluví se třeba o uhlíkové dani, z níž by se pak lidem finančně kompenzovalo to, že některé produkty budou dražší. Dokud velké znečišťující společnosti nebudou ekonomicky tlačeny k tomu, aby hledaly k planetě šetrnější řešení, nic zásadního se nezmění. I kdyby se všichni protestující středoškoláci pro záchranu planety rozhodli žít z prány.

Kumulativní emise Evropy a USA jsou mnohem vyšší oproti zbytku planety, z levných paliv nejvíc profitovaly tyto části světa a tím dosáhly ohromného bohatství. Aby to dovedly k dokonalosti, přesunuly velkou část výroby do Číny a dalších asijských zemí, které tak dnes produkují více emisí. Místo toho, aby své vysoké životní úrovně a bohatství využívaly k tomu, že budou tahouni změn a budou vymýšlet, co by se dalo změnit, aby výsledkem nebyla ještě větší bída rozvojových zemí, tváří se, že za nic nemohou. Znečišťují ti druzí.

Dokud budeme žít ve společnosti, kde je potřeba všechno zabalit a hlavně prodat a zpeněžit, a dokud výroba plastů bude tak levná a snadná, bude na světě přebytek plastů. A i kdyby plasty vymizely, pořád nezmizí spalování fosilních paliv, které představuje mnohem větší problém, i když není tak hezky hmatatelný jako plastová láhev, kterou někdo někde pohodil.

Ti, kdo posílají děti sázet stromky nebo čistit les, chtějí hlavně, aby něco dělaly potichu a stranou – aby to nikoho nerozčilovalo, aby nebyly moc vidět. Sázet stromky samozřejmě můžeme, sbírat odpadky taky, les bude hustší a čistší a bude to takové hezké na pohled. A zatímco jinde se dál budou ve velkém kácet lesy, spalovat fosilní paliva a planeta se dál bude řítit do ekologické krize, bude aspoň zdánlivý klid a my budeme předstírat, že ledovce netají a že se vlastně vůbec nic neděje. Že se nás to prostě netýká.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image