Brazilský prezident Bolsonaro se dostal do sporu s armádou

Podle profesora Alessandra Pinzaniho, který hostuje v pražském Centru globálních studií, dali brazilskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi hlas hlavně lidé z vyšší a střední třídy. Dostal ale i hlasy nejchudších, do velké míry díky mediálně zmanipulované kampani a navzdory tomu, že jejich život zlepšily sociální programy levicových vlád. Dnes mnozí litují. Kvůli zahraniční politice se navíc Bolsonaro dostal do sporu s armádou a lidmi z agrobyznysu.

Jedinou reformou, kterou Bolsonarův kabinet nabízí, je pracovat déle a jít později do důchodu, což je sice dobré pro zaměstnavatele, ale ekonomice to nijak nepomůže.

Jste spoluautorem výzkumu o dopadech sociálního programu levicových vlád, nazvaného Bolsa familia (Rodinný balíček). Můžete program krátce představit?

Sociální program Bolsa familia byl vytvořen bývalým brazilským prezidentem Lulou. Jeho cílem je řešit extrémní chudobu. A ta se od běžné chudoby liší. Lidé v extrémní chudobě žijí méně než za dolar na den, mnohdy dokonce za půl dolaru. Bolsa familia podporuje takto chudé rodiny při splnění dvou podmínek: jejich děti musí být očkovány, aby se předešlo závažným nemocem, a musí plnit povinnosti v rámci povinné školní docházky, tedy chodit do školy. Je to vynikající program, ale je třeba si uvědomit, že poskytovaná dávka činí pouze jednu třetinu minimální mzdy. Přesto pomáhá zlepšit sociální situaci 55 milionům chudých lidí v Brazílii (celkový počet obyvatel země je více než 200 milionů). Pro mnohé z nich znamená první skutečně pravidelný příjem v životě.

Co váš výzkum ukázal? V čem program lidem, které jste oslovili, nejvíc změnil život?

Výzkum potvrdil, že program má pozitivní materiální i nemateriální dopad – lidé cítí, že se stávají občany. Bolsa familia jim pomáhá osvobodit se prostřednictvím peněžních dávek. Jedna z žen nám v rámci výzkumu řekla, že peníze z programu jí poskytují svobodu. Další uvedla, že dříve se cítila jako divoké zvíře, které každé ráno musí jít shánět potravu pro svoje děti i pro sebe, a teď konečně může žít jako člověk. Bolsa familia jí umožnila trochu plánovat, uspokojit základní potřeby dětí i své.

Není za prezidenta Bolsonara a jeho vlády, program osekáván?

Současná vláda mlží. Dříve jsme věděli, jak je program významný pro lidi, nyní se změnil přístup – jsou poskytovány informace o tom, jaké výsledky přináší pro rodiny. Ukazuje se, že vláda patrně způsobuje situaci, kdy dotace z programu dostává méně lidí než v minulosti. Nicméně k jeho zužování docházelo už za předchozího prezidenta Michela Temera, který nastoupil po levicové vládě a začal praktikovat pravicovou politiku. Vláda osekávání programu zdůvodnila tím, že docházelo k jeho zneužívání. Tato argumentace ale plave na vodě. Nyní se vláda snaží zneužívat situaci, kdy extrémně chudí lidé mají po několik málo měsíců v roce příjem za zemědělské práce, přičemž další měsíce jsou na tom zase bídně. Zatímco levicové vlády zjišťovaly příjem v rámci Bolsa familia po celý rok, současná vláda zkoumá, kolik má člověk příjem za jeden či dva měsíce v roce, a pokud si nárazově přivydělá, o dávku přijde.

K úplnému zrušení programu vláda nechce přistoupit?

Zatím ne. V Brazílii je to velmi oblíbený program a vláda si naštěstí netroufá jej zrušit. Ruší a výrazně osekává jiné sociální programy, kterých za prezidenta Luly vzniklo devětapadesát. Většina z nich řešila chudobu, kdežto Bolsa familia, jak už jsem uvedl, řeší extrémní chudobu.

Guvernér státu Maranhão z komunistické strany (PCdoB) krátce po inauguraci Bolsonara vyzval své kolegy, aby využívali zákonodárné iniciativy jednotlivých států. Jaké možnosti mají státy, bez ohledu na centrální vládu, v pokračování sociálních programů?

Co se týče federálních programů, jednotlivé brazilské státy nemají moc možností jít proti federální vládě. Můžou sice zakládat vlastní programy, ale ty budou fungovat jen ve státě, kde budou zavedeny.

Když bylo zavedeno tolik sociálních programů s tak obrovským dosahem, proč vlastně lidé dali levici sbohem a do čela si zvolili politika z úplně opačné strany spektra?

Existuje řada důvodů, proč i někteří chudí lidé zvolili Bolsonara s jeho pravicovou vládou, i když je třeba říct, že většina chudých ho nevolila. Byl totiž zvolen především hlasy střední třídy a bohatých. Jedním z důvodů, proč mu dali svůj hlas i někteří obyvatelé favel, je vliv masových médií, která jsou většinou pravicová. I když tato média Bolsonara přímo nepodporovala, dělala masovou kampaň proti tehdy vládní levicové Straně pracujících (PT – Partido Trabalhista).

Druhým důvodem bylo náboženství. Mnoho chudých je evangelikálního vyznání a mnoho těchto uskupení podporovalo Bolsonara v modlitebnách. To je spojené s třetím faktorem, proč Bolsonara volili – chudé rodiny se obrací k „tradičním hodnotám“, které mají spojené s těžkou prací a náboženstvím. Čtvrtým důvodem je násilí, které v posledních letech v Brazílii skutečně explodovalo. Dokonce i někteří lidé z favel doufali, že Bolsonaro, který sliboval tvrdou ruku, násilí zastaví. Jsou to ale jen subjektivní zdůvodnění lidí, která se nemusí zakládat na objektivních příčinách. Opakuji ale, že Bolsonara zvolili hlavně pravicoví voliči, střední třída a bohatí, nikoli chudí.

Bylo důvodem Bolsonarova vítězství i to, že proti němu v druhém kole stál slabý kandidát? Některé hypotézy říkaly, že kdyby se s Bolsonarem do druhého kola dostal kandidát levicové Demokratické strany práce (PDT) Ciro Gomes, měl by větší šanci Bolsonara porazit.

Možná máte pravdu. Ciro Gomes, který skončil třetí, by pravděpodobně nad Bolsonarem zvítězil. Mnoho lidí totiž nevolilo přímo Bolsonara, ale proti samotné Straně pracujících, která se po dlouhých letech vládnutí stala velmi nepopulární. I proto Bolsonaro nepožívá příliš velkou popularitu, což je v začátku mandátu neobvyklé.

Litují někteří lidé, že ho volili?

Ano. A to nejen voliči, kteří byli zmanipulováni médii. Zklamáni jsou i mnozí jeho zastánci. Třeba bohatí lidé z agrobyznysu – předseda svazu těchto korporací řekl, že by lidé neměli Bolsonara podporovat.

Z jakého důvodu? Bolsonaro přece prosazuje neoliberální reformy, které by těmto korporacím mohly vyhovovat…

Jde o zahraniční politiku. Bolsonaro uplatňuje svéráznou zahraniční politiku, zaměřenou jen na partnerství s USA, takže například Čína dnes přestává odebírat sóju z Brazílie, kterou dříve ve velkém nakupovala. Dnes se obrací na jiné země, dokonce i na USA, s nimiž jinak vede obchodní válku. Bolsonaro se také, po vzoru USA, rozhodl přesunout americkou ambasádu v Izraeli do Jeruzaléma. V důsledku toho se řada arabských zemí rozhodla nekupovat brazilské fazole a maso, včetně kuřat. Mnoho brazilských států dosud prodávalo většinu produkce kuřecího masa a zemědělských produktů do arabských zemí, což přestalo platit.

Pro pozorovatele působí zvláštně i to, že zatímco vláda odmítla intervenci do Venezuely, Bolsonaro působil při setkání s prezidentem USA Donaldem Trumpem až úslužně. Není v brazilské vládě, kvůli zahraniční orientaci prezidenta, rozkol?

V brazilské vládě rozpor existuje. Bolsonaro by americkou intervenci do Venezuely podpořil rád, Američanům by poskytl i vlastní vojáky. Jenže brazilské vojsko to odmítá. Viceprezident Brazílie Hamilton Mourão intervenci podpořit nechce, stojí proti Bolsonarovi. Stejně tak se staví proti tomu, aby v zemi byly americké základny.

Jak Brazilci reagovali na to, když Trump nabídl Bolsonarovi vstup Brazílie do NATO?

K tomu neexistuje žádný sociologický výzkum. Veřejné mínění v zemi je velmi polarizované. Bolsonarovi největší zastánci by případný vstup Brazílie do NATO podpořili. Podpořili by vše, co chce. Každopádně většina mediálně vlivných osobností Bolsonarovy myšlenky a činy nepodporuje.

V co může rozpor ve vládě přerůst? Nemůže to dospět až k odvolání prezidenta?

Kdyby Bolsonaro pokračoval v dosavadní politice, je pravděpodobné, že by nepřežil ani rok v úřadě. Existují dokonce názory, že ho armáda využila, či dokonce zneužila, aby se dostala k moci, a nyní o jeho odvolání usiluje. Na druhé straně mnohé nasvědčuje tomu, že armáda zatím nevidí vhodnou chvíli k tomu, aby se otevřeně dostala k moci (v současné době jsou někteří vojenští důstojníci ve vládě). Brazílie je v ekonomické krizi, takže je možné, že vyčkává. Ještě tedy není jasné, jak se bude situace ohledně rozštěpení vlády vyvíjet.

Mohla by na vládním rozkolu získat levice, která Bolsonara tvrdě kritizuje?

Zatím se nedá říct, že by toho levice mohla bezprostředně využít. Pozitivní přesto je, že od prvního zvolení Luly v roce 2002 je levice konečně zase jednotná. Poté, co začala vládnout první Lulova vláda, začaly na levici rozpory. Od Luly se odpojila radikální levice i část té umírněnější. Nyní se levice spojila proti Bolsonarovi. U mnoha lidí má podporu, problémem je ale trvající nepopularita Strany pracujících. Kdyby levice byla schopna vytvořit nový levicový subjekt, mohla by uspět.

Mnohým možná vadí, že někteří politici PT podlehli korupci. Na scéně jsou ale přece i jiné levicové strany…

Jistě, s těmi ostatními veřejnost takový problém nemá. Vše záleží i na tom, jak to dopadne s bývalým prezidentem Lulou. Jestli bude zproštěn viny a propuštěn, PT by ho navrhla jako příštího kandidáta a pravděpodobně by získal podporu. Ovšem ne od všech levicových stran.

Lula je nejznámější představitel Strany pracujících. Je zajímavé, že on osobně by podporu získal, ale jeho strana ne…

V brazilské politice jsou osobnosti důležitější než strany. Lidé by volili Lulu, nebo Dilmu, ale ne PT. Někdy se stává, že konkrétní kandidáti získávají ve volbách sedmdesát i osmdesát procent a jejich strana třeba jen dvacet procent.

Jak vidíte politickou a ekonomickou budoucnost Brazílie? Je na konci tunelu nějaké světlo?

Zatím ne. V nejbližším období nejsem optimista. I za Luly se zemi dařilo spíš z hlediska vnitřní spotřeby, že se dobře prodávaly výrobky, ale situace Brazílie v mezinárodní ekonomice ideální nebyla. Ceny komodit, třeba ropy, jsou stále relativně nízké. Domácí poptávka není vzhledem k cenám moc silná a současná vláda se ji nesnaží podpořit žádnými politickými opatřeními. Bez silnější ekonomické reformy se situace v Brazílii nezlepší. Jenže jedinou reformou, kterou Bolsonarův kabinet nabízí, je pracovat déle a jít později do důchodu, což je sice dobré pro zaměstnavatele, ale ekonomice to nijak nepomůže.

Působíte na univerzitě ve Florianopolis, od letošního ledna jste hostujícím profesorem českého Centra globálních studií. Mluví se o tom, že v Brazílii dochází k ohrožení akademických svobod. Je to pravda?

Situace není jednoduchá. Moje kolegyně Marcia Tiburi už musela Brazílii opustit, byla příliš vidět a ze strany Bolsonarových příznivců jí bylo vyhrožováno na sociálních sítích i telefonicky. Zatím nevíme, jestli na univerzitách nastanou vážnější problémy, protože akademické svobody jsou chráněny ústavou. Aktuálně mohou problémy nastat na základních a středních školách. Někteří politici z Bolsonarovy strany rozjeli iniciativu, že žáci a studenti mohou zavolat na speciální telefonní linku a nahlásit „nevhodnou výuku“ učitelů. Právně s tím nic moc dělat nelze, ale mnoho učitelů se za této situace raději vyhne určitým tématům, aby nebyli napadeni. Je to tlak na autocenzuru.

Bolsonarovi vadí kritický výklad období vojenské diktatury, která v zemi vládla od šedesátých do osmdesátých let minulého století. Co dalšího ho dráždí?

Začínají se prosazovat názory, aby byly odmítány projekty lidí, kteří žádají o výzkumné granty a chtějí provozovat kurzy týkající se kritického myšlení. Nálepkováno je to jako takzvaný kulturní marxismus. Týká se to LGBT osob, chudoby, genderu, marxismu a jiných levicových témat. Hlavní grantová agentura je zatím svobodná a autonomní. Doufejme, že to vydrží. Legislativní opatření, které zahrnuje, co je pro vládu nežádoucí, by správně mělo být označeno za protiústavní, ale než se tento problém vyřeší, může zasáhnout mnoho vyučujících právě tím, že způsobí autocenzuru.

Olej do ohně přidává i ministryně pro rodinu Damares Alves, která v den svého jmenování do funkce vykřikovala, že „je nová éra, chlapeček musí být oblečen do modré a holčička do růžové“. Později Alves uspořádala seminář proti feminismu. Vyvolávají tyto aktivity z nejvyšších míst ve společnosti nenávist?

Brazilská společnost byla, to si přiznejme, do nemalé míry šovinistická už v minulosti. Jen to nebylo tolik vidět. Za této atmosféry se situace samozřejmě zhoršuje. Je třeba říct, že levicové vlády v tomto ohledu působily pozitivně, výrazně přispěly například ke zlepšení situace v oblasti LGBT, což ale neznamená, že se celá brazilská populace v tomto směru zlepšila. Právě kvůli špatné situaci v zemi jsem přijel pracovat do České republiky a následovala mě i moje žena. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet.