Foto The Harvard Gazette
Policejní šikana LGBTQ komunity nebyla v šedesátých letech nic nového. FBI si vedla seznamy homosexuálů a poštovní úřady sledovaly komu a odkud se posílají materiály s homosexuální tematikou. Do barů a klubů, v nichž se mohli LGBTQ lidé relativně svobodně bavit, chodili policejní provokatéři, kteří se s dalšími hosty seznamovali, a když jim někdo koupil drink nebo navrhl, aby s ním odešli domů, byl zatčen za tzv. solicitaci, tedy „svádění ke hříchu“.
Dav posilovaný o další příchozí z okolních barů skandoval „Gay Power“.
Ačkoli podnik Stonewall Inn patřil podobně jako většina newyorských barů mafii a záminkou pro razii byl prodej alkoholu bez licence, její průběh nenechal nikoho na pochybách, že policie vědomě šikanovala příslušníky sexuální minority. Tentokrát to však nezůstalo bez odezvy. Na hlavy policistů se snesla sprška kamenů a nechyběly ani popelnice. Dav posilovaný o další příchozí z okolních barů skandoval „Gay Power“, nepokoje se přesunuly do celé ulice a policii se podařilo obnovit pořádek až za několik hodin. Ne však nadlouho.
Několik následujících dní demonstrovaly v ulicích New Yorku stovky lidí. Protestovaly proti policejní a státní šikaně LGBTQ komunity a zdi čtvrti Greenwich Village pokryly graffiti požadující rovnoprávnost sexuálních menšin. Allen Ginsberg, který byl výraznou postavou hnutí pro zrovnoprávnění sexuálních minorit, to v rozhovoru pro časopis Gay Sunshine (tento rozhovor vyšel v roce 1996 česky v nakladatelství Votobia) charakterizoval slovy: „Buzíci ztratili ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí.“ V pondělí 30. června se tato událost dostala na první stránky newyorských novin. „Stonewallské nepokoje” měly díky mediálnímu zájmu mnohem větší dopad než podobné menší vzpoury, které proběhly již v roce 1959 v Los Angeles a v roce 1966 v San Francisku.
Několikadenní nepokoje nakonec vedly k založení organizace Gay Liberation Front, která se stavěla proti represi sexuálních menšin i rasismu. Spolu s dalšími organizacemi, které se z ní postupně vydělily, tato organizace například finančně pomáhala při soudních jednáních, organizovala protesty a snažila se také o sexuálních minoritách informovat veřejnost lépe, než to dělaly státní organizace často ovládané konzervativci a náboženskými fanatiky.
Demonstrace v rámci „stonewallských nepokojů“ jsou považované za předobraz dnešních Gay Pride pořádaných ve městech po celém světě včetně Prahy. I když jde dnes ve většině světa už o zcela komercionalizované akce, sponzorované často globálními firmami, duch svobody, který je na nich stále cítit, je dědictvím těchto nepokojů.