Mídia Ninja, Wikimedia Commons (CC BY SA 2.0)
Americká asociace právníků nedávno zveřejnila oficiální prohlášení, ve kterém uznává bývalého prezidenta Brazílie politickým vězněm. Luiz Inácio Lula da Silva, který stál v čele země v letech 2003 až 2010, je totiž už víc než rok vězněn a držen v naprosté izolaci. Teprve nedávno měl možnost promluvit. Jedinou výjimkou, kdy mohl za přísného dozoru z věznice ven, byl pohřeb jeho sedmiletého vnuka Arthura, který zemřel na následky meningitidy. Jinak jsou mu odpírány i rozhovory s novináři. Průlomem bylo interview s Mônikou Bérgamo z deníku Folha de S. Paulo a Florestanem Fernandesem z El País. Tito novináři o rozhovor usilovali celých osm měsíců. Neúspěšně. Uspěli až poté, co získali povolení od soudu.
Následně získala od federálního Nejvyššího soudu stejné svolení soukromá televizní stanice RedeTV!, přičemž rozhovor s Lulou v květnu natočil novinář Kennedy Alencar. Provozovatel televize se ale nakonec rozhodl, že rozhovor neodvysílá. K této autocenzuře došlo v době, kdy stávající brazilský prezident Jair Bolsonaro rozjel v médiích kampaň na podporu takzvané důchodové reformy, se kterou mnozí Brazilci nesouhlasí a upozorňují, že bude mít nedozírné sociální následky. Rozhovor s Lulou byl však – jakožto dokumentární film – nakonec odvysílán britskou BBC.
Moje místo je v Brazílii
Vězněný exprezident Lula v rozhovoru uvedl, že celá operace s uvězněním měla za cíl kriminalizovat jak jeho, tak celou levicovou Stranu práce (PT). Cítí se nevinen a nařčení z korupce odmítá: „Mnoho lidí mi doporučovalo, abych opustil Brazílii. Ale já jsem se rozhodl, že moje místo je tady,“ uvedl Lula. Chce prý odhalit ty, kteří ho odsoudili. „Budu sice uvězněn asi na sto let, svoji důstojnost však nevyměním za nic. Je mi třiasedmdesát let a nevzdám se. Kdo se narodil v Pernambucu jako já a nezemřel hladem do pěti let, toho nic neporazí,“ upozornil.
„Nikoho neprosím o laskavost. Chci dokázat svou nevinu. Ale mnohem více se zajímám o to, co se děje s lidmi v Brazílii.“
Letos byl trest pro Lulu snížen z původních dvanácti let a jednoho měsíce na osm let a deset měsíců. Lula bude možná přesunut do domácího vězení. „Moje mysl se snaží být v klidu a lásce, věřím v budování lepšího světa a spravedlnosti. Naději mi dává například to, že bylo navzdory většině v katolické církvi odhlasováno uvolnění výzkumu kmenových buněk. Nejvyšší soud zase odhlasoval vymezení domorodých oblastí Raposa Serra do Sol proti mocným pěstitelům rýže ve státě Roraima. Tentýž soud se postavil za homosexuály a lidi černé pleti proti evangelikálům a ultrakonzervativním předsudkům,“ řekl exprezident.
Škrty a hrozba privatizace důchodů
Soud podle něj už ukázal, že má odvahu. „V mém případě existuje jediná věc, u které chci, aby byla ve vztahu ke spisu hlasována. A to jsou důkazy. Nikoho neprosím o laskavost. Chci dokázat svou nevinu. Ale mnohem více se zajímám o to, co se děje s lidmi v Brazílii,“ řekl. „Vidím snahu zničit práci a ušetřit bilion dolarů na úkor důchodců, tedy těch slabých. S tím se nemohu smířit! Ten bilion lze získat jinak – vytvořením pracovních míst. Země, která nevytváří zaměstnanost, nevytváří zároveň mzdy a spotřebu,“ uvedl. Zároveň mu vadí podlézavost Jaira Bolsonara vůči prezidentovi Spojených států Donaldu Trumpovi.
Mnoho Brazilců za Lulou stojí – pravidelně jsou pořádány demonstrace na jeho podporu, která mu byla vyjádřena i v rámci karnevalových slavností. Lidé zároveň protestují proti Bolsonarovi: nedávno se konaly obrovské demonstrace odmítající škrty ve školství a ohrožování akademických svobod. Bolsonaro následně svolal demonstrace na svou podporu, kterých se zúčastnilo mnohem méně lidí, stávající prezident se totiž po pár měsících ve funkci těší velmi malé přízni. Uskutečnila se generální stávka zaměstnanců ve veřejné sféře. Roste i mezinárodní solidarita od vědců, ekologů nebo pracovníků ve školství. Na pomoc domorodému obyvatelstvu a deštným pralesům se ozval i papež František.
Nejhorší byla smrt vnuka
Lula v rozhovoru mluvil i o smrti svého bratra Vavá a vnuka Arthura. Tyto dvě tragické události považuje v době svého věznění za nejhorší. „Mohl bych mezi ně zahrnout i ztrátu advokáta Sigmaringa Seixase, který byl desítky let mým společníkem,“ doplnil. „Bratr Vavá byl jako otec celé naší rodiny. A smrt mého vnuka, to prostě ne…“ řekl Lula se skloněnou hlavou a vlhnoucím pohledem. „Snazší by pro mě bylo zemřít a nechat svého vnuka žít,“ dodal. „Prožívám tady i další momenty smutku. Ale to, co mě drží naživu, je závazek, který mám vůči lidem v Brazílii,“ uvedl.
Lula poděkoval i lidem, kteří chodí před věznici den co den hrát a zpívat. „Upřímně nevím, jak jim jednoho dne budu moci poděkovat. Jsou tu lidé, kteří sem docházejí od doby, kdy jsem sem přišel. Jdou domů, umyjí se, vymění si šaty a vrátí se. Pokud budu jednou volný, chci jít mezi tyto lidi. Dát si s nimi první cachaçu (brazilská pálenka – pozn. red.) a toust,“ dodal.
Autorka a autor jsou novináři a publicisté.