Foto archiv Kazehita Sekiho
Třiadevadesátý večer cyklu A2+ je se vší skromností pojatý jako decentní warm-up dvoudenního ostravského experimentálního festivalu Hluková mystéria.
Pod názvem Scenes from Salad se skrývá pařížský hudebník Jean-Charles Delarue, dříve vystupující například pod jménem Black Lagoya. Byl členem nechvalně proslulého noisového tria Bülanz Orgabar, jemuž v roce 2011 vyšlo album na pražském labelu KLaNGundKRaCH. S dalším členem Bülanz Orgabar Romanem Krzychem se příležitostně potkává v duu Tete Orientale. Do jeho instrumentáře patří podomácku vyrobené oscilátory, looper, diktafony, zvukové hračky či plastový odpad. Ve svém aktuálním projektu buduje vlastní pojetí lounge music, které lze popsat nejlépe pomocí „lost in translation“ anotace: „Kolorovaný frustrující vzestup, otázky a nehody… pomalá zuřivost… docela pop a zábava.“
V Berlíně žijící japonský vokalista a „zvukový akupunkturista“ Kazehito Seki ve své sólové performanci s názvem Self Toxication pomocí rozmanitých vokálních technik, amplifikace a zpětných vazeb zkoumá možnosti noisu jakožto tvorby vymykající se hudebním kategoriím. Při svých vystoupeních nepoužívá žádné elektronické efekty – celý jejich průběh i rytmus je určován pouze performerovou tělesnou dynamikou.
Národnostně rozmanitý line-up završí dva další v Berlíně usazení performeři, jejichž cílem i východiskem je hluk: Jihokorejka Bomi Kim alias sitbQ se svou „oslavou přicházející apokalypsy“ a Ital Paolo Gaiba Riva vystupující pod zkratkou PGR, který podle vlastních slov produkuje „neempatickou, otravnou, nevzrušivou sračku“. Oba dva jsou skoupí, pokud jde o sebeprezentaci, před vydáváním nahrávek upřednostňují živé hraní a u obou lze zvukovou tvorbu chápat jako svébytný projev pudu sebezáchovy. Jako by si svorně, ale každý zvlášť říkali: „Dokud budu hlučnější a rychlejší než všichni ostatní, zůstanu naživu.“