Nezávislé PR a závislá žurnalistika. Média v době oligarchů

Jedna PR agentura na zakázku oligarchy dokázala úspěšně balamutit média a dělat svou práci. Majitel agentury přitom byl zároveň redaktorem u jiného oligarchy a dělal v něm svou práci.

Nejbohatší Čech Petr Kellner nedávno koupil Novu a všechny ubezpečil, že nebude zasahovat do jejího obsahu. Kdo chce, může mu klidně věřit. Mezitím Kellnerova společnost Home Credit, která během půjčování vědomě překračovala zákon i podle nálezu ÚS, najala PR agenturu na ovlivňování domácího veřejného míněni ve prospěch Čínské lidové republiky.

Ne že by se přitom trošku nelhalo. Podle zjištění Aktuálně.cz byla organizace Sinoskop financovaná přes PR agenturu C&B Reputation management ze zdrojů Home Creditu, ale její předseda Vít Vojta o tom v rozhovoru pro stejný server taktně pomlčel a tvrdil něco jiného. Ale to nevadí, protože záměry Home Creditu byly jinak bohulibé. Šlo o vyvažování obrazu Číny proti nenávistným aktivistickým skupinám z Karlovy univerzity. A kdo jiný může vyvažovat názory než PR agentura, když jsou novináři, akademici i politici taková trdla. V takovém případě je neuvedení informace o financování nejspíš v rámci byznysových pravidel hry v pořádku stejně jako třeba rozhodčí doložka na smlouvě o půjčce. Podle samotného Home Creditu se totiž nic špatného nestalo, a jestli někdo porušoval zákon, tak to bylo Aktuálně.cz, které obchodníkům s chudobou poctivě platícím za PR služby krade dokumenty.

Jiný oligarcha, jiné problémy

Jiný český oligarcha má jiné trable. Miliardář, uhlobaron a mediální magnát Daniel Křetínský si chtěl před třemi lety rozšířit svoje dosud převážně bulvární mediální portfolio, a tak založil seriózní portál Info.cz s mottem „Síla faktu“. Nabral partu lidí s ochotným šéfredaktorem, takže do mixu seriózního zpravodajství a publicistiky pak nebyl problém sem tam zakomponovat zpochybňování vědeckého konsensu o změnách klimatu nebo očerňování klimatických aktivistů, a to za pomoci nedůvěryhodných zdrojů ze zahraničí, případně férověji v rámci názorové rubriky. Přece jenom – majitel je uhlobaron. Teď se ale díky investigaci Aktuálně.cz ukázalo, že v Infu.cz pracoval na významné pozici i člověk, jemuž patří agentura C&B Reputation management pracující pro Home Credit, a nejspíš i díky němu dostával šéf Sinoskopu Vít Vojta prostor šířit názory, za něž byl agenturou redaktora tohoto média placený.

Čeští oligarchové nemusejí mít vyhraněnou ideologii, potřebují si ale hlídat svoje zájmy. A k tomu se hodí všechno, co zpochybňuje jakoukoliv kritiku nerovností, drancování přírody či apel na lidská a sociální práva.

Minimálně od pohlcení portálu Zdroj.cz se ze serveru Info.cz stala jedna z nejhlasitějších platforem popírání změn klimatu u nás. Redaktoři Infa sice neradi slyšeli, že se jejich agenda nápadně kryje se zájmy majitele, ale když si to sami myslí, tak se to nepočítá a říká se tomu nezávislá pravicově-konzervativní žurnalistika. Informace zveřejněné serverem Aktuálně.cz ale ukazují, že Info.cz je ještě zaprodanější, než se obecně soudilo. Od Infa dal po zveřejnění informací o pročínské kampani PR agentury vlastněné jedním z jednatelů a redaktorem Infa Tomášem Jirsou ruce pryč dokonce i samotný mediální dům Daniela Křetinského.

Copywriteři kapitalismu

Lehkost, s jakou do Infa.cz na jednu z nejvýznamnějších pozic přijali PRistu, jehož agentura pracuje mimo jiné pro Petra Kellnera, by nás asi měla zarážet. Jenže to bychom se nesměli pohybovat v dost cynickém českém mediálním prostředí. Miloš Zeman ví, co říká, když mluví s despektem o „mediální žumpě“. Sám létá s Petrem Kellnerem do Číny jeho soukromým letadlem, a tak díky dobrým vztahům s nejbohatším Čechem dobře ví, že koupit se dá víceméně každý. Co je oproti prezidentovi parta pisálků? Šéfredaktory Lidových novin a Mladé fronty, toho času ve svěřeneckém fondu premiéra, jsou István Léko a Jaroslav Plesl – první z nich je asi nejpravověrnější český orbánovec (a dokonce něco jako přítel premiéra a majitele v zastoupení) a druhý to dělá nejspíš jednoduše pro prachy. Ano, i tam občas najdete kritické texty o Andreji Babišovi, byť občas zapomenou informovat o padesáti tisících lidech na náměstích a raději píší o výstavbě přehrad a hokeji. Když si ale Léko a Plesl myslí, že je to důležitější, tak co se dá dělat.

Šéfredaktor Infa.cz Michal Půr problém ani nechce pochopit. „Na Info.cz letos vyšlo asi 70 komentářů o Číně. Drtivá většina z nich je kritická,“ napsal na Twitteru. Tím pádem má být všechno v pohodě. I když PR agentura významného redaktora bere peníze za propagaci světové mocnosti, což je v zájmu jednoho oligarchy, a v médiu dostává prostor člověk touto agenturou placený, dá se matematicky dokázat, že se vlastně nic neděje, protože vycházejí i kritické texty. Když je toho PR jen trochu, tak je to pořád nezávislé – jediný problém s takovouto tezí je v tom, že tak to není. Tomáš Jirsa každopádně Info opouští a „seriózní portál“ má ještě o něco více zpackanou pověst. Je vlastně nakonec docela hezké, že se média oligarchů aspoň ještě namáhají předstírat nezávislost nebo mluvit o tom, že majitelé nebudou do obsahu zasahovat. Na to mají oligarchové PR profesionály.

S agenturou C&B Reputation management jsou spojení další čeští politici: Patrik Nacher (ANO), Jan Skopeček (ODS) a skrze navázanou agenturu Kingmakers i hnutí Trikolora Václava Klause juniora. Tyto politiky nespojuje jen agentura, ale i pravicově konzervativní pohled na svět. Že PRista, jehož agentura pracuje pro Home Credit Petra Kellnera, mohl snadno proniknout do mediální projektu jiného oligarchy a nikdo si toho ani nevšimnul, ani není nějak překvapivé – pravicově konzervativní hodnoty jsou přece všude stejné.

Čeští oligarchové nemusejí mít vyhraněnou ideologii, potřebují si ale hlídat svoje zájmy. A k tomu se hodí všechno, co zpochybňuje jakoukoliv kritiku nerovností, drancování přírody či apel na lidská a sociální práva. V současnosti se tomuto zpochybňování říká pravicově-konzervativní světonázor a teď taky vyvážený pohled na Čínu, což v současných podmínkách znamená akceptování cenzury ohledně porušování lidských práv a šíření tohoto vyčištěného názoru dál do světa.

Bytostným zájmem těch nejbohatších jsou co nejnižší daně a co nejvíc volného trhu. I Petr Kellner přispívá například Institutu Václava Klause (toho staršího), který právě takovéto hodnoty hájí. Součástí tažení za likvidaci prakticky všeho veřejného jsou nejen útoky na média veřejné služby, ale taky na neziskové organizace, zejména potom na ty tazkvaně politické. Ty jsou často obviňovány i z toho, že odčerpávají peníze ze státního rozpočtu, přitom se jedná o zanedbatelný podíl. Komické je pak srovnání hubených částek jdoucích na neziskové projekty a mizerně placené pozice v tomto odvětví se sumami, jimiž disponuje oligarchie na nákup celých mediálních domů a na platy, které může nabídnout.

Krize důvěry

Jedna agentura prosazující (byť neférovými metodami) do médií zájem klienta by sama o sobě ještě nebyla takový problém. Dá se předpokládat, že lidé, kteří mají velké peníze, budou v demokratických společnostech prosazovat svou agendu a vyvíjet nátlak ve prospěch svých zájmů. Extrémní a dále se zvětšující nerovnost ale znamená další kumulování majetku a prostředků, jejichž část bude opět použita k podkopávání veřejných institucí. I když, kdo chce, může samozřejmě věřit i tomu, že při plánovaném sponzoringu Univerzity Karlovy šlo Kellnerově PPF jen o vzdělávání. Pokud tomu někdo věřit nechce, je docela možné, že ho monituruje PR agentura a platí jeho kritiky. Představa, že vzájemně si konkurující média různých oligarchů můžou dlouhodobě simulovat nezávislá média, je iluzorní – přinejmenším majetky vlastníků budou vždy mimo záběr těchto médií. A samo o sobě vlastnictví médií jednotlivými oligarchy podkopává důvěru v média jako taková. Redakce se pak podobají PR agenturám víc než obávaným hlídačům demokracie. Sice můžeme trpět, když jsou v Parlamentních listech očerňována „Bakalomédia“ v nesouvisejících kauzách, ale člověku, který přišel na Ostravsku o byt, zatímco liberálové v Praze měli Bakalu za dobroděje, se vysvětluje těžko, že tentokrát jsou oni ti skutečně kritičtí.

Je velká pocta pro Piráty, že právě oni jsou nejčastěji terčem útoků. Není to Babišova vláda a ani koaliční ČSSD, kým se cítí být oligarchové nejvíce ohroženi, ale právě Piráti. Primátor Hřib nepoklonkuje před Čínou, takže je Home Credit ochotný platit útoky na tohoto politika (přes agenturu), zatímco v Infu.cz se na Piráty útočí ideologicky, za peníze jiného oligarchy. I konzervativní pravice má určitě svoje idealisty, jen je těžké je najít, protože se často shodou okolností nacházejí v dobře placených pozicích.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies