Odešel ten nejlepší z nás

Zemřel Petr Kellner. O ničem jiném druhý díl nihilistické videoshow Standy Bilera Všichni tady umřeme být ani nemohl.

Po smrti Petra Kellnera se v nekrolozích objevila přirovnání ke Karlu Gottovi, Tomáši Baťovi nebo Steveu Jobsovi. Což je trochu problém. Pokud musíte něčí význam dokazovat pomocí přirovnání k někomu jinému, pak z toho jednoduše vyplývá, že dotyčný takový prostě nebyl. Po smrti Gotta přece nemusel nikdo psát, že zemřel někdo jako Frank Sinatra. A podobně nemusel nikdo k nikomu jinému přirovnávat Baťu nebo snad Stevea Jobse.

Nepoměr užitých slov a přirovnání je o to bizarnější, že je často psali lidé, kterým by Kellner nikdy nezvedl ani telefon, natož aby jim dal rozhovor. Nejbohatší člověk republiky totiž proslul především tím, že republiku a nás všechny prostě ignoroval. Nemohl s ním mluvit nikdo, nikdy a nikde. Jeho smrt vyvolala takový zmatek, že s vyjádřením úcty vůči nejbohatšímu kapitalistovi v zemi, který zbohatl mimo jiné díky půjčování na vysoký úrok chudině z pracující třídy, přispěchal i předseda KSČM Vojtěch Filip. Nevím, co všechno ještě bude muset předseda KSČM udělat, aby všichni pochopili, že slovo „komunistická“ v názvu strany je prostě jen slovo bez významu. Podobně jako slovo „občanská“ v názvu ODS nebo označení „hnutí“ v případě ANO Andreje Babiše.

Nekrology vyzdvihují Kellnerovu pracovitost, cílevědomost, schopnost vidět příležitost tam, kde ji jiní nevidí, ale také bezohlednost a tvrdost. Jenomže to stejné můžete říct o plejádě dalších. O zmíněném Jobsovi nebo třeba o Pablu Escobarovi, což byl kolumbijský kokainový král, který viděl byznys za vším, ale vedle toho přispíval na charitu a školákům – stejně jako Kellner. Podle Forbesu byl Escobar v roce 1989 osmým nejbohatším mužem světa.

Spisovatel Milan Kundera se po dekády důsledně vyhýbá veřejnosti a střeží se toho, aby se na světlo dostaly jakékoli osobní věci z jeho života; chce, aby za něj mluvilo jen jeho dílo. Kellner ke světu přistupoval podobně, s tím rozdílem, že jeho dílo do našich životů zasahuje, ať si jej všímáte nebo ne. Bez vazeb na české politiky by nikdy nezískal Českou pojišťovnu, neprorazil by v Rusku ani v Číně a nejspíš by bez něho naše zahraniční politika vůči těmto autokratickým režimům vypadala jinak.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies