Foto Sonia Sevilla, Wikimedia Commons, Creative Commons, CC0 1.0
Andrej Babiš nám nově prozradil, s kým nechce sdílet Českou republiku. Nechce ji sdílet s nikým. Tenhle sen se mu splní velmi snadno. Ono totiž není o co stát a díky, nebo spíš kvůli Babišovi a jeho vládě ani nebude.
A to mimo jiné proto, že s námi Babiš a jeho otrok Havlíček odmítli sdílet přípravu projektu tzv. Národního plánu obnovy. Přišla s ním na konci loňského jara Evropská unie a jedná se o balík prostředků, který má jednak pomoci státům dostat se z důsledků epidemie a za druhé má urychlit a usnadnit přechod na bezemisní technologie v rámci takzvané zelené tranzice.
Měla a mohla to být unikátní příležitost, jak nám a našim potomkům zajistit aspoň teoreticky nějakou smysluplnou budoucnost. Ale Andrej Babiš a jeho otrok si řekli ne, a tuhle budoucnost ukradli. Škoda. Musím upozornit, že tenhle díl bude zcela mimořádně depresivní, protože si ukážeme, co se stejnou příležitostí plánují udělat v Dánsku a proč tedy v budoucnu bude mezi námi a Dánskem stále bezedná propast beznaděje a nicoty. Pokud máte lexaurin, pár si jich raději hned dejte.
Český projekt nemá cíl. Nikde ho nenajdete, z materiálu nevyplývá. Je to chaos. Jeho reálná příprava probíhala tak, že úředníci jednotlivých ministerstev vytáhli projekty z šuplíků a s větším či menším úspěchem je naroubovali na jednotlivé kategorie tak, aby pokud možno prošly v mýtickém Bruselu a byly proplaceny. Kromě samotného Havlíčka, který řeší něco, na co nemá, je druhým národním problémem přístup k obnovitelným zdrojům energie. Odvětví, které se v Evropě těší obrovskému boomu a veřejné podpoře, je v Česku prakticky zakázáno. Kvůli zastaralé energetické koncepci stále sníme o dnes již prakticky mrtvé jaderné energetice. Sníme o tom, že si postavíme jaderné bloky, z nichž se stává národní legenda rozměrů Blanických rytířů.
Místo našeho přechodu do budoucnosti Havlíček s Babišem připravili především okrašlovací projekt, který zčásti zalepí díry v rozpočtu a zčásti zaplatí věci, které by se stejně udělaly, ale s přechodem k budoucnosti nemají nic společného.