Muži, kteří se brání kvótám, mají jen strach

Řeči o tom, že všichni mají rovné příležitosti a stačí se jen snažit, jsou jenom povídačky. Přinášíme další díl pořadu Všichni tady umřeme.

Piráti a Starostové představili lídry kandidátek do sněmovních voleb a na jejich hlavy se snesla zasloužená kritika za to, že se mezi nimi objevila pouze jedna žena. Strhla se debata o tom, proč tomu tak je a proč nejsou kvóty řešení. Já bych si dovolil zaujmout středovou pozici plnou kompromisů a místo kvót pro ženy navrhnout kvóty na muže, protože je jich všude nějak moc a k ničemu to nevede. Nebo bychom se raději měli zcela seriózně zamyslet nad tím, proč jsou vůbec muži v politice, když to světu nepřineslo nic dobrého. Není dnes, na prahu zničení života na Zemi, přeci jen na čase onen nepovedený experiment mužské politiky ukončit, protože jinak tady všichni umřeme?

Jedinou ženou v čele krajských kandidátek Pirátů a STAN je Olga Richterová – jako by měla dostát rčení, že když chce žena uspět, musí být mnohem lepší než muž. A u Richterové, nejviditelnější a nejpracovitější političce nejen současné Sněmovny, to platí obzvlášť. Vedle ní pak také vynikne, že minimálně polovina leadrů dalších krajských kandidátek není známá ani zajímavá jednoduše ničím a uspěli většinou jen proto, že když chce uspět muž, stačí mu narodit se jako muž. Totéž platí o kandidátkách koalice Spolu, která se rozhodla Piráty se STAN trumfovat tím, že místo lidí postavila na Moravské náměstí hromadu aut.

Zpátky k ženám – tedy vlastně k mužům. Odpověď na otázku, jak dostat víc žen do politiky, je triviální. Odpovědí jsou kvóty; všechno ostatní jsou jenom kecy. Je to stejné jako s odpovědí na otázku, proč existují lidé bez domova. Protože nemají domov. Dejte jim bydlení a nebudou bez domova. Dejte chudým peníze a nebudou chudí. Dejte ženám místa ve Sněmovně a budou ve Sněmovně. To je všechno.

Pokud je celý systém postaven na tom, že pomáhá nahoru nejschopnějším, proč je tedy česká politika plná neschopných mužů? A nemluvím jen o těch mužích, na které je z různých důvodů vidět, jako je Babiš, který zpackal epidemii a kvůli kterému zbytečně zemřely tisíce lidí, nebo Hamáček, který není schopný ani říct, proč chtěl jet do Ruska nebo co měl k snídani. Mluvím také o desítkách poslanců, o nichž jste nikdy neslyšeli, protože jen sedí ve Sněmovně, mlčí a hlasují podle toho, co jim řekne někdo jako Faltýnek. Poslanců, o jejichž schopnostech nikdy nikdo neslyšel. Jejichž hlavní schopností je neviditelnost. Tahle mlčící většina prošla systémem stranických nominací. Uspěli, ale nikdo vlastně neví proč. Čehož bychom si mohli všimnout ve chvíli, kdy se začnou řešit výměny ministrů a jednotlivé vládní strany nemají ve Sněmovně nikoho, koho by na posty mohli obsadit.

Jak je to možné? Kde jsou ti nejlepší z nejlepších, kteří uspěli ve stranickém systému, který je tak dokonalý, že by ho kvóty mohly zničit, a do Sněmovny by se tak dostaly dokonce i ženy? Jak je možné že tento systém do Sněmovny neposílá desítky mužů stejně schopných jako Richterová? Není náhodou smyslem celého tohoto aparátu dostávat na pozice poslanců především neschopné a neviditelné muže, kteří k sobě vábí další a další jim podobné a kteří si mezi sebou v tichosti dělí peníze a moc, aniž by pro nás, pro společnost, cokoli udělali?

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace