Jak ven z energetické krize? Na uhlí a plyn zapomeňme, budoucnost je v obnovitelných zdrojích

Jedním z hlavním globálních témat je strmý nárůst cen energií. Ten souvisí s mnoha faktory – nestabilním polárním vortexem, nákupy Číny a Jižní Koreje i s růstem cen za emisní povolenky. 

Asi před dvaceti lety, na přednášce v Praze, citoval architekt německé i světové Energiewende, německý sociálně demokratický politik Hermann Scheer (1944–2010), polského satirika Jerzyho Lece: „Někteří lidé začínají dělat nové věci už od začátku příliš pozdě.“ Jeho jasnozřivá předpověď se nyní doslova plní.

Ceny fosilní i jaderné energie stále rostou. Růst těchto cen se samozřejmě promítá do všech výrobních odvětví, do průmyslu, dopravy i zemědělství. Důvodů krize je několik. Především vzrostly ceny zemního plynu, za poslední rok o pět set procent. Zatímco se v posledních patnácti letech pohybovaly v rozmezí deseti až dvaceti eur, současné ceny přesáhly sedmdesát euro za megawatthodinu.

Zemní plyn není ekologický

Také tento růst má několik příčin. Východoasijské ekonomiky, především Čína a Jižní Korea, začaly nakupovat z Ruska velké objemy zemního plynu kvůli útlumu uhlí. K tomu přistoupily ještě zvýšené ceny uhlíkových povolenek, které v poslední době vystoupaly nad 60 euro za tunu vypuštěného oxidu uhličitého, čímž se cena zvýšila oproti předchozímu roku dvojnásobně.

Plynovod Nord Stream II zatím plyn nedodává a začne se tak dít až za několik měsíců, po ověřovacích a certifikačních procedurách. Plynovod byl solí v očích Donaldu Trumpovi, ale i přes jeho protesty byl stejně dokončen. Kauza kolem dostavby plynovodu přitom byla výsměchem teoriím volného trhu.

Je nutné učinit z výstavby zdrojů obnovitelné energie politickou a hospodářskou prioritu. Žádné uhlí, žádný zemní plyn, žádná ropa, žádné jádro, žádné nekonečné přešlapování na místě.

Ve skutečnosti je zemní plyn z emisního hlediska přinejmenším stejně špatný jako uhlí, a to kvůli emisím metanu s vysokým skleníkovým potenciálem. Za vysoké úniky zemního plynu při těžbě, dopravě a skladování může především proces hydraulického frakování, jak předpokládá nedávná práce Roberta W. Howartha z Cornellovy univerzity.

Navíc jsou před zimou zásobníky zemního plynu v celé Evropě poloprázdné. Mnozí meteorologové kvůli nestabilnímu polárnímu vortexu zároveň předpovídají chladnou zimu. Vzhledem k nedostatku plynu a jeho vysoké ceně se zřejmě tento rok spálí více uhlí, což opět povede k růstu cen uhlíkových povolenek.

Obnovitelné energie klesají

Ceny obnovitelných energií na druhé straně stále klesají – cena energie z fotovoltaiky se během posledních let snížila o devadesát procent a u větrné energie o šedesát procent. Hraniční investiční náklady obnovitelné elektřiny z větru či fotovoltaiky jsou přitom podle banky Lazard na úrovni operačních nákladů jaderné energie a nižší než operační náklady uhelné elektřiny. Obdobně klesají i ceny akumulace a v optimálních případech je fotovoltaická elektřina i s akumulací, například kalifornské firmy Eland, na téměř poloviční ceně ve srovnání s nabídkou budoucího výrobce SMR (malých modulárních reaktorů) – firmou NuScale.

Energetická krize zasáhla i Německo. Ceny elektřiny jsou vzhledem k loňsku dvojnásobné. Je otázkou, proč mezi léty 2012 až 2020 poklesla v Německu výstavba obnovitelných zdrojů. Důvodů bylo několik: paradoxně nízká cena, která neslibovala tak vysoký zisk jako v předchozích letech, ale především touha monopolistů fosilních energií vydržet co nejdéle na trhu, nehledě na devastaci Země.

Cesta vede skrz decentralizaci

Oč tu ve skutečnosti jde? Především o snahu zachovat stávající centralistický energetický systém, jak dlouho to jen bude možné, a s ním udržet i centralistické uspořádání současné ekonomiky a politiky. To vše by totiž s decentrální energetikou založenou především na lokálním větru, lokálním svitu a decentrální akumulaci vzalo zasvé. Energie je samozřejmým základem jakékoliv činnosti, od výroby potravin až po výrobu mikročipů, od cestování až po lenošení v klimatizovaném bytě.

Jako každá krize má ale i tato své pozitivum – přináší impuls a potřebu změny. Bylo by nezodpovědné této možnosti nevyužít. S ohledem na klimatické škody a na vysoké a stále rostoucí ceny fosilní energie je nutné učinit z výstavby zdrojů obnovitelné energie politickou a hospodářskou prioritu. Žádné uhlí, žádný zemní plyn, žádná ropa, žádné jádro, žádné nekonečné přešlapování na místě. To jistě představuje gigantický úkol. Obnovitelné technologie jsou levné a zatím dostupné. S trvající energetickou krizí se ale i toto změní a bude nutno především v Evropě i u nás vystavět nové produkční kapacity na výrobu slunečních a větrných zdrojů a nových perspektivních způsobů akumulace. Ty už jsou vyvinuty a do výroby směřují bezlithiové akumulační technologie založené na železe nebo na nekovových elektrolytech, úspěšně jsou provozovány jednotky na akumulaci přebytečné obnovitelné elektřiny do syntetického metanu nebo zeleného vodíku.

Pouze obnovitelné energie mohou přinést řešení současné situace. Řeči o tom, že na to u nás nemáme podmínky ostře kontrastují s praxí jiných zemí i s teoretickými studiemi. V blízkém i vzdálenějším okolí České republiky je několik regionů a měst, které neleží ve slunné Itálii ani ve větrném Dánsku. Příkladem mohou být stotisícové regiony Rhein-Hunsrück, Burgenland či Aller-Leine-Tal.

Na jaře toho roku byl zveřejněn plán úplného zásobování Bavorska obnovitelnou energií do roku 2040 ve všech sektorech spotřeby – v elektřině, teple i dopravě. Bavorsko nemá moře a stejně jako Česko je průmyslovou zemí. Má podobné klimatické podmínky, je ale asi o deset procent menší rozlohou a má třináct milionů obyvatel. Ve srovnání s Českou republikou je tedy zhruba o třetinu hustěji osídleno. Scénář pracuje s dynamickou výrobou energie podle klimatických podmínek a s okamžitou reálnou spotřebou. Vypracovala jej skupina odborníků z Technické univerzity v Mnichově a Bavorského centra pro aplikovaný energetický výzkum. Model popírá věrohodnost projaderné argumentace postavené na tvrzeních, že pro vysoký podíl obnovitelné elektřiny v SRN jsou třeba off-shore větrné parky v Severním moři. Opravdu je Bavorsko tak zásadně odlišné, abychom podobný plán nemohli mít i v Česku?

Autor je odborník na obnovitelné energie a člen sdružení Eurosolar.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace