Foto Theo Crazzolara, Pixabay
Někdy se říká, že s rodiči v důchodovém věku je to jako s dětmi. Rozporují všechno, co řeknete, podnikají různé tajné akce za vašimi zády, a když jim v dobré víře nabídnete pomoc, často ji odmítají. Ne náhodou jsou dnes právě senioři častým terčem nejrůznějších hoaxů a fake news, které se i jejich prostřednictvím daří šíří napříč společností.
Člověku se vybaví vzpomínka na knihu Stopařův průvodce po galaxii, kde Arthur Dent sice najde plány na výstavbu dálnice, ale až „na dně zamčené registračky, vecpané na zrušený záchod, za dveřmi s cedulí Pozor, leopard!“.
Moje máma rozhodně není naivní ani hloupá. Patří k těm zástupcům poválečné generace, kteří si na základě vlastní zkušenosti zvykli dávat si pozor zejména na komunisty a jejich nohsledy. Nepřítel byl zřetelně definován a při troše opatrnosti jste se vlastně nemohli splést. Moje máma je ale současně velmi společenská. A protože žije sama, vítá jakékoli vytržení z denního stereotypu. A tak se stává, že skočí na lep leckterému chytrákovi, jenž se toho pokusí zneužít. Už jsem proto jejím jménem musela vracet vysavač za desítky tisíc korun, sadu nožů, totálně předražený zámek do dveří a v neposlední řadě i vypovědět smlouvu s Bohemia Energy (BE). A to celkem třikrát.
Jenom jeden podpis
Ani v jednom z případů přitom „obchodníci“ mámě neřekli, že zastupují společnost Bohemia Energy. Pokaždé tvrdili, že jsou zástupci Pražské energetiky a potřebují jen mámin podpis pod již existující smlouvou. Dvakrát jsem se musela na přepážce příšerně pohádat, než se mi podařilo smlouvu vypovědět, potřetí to bylo naopak velice jednoduché. V té době už totiž na celém území hlavního města Prahy platil zákaz podomního prodeje. Stačilo si tak v sídle dodavatele jen lehce zavyhrožovat oznámením na Policii ČR, a oni sami rádi uznali svou chybu.
Rodiče mého kamaráda žijí na opačném konci republiky. Neměl proto možnost reagovat stejně rychle a stejným způsobem, když zjistil, že i jeho rodiče přešli pod smlouvu s BE. Dodavatel navíc v jejich případě využil jinou, jednostranně neuvěřitelně výhodnou strategii, a to možnosti uzavřít smlouvu po telefonu. Podotýkám, že tato praxe v oblasti spotřebitelských práv do civilizované Evropy nepatří.
Za posledních pár let jsem podomní prodejce Bohemia Energy nejméně pětkrát vyhodila ze dveří našeho činžáku a pokaždé si vyslechla neuvěřitelně agresivní výhrůžky a nadávky. Naučila jsem se i díky diskusím na sociálních sítích používat osvědčené způsoby obrany proti šmejdům: vytáhnout mobil a vyfotit, hrozit přivoláním policie a tak dále. A to je další typická ukázka fungování v naší zemi – než se přijme legislativní změna ve prospěch občanů, což tady trvá bez přehánění i desítky let, lidé si sami svépomocí pomáhají sestavováním užitečných rad a triků, zcela v nejlepším duchu tradice kutilů. Protože co jiného nám také zbývá?
Spolehlivý obchodník
Všechna tahle martyria skončila mimo jiné i z důvodu zmíněného zákazu podomního prodeje v mnoha městech po celé České republice. Bylo zajímavé sledovat, jak se BE za pomoci dobré marketingové strategie začala z role klasického šmejda pomaličku měnit do nové podoby zcela standardního dodavatele, jednoho z mnoha legitimních obchodníků s energií. Koneckonců respektovaný časopis dTest několikrát označil tuto firmu jako dodavatele, který dokáže vysoutěžit nejvýhodnější nabídku za energii, a Svaz obchodu a cestovního ruchu ji zařadil mezi spolehlivé obchodníky – čili co zlého by se tak mohlo stát? Výsledek sledujeme v těchto dnech. Bývalí klienti BE jsou nuceni uzavírat smlouvy s novými dodavateli, které často znamenají platbu za energie přesahující deset, nebo dokonce patnáct tisíc korun měsíčně. A to je zejména pro seniory při současné úrovni penzí neúnosně vysoká cena.
Poté, co skupina BE vydala zprávu o ukončení činnosti, se lidé začali pídit po informacích o svém dodavateli ze strachu, že to bude ten další, kdo z trhu s energiemi odejde. Nabízí se logicky úvaha, že od toho tu máme Energetický regulační úřad (ERÚ), tudíž žádný strach, on nám jistě sdělí, v jaké kondici se těch více než čtyři sta dalších obchodníků na území ČR nachází. A také ano. ERÚ vydal prohlášení. Stojí v něm, že situaci prošetří prostřednictvím dotazníků a finální zprávu předloží vládě. Zveřejnit ji nesmí, protože musí zachovat mlčenlivost.
Pomozme si sami. Už zase
Další naprosto typická praxe pro naši zem je spolupráce mezi ministerstvy průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj a práce a sociálních věcí. Občan, který se touto dobou řítí do dluhové pasti, protože skončil u dodavatele poslední instance, od kterého mu přišly faktury s neuvěřitelnými částkami, tak nějak předpokládá, že zmíněné rezorty již tři týdny spolupracují na jakémsi plánu pomoci. Nic takového samozřejmě nepřichází a nepřijde. Zato však může být svědkem komické přestřelky těchto ministrů na twitteru a jejich až dojemné snahy dokázat, že oni nemůžou udělat pro lidi v této situaci vůbec nic.
Takovou ukázkou neochoty je například tisková zpráva ministerstva práce a sociálních věcí, v níž je už v úvodu řečeno, že ministerstvo nedisponuje žádným nástrojem, který by dotčeným lidem mohl pomoci. Když ovšem budete pozorní a rozkliknete si i přílohu téže tiskové zprávy, najdete zmínku o existenci dávky zvané mimořádná okamžitá pomoc. Člověku se vybaví vzpomínka na knihu Stopařův průvodce po galaxii, kde Arthur Dent sice najde plány na výstavbu dálnice, ale až „na dně zamčené registračky, vecpané na zrušený záchod, za dveřmi s cedulí Pozor, leopard!“.
Pokud někdo nepobírá příspěvek na bydlení, pak by o něj v této situaci měl zažádat. Pokud by byl příjemcem příspěvku na bydlení, tak by to stát pro souběh neměl přiznat a je to vyřešené. To samé v případě doplatku na bydlení. Pokud někdo nebral nikdy nic, tak souběh být nemůže čili nároku nic nebrání. Stačí osvědčit chudobu, tj. doložit příjmy a pravdivě prohlásit, že nemám zhodnotitelný majetek. Kdo je v nájmu, nemá auto ani akcie z kuponovky a kus pole z restitucí, tak by zcela určitě měl o dávku žádat. Nepochybuji, že touhle dobou vznikají na internetu nová diskusní fóra, kde si lidé, tak jak jsou zvyklí, budou navzájem pomáhat. Odhaduji, že hlavními tématy bude: jak požádat o mimořádnou okamžitou pomoc, v čem spočívá doplatek na bydlení, seznam férových dodavatelů, komu naopak nenaletět a podobně. Líbí se mi, že jako národ nemáme absolutně žádné očekávání, co se týče pomoci od státu, čímž si chytře zajišťujeme absenci stresu ve chvílích zklamání.
Autorka je lobbistka APIP.