Foto FB Ivana Bartoše
V pondělí u kulatého stolu představovali ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) spolu s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) nový zákon o podpoře v bydlení, který by chtěli koncem roku projednat ve vládě a který v současné době prochází připomínkovým řízením. Slibují si od něj, že pomůže 1,3 milionu lidí ohrožených bytovou nouzí a tím pádem sníží i počet dětí, které každý rok končí v ústavní péči. V Česku totiž žije podle zjištění obou ministerstev 154 tisíc lidí v bytové nouzi a dalších právě 1,3 milionu osob ohrožuje ztráta bydlení. Obě čísla pak mohou i kvůli rostoucím životním nákladům narůstat. Kromě toho by měl zákon přinést dlouhodobé systémové řešení pro obce a omezit obchod s chudobou. Po úvodních slovech obou ministrů představila zákon Anna Hájková z MMR.
Chystaný zákon stojí na třech pilířích. Jedním z nich je prevence, kdy by měla vzniknout síť kontaktních center financovaných státem, kam se budou moct obrátit všichni lidé, kteří budou mít obavu, že se dostávají do problémů s bydlením. Zde pracovníci centra lidem pomohou s řešením jejich problémů. Druhým pilířem zákona bude systém garancí majitelům bytů, kteří by se tak nemuseli obávat, že nedostanou nájem, pokud nájemník najednou nebude moci platit. Nájemní smlouvy pak budou uzavírat nájemníci buď přímo s majitelem, kdy obec nebo některá občanská organizace budou garantem této smlouvy, anebo majitel uzavře smlouvu s obcí či jiným subjektem a ti budou byt dále pronajímat. Majitelé bytů si budou moct vybrat, který typ garance využijí. Podle šetření MMR ohledně disponibilních, prázdných bytů by asi polovina majitelů byla ochotna své byty s těmito garancemi pronajmout. Třetím pilířem pak je podpora těch nejohroženějších, kteří by měli mít po dobu tří let možnost asistence při návratu do běžného života. Samotný zákon neobsahuje návrhy na financování výstavby bydlení. To chce Ivan Bartoš zajišťovat mimo tento zákon.
Další řečnice, Lucie Zapletalová představila cost/benefit analýzu návrhu zákona. Podle ní by náklady na neřešení bytové nouze byly minimálně stejné, jako když zákon vejde v platnost a sníží bytovou krizi.
Dále u kulatého stolu promluvili zástupci krajů, odborné veřejnosti i občanského sektoru, kteří zákon vesměs chválili. Nejkritičtěji se k návrhu vyjadřovala bývalá ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, podle které se stále jedná o zákon o sociálním bydlení, přestože se jmenuje jinak. Zákonu podle Dostálové schází to, že se v něm neřeší výstavba nových bytů. Stávající fondy obecních bytů se podle ní všechny stanou sociálními byty pro ty nejchudší. Bývalá ministryně navrhla mimo jiné „navázat na povinné financování bytové výstavby obcí z daní z hazardu a neřestí,“ což vysvětlila tím, že lidé se dostávají do špatné bytové situace právě vlivem nějakých závislostí.
Pozitivně hodnotil návrh zákona i ředitel Charity ČR Lukáš Curylo, který nicméně vidí slabinu v dobrovolnosti obcí, co se týče poskytování obecních domů pro sociální bydlení, což podle něj vytváří riziko „děr v síti“. Podle jeho zkušeností nabízejí byty a s Charitou spolupracují spíše soukromí majitelé. Některé obce se totiž bojí, že by touto politikou přilákaly lidi, kteří mají problémy. Demotivující pro obce je i limitace finančního mechanismu při garancích. Další problém spatřuje v tom, jak budou financovaní poskytovatelé podpory. „Finanční mechanismus, tedy podpora formou příspěvků, nákladové financování – zpětně, v sobě zahrnuje riziko, že poskytovatel podpory nebude přesně vědět, kolik domácností bude podporovat, jaká bude celková výše podpory a jaké personální zajištění tedy bude potřeba,“ vysvětluje Curylo.
Posledním bodem jeho kritiky je pak určená maximální doba asistence. „Z praxe víme, že hodně klientů potřebuje dlouhodobé provázení.“ Byť se zdají tři roky jako dostatečně dlouhá doba, je podle ředitele Charity ve skutečnosti krátká. „V prvních letech řešíte oddlužování, návrat dětí do škol, hledání práce,“ vysvětlil a dodal, že po dvou třech letech se rodina teprve nastartuje zpět do běžného života a byla by škoda sociální doprovázení právě v tu dobu ukončit.
Na námitku, že je zapojení obcí na dobrovolné bázi, reagoval Marian Jurečka tím, že připomněl snahy prosadit zákon o sociálním bydlení v minulých volebních obdobích. Ty ztroskotaly na odporu obcí, jež nechtěly mít zákonem dané povinnosti. Dobrovolnost zapojení obcí pak nazval „poučením z minulosti“.