Foto Ivana Divišová / Pixabay
Experti z kolektivu Minimální důstojná mzda každý rok vypočítávají částku, která by při aktuálních cenách stačila k důstojnému životu. Tedy na zaplacení jídla, bydlení, kultury a to tak, aby vybylo i na případný pečující úvazek a něco do úspor. Koncept výpočtu minimální důstojné mzdy vychází z vyčíslení potřeb v jednotlivých spotřebních kategoriích. Pro tento rok činí důstojná mzda 45 473 korun, v Praze pak 47 718 korun. Tým ve složení politoložka Kateřina Smejkalová, ekonom Jan Bitner, socioložka Lucie Trlifajová a odborářka Tereza Táborská výši částky oznámili na ranním setkání s novináři v kavárně Langhans.
Dva roky inflace
„Přestává platit, že kdo pracuje, tak se má aspoň slušně. Nezaměstnanost neroste, situace domácností se přesto zhoršuje. To zásadně narušuje společenský konsensus,“ komentuje socioložka Lucie Trlifajová dvojici grafů. Jeden ukazuje stále minimální českou nezaměstnanost a druhý omezování výdajů domácností. Zaměstnanost zůstává vysoká, přesto domácnosti čím dál více šetří. Projevuje se pokles reálných mezd, který je v Česku nejhorší v Evropě. To se propojilo s nízkými mzdami a levnou prací, které výrazně trápily českou společnost už před krizí.
Poslední dva roky byly zvlášť tvrdé. Procento lidí, kteří nedosáhnou ani na minimální důstojnou mzdu vzrostlo z 41 procent v roce 2021 na 67 procent v roce 2023. Oproti minulému roku dalších 184 tisíc zaměstnaneckých úvazků kleslo pod minimální důstojnou mzdu. Důsledky pro společnost jsou přitom značné a odtržení mezd od reality životních nákladů začíná být čím dál větší problém.
„Už nejde jen o to, že se lidi mají špatně, ale na některých pracovních pozicích už si lidi tu práci zkrátka ani nemůžou dovolit,“ říká Trlifajová. Jako příklad uvádí pražské úřady práce, které trpí dlouhodobým podstavem. Ten je způsobený právě tím, že mzda úředníků na ÚP přestává stačit na základní potřeby v hlavním městě.
Riziko pro demokracii
Ale nejde jen o peníze, takto dlouhodobě a špatně placená práce tolika lidí má i dalekosáhlé politické důsledky. „Pocit, že společnost nedává lidem, kteří se snaží, důstojný život, zásadně zvyšuje frustraci,“ říká Trlifajová. Podle ní jde i o to, jakým způsobem o tom mluvíme. Hraběcí rady jako nosit dva svetry a podobně pak situaci moc neulehčují.
V roce 2023 narostl počet příjemců pomoci v potravinových bankách o 30 procent na 400 tisíc lidí. Nejhorší platy jsou zároveň v sociální oblasti, v pomáhajících profesích. „Lidé, kteří pomáhají, by často sami potřebovali pomoct,“ oglosoval to ekonom Bitner na setkání s novináři. Devadesát procent lidí pracujících v této oblasti nedosáhne na minimální důstojnou mzdu. Jak připomněla odborářka Táborská, až šedesát procent lidí v této oblasti, musí mít druhou práci a to přesto, že se často jedná o velmi náročné profese jako pečovatelka v domě pro seniory. Přesto pečovatelka musí ve volném čase dělat ještě uklízečku, popsala Táborská jeden z mnoha příběhů lidí bojujících s nedostatečnou mzdou.
Jedním z řešení může být vyšší odborová organizovanost. Jak připomněla Smejkalová, Evropská komise usiluje o to, aby až osmdesát procent pracovních smluv bylo pod kolektivní smlouvou. Kolektivní smlouvy, které jsou výsledkem vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli jsou v Česku v průměru o více než šest tisíc korun. I když česká vláda se k tomuto rovněž zavázala, její konkrétní kroky jdou opačným směrem a členský příspěvek odborům nejde od začátku tohoto roku využít jako odpočet daňového základu.
Fakt, že se zběsilý růst inflace zastavil, neznamená, že se situace ohrožených sociálních skupin zlepšila a dostaly se z ohrožení. V oblasti mezd se nedá očekávat rychlé zlepšení. Smejkalová připomněla význam dostupných veřejných služeb, jako jsou doprava, vzdělání, kultura nebo zdravotnictví.
Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.