Foto Pxhere, Creative Commons, CC0 1.0 Deed
Zvyk českých novinářů psát motivační články o tom, jak se nám tady vede dobře, skoro nejlépe v celé EU a možná i na světě, bohužel ještě zcela nevymizel. Dnes už legendární komentář Lenky Zlámalové z roku 2014 Máme méně chudých než Němci a Švýcaři, ve kterém se mimo jiné raduje z toho, že úplně nejlépe se u nás mají senioři, kteří jsou na tom lépe než ti skandinávští nebo němečtí, je v podstatě žánrem sám o sobě. Tento novinářský žánr, u kterého je lhostejné, zda se jedná o zprávu, komentář nebo analýzu, je definován bezmeznou vírou v to, že Češi se mají jako prasata v žitě, a přesto nepochopitelně kňourají.
Kromě toho se data nesbírají například na ubytovnách a v jiném nevyhovujícím bydlení, kde shodou okolností bydlí chudí lidé. Také se do srovnání nezapočítává to, když někomu vezme část mzdy exekutor.
Zlámalová není jedinou mistryní této novinářské disciplíny, má celou řadu následovníků. V poslední době jsme se tak mohli dočíst, že Čeští důchodci jsou na tom celkově desátí nejlepší na světě, v materiálním blahobytu dokonce první nebo teď nově, že Mladí v Česku se mají nadprůměrně dobře, myšleno tedy ve srovnání s jinými evropskými státy, jako je třeba Německo, Belgie nebo Francie, kde se mladí mají mnohem hůře.
Pořád se nám vrací Eurostat
Když začal covid, kolovala po internetu mapa světa, která měla na základě nějakých dat předpovídat, jak je zdravotnictví jednotlivých států připraveno na blížící se pandemii. Když jsem si ji prohlédla, usoudila jsem, že ta data nebyla dobře vybrána. Z mapky totiž vyplývalo, že zdravotnictví USA je mnohem lépe připravené než to německé. Z toho jsem pochopila, že se takovou mapkou nemá smysl dál zabývat. Podobně se dívám na výzkumy, které dokazují, že jsou na tom Češi mnohem lépe než například ti somráci Skandinávci. To samozřejmě neznamená, že neexistují věci, které jsou u nás lepší než jinde. Míra materiální deprivace mezi ně ale rozhodně nepatří. Statistika je dobrá věc, ale záleží i na tom, jaké parametry zvolíte a někdy to prostě nevyjde.
Poslední citovaný text o mladých Češích, kteří se mají tak moc dobře, vychází z dat Eurostatu z roku 2022, která nasbíral Český statistický úřad v rámci svého pravidelného šetření. Z toho teď vznikla nová zpráva, jejíž autoři na základě základních demografických údajů vytáhli skupinu mladých z celkového výzkumu Eurostatu o riziku chudoby a sociálního vyloučení. Celý tento výzkum je přitom naprosto pofidérní a srovnání mezi jednotlivými zeměmi má celou řadu omezení. A právě proto z něj my Češi pravidelně vycházíme jako ti nejméně ohrožení chudobou a sociálním vyloučením.
To je dané mimo jiné tím, že se míra chudoby měří jako podíl lidí v dané populaci, kteří dostávají méně než 60 procent příjmového mediánu, tedy částky, na kterou přesně půlka lidí v dané zemi nedosahuje a druhá má naopak víc. Jenže medián je v České republice tak nízký, že ani když máte plat vyšší, nemusí vám stačit třeba na náklady na bydlení. Kromě toho se data nesbírají například na ubytovnách a v jiném nevyhovujícím bydlení, kde shodou okolností bydlí chudí lidé. Také se do srovnání nezapočítává to, když někomu vezme část mzdy exekutor. Celkově je tedy toto srovnání v podstatě k ničemu.
Jednou měsíčně se sejít a popít
Sociálně a materiálně deprivovaných má být mezi mladými v ČR jen 1,8 procent. Kromě hodnocení materiální deprivace ve vztahu k mediánu jsou v šetření Eurostatu také různé otázky, které směřují buď na domácnost nebo na jednotlivce v nich. Ty by mohly prozradit více, pokud by byly dobře formulované. Ale posuďte sami. Individuální otázky zjišťují, zda má daný člověk možnost připojit se k internetu, vyměnit opotřebované oblečení za nové, utrácet malé množství peněz každý týden za sebe, zda má dva páry dobře padnoucích bot či pravidelné volnočasové aktivity. Nejvtipnější je pak asi otázka, zda má možnost se jednou měsíčně sejít s přáteli nebo rodinou a vypít nějaký nápoj nebo si dát nějaké jídlo.
Obávám se, že řada mladých lidí se s rodinou schází téměř pořád, protože se právě z ekonomických důvodů od rodičů odstěhovat nemůže. Nebylo by tedy od věci se jich například zeptat, jestli mají možnost se svými příjmy bydlet samostatně. Ale dost výzkumů Eurostatu, které jsou samy o sobě špatné a vzhledem k průběžné obměně otázek neslouží ani jako srovnání v čase. Ani ten nejhorší výzkum totiž nevysvětluje, proč na jeho základě vznikají tak zavádějící články, které se nám snaží sugerovat, že se máme dobře.
Fakt by mě zajímalo, jaký myšlenkový pochod přivede někoho k tomu, že se podívá na stránky Eurostatu a na jejich základě vyplodí takovouto zprávu, navíc se zcela zavádějícím titulkem. Že se mladí lidé v Česku aktuálně dobře nemají, lze odvodit například z průzkumů, které se týkají duševního zdraví. Místo přežvýkávání zcela irelevantních dat, by si mohli novináři začít klást otázky, proč tomu tak je.
Autorka je redaktorka Alarmu.