Foto Marco Verch, Flickr, CC BY 2.0
Nově publikovaná studie PNAS, kterou provedla charitativní organizace Foundations for Social Change ve spolupráci s Univerzitou Britské Kolumbie, měla jednoduchý princip. Identifikovala padesát lidí v oblasti Vancouveru, kteří se v posledních dvou letech stali bezdomovci. Na jaře 2018 každému z nich poskytla jednorázovou částku 7 500 kanadských dolarů. A řekla jim, ať si s penězi dělají, co chtějí. Peněžní příjem byl poskytnut jednorázově a v takové výši, aby umožnil maximální svobodu volby.
Během následujícího roku výzkumníci pravidelně sledovali příjemce peněz a ptali se jich, za co peníze utrácejí a co se děje v jejich životě. Jejich výsledky byly porovnány s výsledky kontrolní skupiny šedesáti pěti lidí bez domova, kteří nedostali žádné peníze. Jak příjemci peněz, tak lidé z kontrolní skupiny měli přístup k workshopům a koučování zaměřenému na rozvoj životních dovedností a plánů.
Protože chudoba zhoršuje kognitivní funkce a duševní zdraví, pomáhají peněžní transfery řešit jak finanční, tak psychologické překážky.
Paralelně k tomuto výzkumu pak tým provedl zároveň průzkum veřejného mínění, v němž požádal tisíc sto lidí z řad veřejnosti, aby předpověděli, jak příjemci nepodmíněného příjmu 7 500 dolarů hotovost utratí. Většina z nich předpověděla, že příjemci utratí peníze za zboží typu alkohol, drogy nebo tabák, pokud by byl příjemce těchto peněz člověk bez domova. Výsledky studie však ukázaly, že tato předpověď byla chybná. Příjemci jednorázového nepodmíněného příjmu utratili peníze za potraviny, oblečení a nájem. Navíc se rychleji přestěhovali do stabilního bydlení a během roku, kdy byli výzkumníky pozorováni, si ušetřili dostatek peněz, aby si udrželi finanční jistotu.
V průběhu roku strávili příjemci peněz v průměru o 99 dní méně bez domova a o 55 dní více ve stabilním bydlení než lidé bez domova, kteří jednorázový finanční dar nedostali. Co se týče financí, příjemci hotovosti si ponechali více úspor (1 160 dolarů) a zvýšili měsíční výdaje v průměru více (429 dolarů) než účastníci kontrolního programu. Konkrétně utratili více za zboží dlouhodobé spotřeby (např. nábytek, auto), nájemné, potraviny a dopravu. Zkrácením doby strávené v azylových domech byl peněžní transfer nákladově efektivní. Společenské náklady na pobyt v azylových centrech ve Vancouveru se odhadují na 93 dolarů za noc, takže méně nocí v azylových domech přineslo společenskou úsporu 8 277 dolarů. Po započtení nákladů na převod peněz vedlo snížení počtu nocí v azylových domech k úsporám ve výši 777 dolarů na osobu ročně.
„Nepodmíněné peněžní transfery poskytují příjemcům možnost svobodně se rozhodovat o tom, jak peníze utratí, což může posílit jejich pocit sebevědomí a kontroly. Kromě toho mohou nepodmíněné peněžní příjmy zlepšit rozhodovací funkce a snížit úzkost a impulzivitu u osob s nízkými příjmy, což jim dlouhodobě pomáhá činit lepší rozhodnutí,“ tvrdí studie.
Tradiční přístupy k řešení bezdomovectví se zaměřují na poskytování služeb v nouzi, zdravotní péči a podporu bydlení. Tyto programy sice pomáhají předcházet závažnějším formám bezdomovectví, ale neřeší přímo hlavní příčinu – nedostatek peněz. Protože chudoba zhoršuje kognitivní funkce a duševní zdraví, pomáhají peněžní transfery řešit jak finanční, tak psychologické překážky.
Tato nová studie předkládá důkazy o tom, že jednorázový nepodmíněný peněžní transfer ve výši 7 500 dolarů má potenciál snížit bezdomovectví, zvýšit stabilitu bydlení, úspory a výdaje a přinést čisté úspory pro společnost díky nižšímu využívání sociálních služeb. Výzkumníci chtějí ve studii dále pokračovat a zaměřit se na širší okruh lidí bez domova.