Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Název nového projektu dotací slibuje mnohem víc, než nabízí. Chytlavý název Oprav dům po babičce by mohl v leckom vzbudit naděje, že se mu s pomocí státu, respektive z dotací Evropské unie z prodeje emisních povolenek, podaří dát do kupy ruinu na venkově, v níž nalezne uprostřed krize bydlení střechu nad hlavou bez nutnosti za ni odevzdat každý měsíc polovinu platu a kus ledviny. Kdo by si myslel, že vymění staré rozvody vody či elektřiny, udělá si odpady a novou kuchyň, bude po prostudování podmínek dotací smutný.
Ve skutečnosti se jedná o další projekt dotací na oblepení domů polystyrenem či výměnu oken, kdy na konci projektu má takto z dotací opravený dům splňovat nízkoenergetický standard. Ne že by to bylo málo, zvlášť, když k tomu přičteme dotace na fotovoltaiku na střechu. Tu jsme měli mít už dávno, ale bohužel tomu v uplynulé dekádě bránili pravicoví a konzervativní fanatici.
Zateplení a panely na střeše ale mají s opravou starého domu do stavu slučitelného s bydlením pro rodiny – jak se snaží projekt prezentovat ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL – společného jen máloco.
Zateplení a panely na střeše ale mají s opravou starého domu do stavu slučitelného s bydlením pro rodiny – jak se snaží projekt prezentovat ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL – společného jen máloco. Nicméně samo snižování energetické náročnosti budov jednoznačný smysl má. Z důvodů klimatických stejně jako válečných. Nejlevnější energie je ta, kterou nespotřebujete.
Byrokracie do každé domácnosti
Oproti předchozím a paralelním výzvám je pak krokem vpřed, že je tento projekt vůbec poprvé schopen poslat schválené peníze předem a nikoli je proplácet zpětně. Právě to byl důvod, proč byly předchozí dotační výzvy na snižování energetické náročnosti budov prakticky nedostupné pro nízkopříjmové domácnosti. Stále je však potřeba si polovinu částky zaplatit, nicméně alespoň v tomto ministerstvo počítá s údajně výhodnějšími – zatím nespecifikovanými – půjčkami. Současně se tedy jedná také o dotační titul pro spořitelny a výrobce zateplovacích hmot, kdy tito na rozdíl od domácností nemusí podstupovat prokousávání se dotační byrokracií, ale unijní peníze dostanou rovnou s každou vystavenou fakturou.
Byrokracie současně limituje, co můžete a nemůžete dělat a co vám tedy stát uzná. Pokud si sami obestavíte dům slámou, tak budete mít nejspíš smůlu, protože balíky nebudou mít na rozdíl od polystyrenu potřebná razítka, byť rozhodující má být posudek specialisty. Stejně tak máte smůlu, pokud si třeba fasádu nechcete z estetických důvodů devastovat dvaceti centimetry plastu a úspory chcete hledat jinde a jinak. Buď zateplíte všechno, nebo nic.
Na dotace se snesla kritika především zprava, protože prý dotují opravy chat střední třídě. Nejsem si jistý, jestli někomu stojí za to si oblepit chatu polystyrenem, nechat si půlku proplatit, a pak si tam – což je jedna z podmínek – na deset let přesunout trvalé bydliště.
(Ne)zateplujme každý po svém
Problém dotací na energetickou úspornost budov je jinde. Stále jsou postaveny na individuálním přístupu, kdy se sám majitel či majitelka nemovitosti musí prokousat administrativou, sehnat potřebné peníze a razítka, zajistit si certifikovaný dozor a pak se mu nebo jí podaří dům zateplit s pomocí státu, respektive peněz Evropské unie, kterými se náš stát a jeho ministři chlubí. Pokud na to někdo ať už finančně, časově či kognitivně nemá, je to jeho věc a bude žít dále v neúsporném domě s obrovským účtem za energie, nebo bude pokoutně házet do kotle, co mu přijde pod ruku.
Stát není schopen akceptovat fakt, že energeticky úsporná země je společným zájmem nás všech stejně jako zajištění vody nebo elektřiny. Nejsou žádné osamocené individuální domy, ale v souhrnu jsme aktéry klimatického rozvratu, který naopak musíme řešit všichni společně. A to se týká také lidí žijících v nájmu, kteří jsou v tomto rukojmími majitelů budov, kdy na energetickou náročnost bytu, v němž žijí, nemají prakticky žádný vliv.
Možná je na čase všechny ty administrativně složité projekty zjednodušit tak, aby se dům od domu zateplil úplně každý, protože je to v našem společném zájmu. Bohatí si to zaplatí sami, chudým evropské dotace. Žádné další podmínky netřeba. Kdybychom měli jako stát stanovený cílový rok uhlíkové neutrality, uvažovalo by se nám v tomto horizontu jasněji. Nicméně vidět a uvažovat jasně, to je prakticky neslučitelné s výkonem moci v Česku.
Autor je redaktor Alarmu.