Skončil István Léko, hvězda orbánismu na mapě české oligarchické žurnalistiky

Z postu šéfredaktora Lidových novin odešel ze zdravotních důvodů István Léko. Za sedm let ve funkci se mu podařilo definovat, jak vypadá poslušná žurnalistika.

I když některé titulky oznamující v listopadu 2013 nástup Istvána Léka na post šéfredaktora Lidových novin o něm mluvily jako o investigativním novináři, bylo celkem jasné, že do vedení nastoupil především člověk loajální k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Než přešel do Lidovek, provozoval Léko ztrátový web Česká pozice, který finančně držel nad vodou každoročními dvaceti miliony právě Babiš. Když Agrofert koupil vydavatelství Mafra, nebyl už důvod relativně marginální Českou pozici živit a ta se připojila k Lidovým novinám – stejně jako István Léko.

Obhájce Orbána

Hlavní mediální devizou Mafry na českém mediálním trhu byla vždy Mladá Fronta Dnes, vedle které byly Lidovky menším a dle pověsti i intelektuálnějším periodikem. Zatímco však Jaroslav Plesl, Babišem instalovaný šéfredaktor MF Dnes, je vyznavačem jakékoliv moci, a tedy nemá problém ani s mocí Babišovou, István Léko působil jako pečlivý obhájce a ideolog majitele a šéfa Babiše. A to obhájce dokonce poměrně důvěryhodný, minimálně tím, jak dokázal skloubit antikomunismus a konzervativní pravičáctví s antikorupční a později i antiuprchlickou a antiekologickou rétorikou. Skutečnost, že hnutí ANO žádnou ideologii nemá, vyřešil Léko tak, že na stránkách Lidových novin adoptoval orbánismus, jehož se stal vášnivým domácím obhájcem.

Naivně a bombasticky chválil vládu, které byl věrný, a podobně hloupě se vysmíval politickým odpůrcům, které nesnášel.

Pro Léka jako šéfredaktora a komentátora se stal evropským hrdinou maďarský autoritář, se kterým udělal v prosinci 2015 pro Lidovky exkluzivní rozhovor. V něm se maďarský premiér na diktafon vyznal z toho, že je jen obyčejný člověk a necítí zadostiučinění z toho, že nasměroval evropskou protiimigrační politiku ke stavbě plotů. V té době už v Evropě i v Česku byli tématem číslo jedna uprchlíci a Orbán stavějící proti nim ploty se stal pro část radikalizující se společnosti hrdinou. Spolu s odmítáním uprchlíků v Evropě mohl Léko rozjet další orbánovskou agendu – stát se obhájcem „křesťanských kořenů“ a šířit odpor k ekologii a posléze Gretě Thunberg, dekadentní Evropské unii a nakonec i Georgi Sorosovi. Na základě jednoho rozhovoru amerického miliardáře Sorose byl Léko schopen vyrobit pro Lidovky hned tři články.

Věrný sluha

Domácí babišismus se ale vyvíjel jinak než orbánismus v Maďarsku. Babiš nepotřeboval pro zajištění eurodotací pro Agrofert ovládnout celý stát a nikdy nechtěl jít do většího konfliktu s Evropskou unií. Léko – pravidelně se trefující do levice, antirasismu nebo ekologie – byl nicméně pro Babiše vhodnou figurou k řízení média, a to nejen kvůli četným překryvům Babiše a Orbána. Zejména po nástupu Donalda Trumpa si Léko osvojil lehce paranoidní rétoriku radikální pravice a v každém pokusu poukázat na sociální nespravedlnost viděl mezinárodní liberální a anarchokomunistické spiknutí. „Původcem těchto zpráv už není Moskva, ale nějaký neuchopitelný, leč skvěle fungující pokrokový network neomarxistických a ultraliberálních politiků a jejich mediálních dělníků, kteří když slyší jméno Viktor Orbán, tak je vždy napadne jen Stalin, Hitler a v lepším případě třeba Putin,“ psal Léko v komentáři Konec demokracie v Maďarsku. Už zase?.

Lékova ideologie a jeho názory pochopitelně nebyly tím klíčovým, co jako šéfredaktor majiteli novin přinášel (podobně jako Jaroslav Plesl v MF Dnes). Svou devótní roli stvrdily Lidovky stejně jako Mladá fronta v květnu 2019, když se den po statisícových protibabišovských protestech, pořádaných Milionem chvilek pro demokracii, jako otvírák na titulce Lidových novin objevil nevinný článek Stát urychlí výstavbu dálnic. Milon chvilek na Facebooku srovnal první stránky novin s rokem 2012, kdy Lidovky informovaly o odborářské demonstraci s titulkem 100 000 rozhněvaných. Pravicové Lidovky přitom nemohl nikdo podezírat ze sympatií k demonstrantům protestujícím proti reformám a vládě Petra Nečase a v komentářové sekci to nejspíš odborářům dali sežrat, ignorovat protest je však nejspíš ani nenapadlo. Pro šéfredaktora Istvána Léka, obhájce „demokratického Maďarska“, kde se pod kontrolu Orbánovy politicko-ekonomické struktury postupně dostává jedno nezávislé médium za druhým, nicméně toto decentní zamlčení nejspíš není vybočením z mantinelů toho, jak se mají dělat noviny. Loajalita k šéfovi je v jeho případě součástí ideologie.

Psychopatka Greta, hvězda Andrej

Jako pitomec tak Léko do šéfredaktorského důchodu nakonec neodchází kvůli velebení maďarské demokracie ani kvůli své sofistikované interpretaci graffiti, ze kterého vyvodil programování násilností americké Antify za pomoci počítačových her, ale až kvůli velebení vládní koalice v textu Hvězdou na mapě Evropy z jara minulého roku. Schopnosti Babiše a Hamáčka zvládat pandemii vychválil na jaře tak moc, že se po podzimu prakticky celý text dá použít jako kuriózní parodie. Naivně a bombasticky chválil vládu, které byl věrný, a podobně hloupě se vysmíval politickým odpůrcům, které nesnášel. Gretu Thunberg tak metodou volné asociace přirovnal k uruguaysko-francouzskému filozofovi Albertu Caracovi, který trpěl celý život vážnými psychickými problémy a který údajně (Lékovými slovy) „prosazoval neléčit nemocné a kastrování“ a „svůj výskyt na veřejnosti zredukoval pouze na kontakt s prostitutkami“. Podobně se Léko nepáral s ničím levicovým, ekologickým a ani – po vzoru Orbána a Trumpa – liberálním.

Andrej Babiš se ve své politické kariéře nikdy výrazněji nepotřeboval vyrovnávat s levicí a ideologicky ani s liberalismem. V politických výpadech proti Milionu chvilek nebo pravici v parlamentu dával před ideologickou argumentací přednost strašením návratem korupčních časů ODS a Kalouska. Stačí ale sledovat premiérovy výroky na adresu Pirátů, kteří podle lednových průzkumů dotáhli v koalici se STAN v preferencích hnutí ANO, a je jasné, že se to mění. „Vy jste největší ohrožení této země. Největší, definitivně. Promigrantská, neokomunistická parta podporovaná z Evropského parlamentu,“ zaútočil Babiš na Piráty při interpelacích po otázce pirátského poslance, proč nechce zrušit daňové osvobození z prodeje cenných papírů. István Léko, který rozpozná neokomunistu, ultraliberála a nepřítele Západu na počkání, tak může být jako devótní ideolog ještě doceněn.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies