Foto Martin Strachoň, Wikimedia, CC BY-SA 4.0 DEED
Česko má drama: statečný ministr zahraničí se ostře vymezil vůči odpornému vůdci populistické opozice a vykázal ho (v jeho nepřítomnosti) do patřičných mezí: v televizní debatě řekl, že začíná „představovat bezpečnostní ohrožení“. Andrej Babiš na to reagoval po svém: pokynem svému muži pro špinavé úkoly Janu Rovenskému, aby mu toho na Jana Lipavského co nejvíc našel – včetně informací o partnerce a dětech. Roli gangstera zkombinoval s rolí poplety, a namísto svému podržtaškovi poslal svůj e-mail stejnojmennému ekologickému aktivistovi, muži s jedněmi z nejryzejších morálních zásad v této zemi, který jej promptně zveřejnil. Máme o čem mluvit, nad čím se právem rozhořčovat. Babiš je opravdu tak špatný, jak jsme si vždycky mysleli.
Nenápadný půvab sekuritizace
Vzhledem k výhřezu Babišova gaunerství (a popletovství) je těžké vrátit se k počátku sporu. Ale měli bychom: ministr vládní strany označil vůdce opozice kvůli jeho výrokům za „bezpečnostní ohrožení“. Lipavský přitom nedokládal Babišovy vazby například na tajné služby nějakého nepřátelského státu, za hrozbu jej označil kvůli jeho názorům. Tento vážný výrok Lipavský nijak výrazně neodůvodnil, chvíli mluvil o tom, že Babiš „najíždí na pacifistickou notu“ a že svými „mírovými“ řečmi „podkopává obranyschopnost země“. Chce tím snad říct, že vyjadřovat protiválečné postoje je bezpečnostní hrozba?
Pokud vládní strany zneužívají svého postavení k označování opozice za bezpečnostní ohrožení, devastují liberální demokracii právě tak jako Babiš.
Po kauze uniklý e-mail Piráti iniciovali (a vláda je podpořila) dokonce svolání schůze sněmovny na téma bezpečnostní ohrožení Babiš. Chabé zdůvodnění ministra Lipavského zde bude doplněno právě uniklým e-mailem a tím, že Babiš shromažďuje informace o svých nepřátelích. Průběh schůze je předvídatelný: chabé pokusy pánů a paní z vládní koalice být za drsňáky poskytnou ideální příležitost k Babišovým ublíženým tirádám. Političtí fanoušci obou stran se zas jednou utvrdí ve svých názorech. A patrně zapadne jeden pozoruhodný posun: politika se sekuritizuje. Už spolu napříště nemají soupeřit názory. Namísto nich se budou utkávat samozvaní strážci naší bezpečnosti s bezpečnostními hrozbami.
Pokud je něco ohrožením bezpečnosti, končí politická debata. S bezpečnostními hrozbami se nedá demokraticky diskutovat, bezpečnostní hrozby se neutralizují. Prohlásit za bezpečnostní hrozbu vůdce opozice, který má podle průzkumů větší podporu obyvatel než všechny strany vládní koalice dohromady, je zoufalým gestem. Je to ale zároveň útok na demokratickou soutěž mezi vládou a opozicí.
V liberálních demokraciích má soutěž mezi politickými silami svá psaná i nepsaná pravidla. Právě proto, že vláda má k dispozici mocenské páky včetně tajných služeb, měla by se držet výrazně zpátky v šermování bezpečností ve vztahu k opozici. Prohlásí-li ji za hrozbu pro bezpečnost země, říká tím, že není legitimním politickým soupeřem. Co bude dělat, pokud toto „bezpečnostní ohrožení“ vyhraje demokratické volby?
Svobodomyslní Piráti mívali vůči různým druhům vydírání „bezpečností“ vždy odstup. Jejich hrdinou býval Julian Assange, ne Tomáš Pojar. Je ale Lipavský ještě pirát? Působí spíš jako snaživý žák českého bezpečnostního establishmentu a neokonzervativců na ministerstvu zahraničí.
Z nouze ctnost? Z nouze bezpečnost
Vládní koalice ztrácí věrohodnost jak kvůli svému výkonu, tak z morálních důvodů. Propad ekonomiky je dostatečně výmluvný; už se opravdu nelze vymlouvat na Babiše. Pokud jde o morálku, jednostranná podpora Netanjahuovi v masakru Gazy, za niž je zodpovědný jako ministr zahraničí právě Jan Lipavský, znamená nejen negaci předchozích vyváženějších postojů Pirátů k izraelsko-palestinskému konfliktu. Představuje rovněž ohromnou ztrátu tváře naší zahraniční politiky a možná definitivní konec možnosti mluvit ve světě z pozice ČR o lidských právech.
Průzkumy veřejného mínění za této situace prorokují Česku tři možné budoucí vládní konstelace: ANO s českou vulgárnější obdobou Marine Le Pen neboli s SPD Tomia Okamury; ANO s českou uhlazenější obdobou Kaczyńského, která u nás kdovíproč pózuje v roli zachránců liberální demokracie, neboli s ODS Alexandra Vondry a Petra Fialy; a konečně možnost třetí: ANO tak nějak bez přílohy. To je samozřejmě zoufalá situace pro nás pro všechny, a zejména pro politiky vládnoucí koalice. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Dva roky se na Babiše vymlouvali jako na patlala, který jim zanechal spoušť. Teď zřejmě hodlají další dva roky Babišem strašit jako Putinovým nástrojem, jakýmsi Sarumanem moskevského Saurona.
Jenže snaha vylíčit vůdce opozice jako ohrožení liberální demokracie či dokonce bezpečnosti země je politická zbraň hodně dvojsečná. Jak jsme viděli i v této kauze, nevábný vůdce opozice k tomu rád dodává pádné argumenty. Jeho nevábnost je ale jen jedna část pravdy. Liberální demokracie znamená soupeření legitimní vlády s legitimní opozicí. Pokud vládní strany zneužívají svého postavení k označování opozice za bezpečnostní ohrožení, devastují liberální demokracii právě tak jako Babiš.
Autor je politolog a novinář.