Foto Martin Strachoň, Wikimedia, CC-BY-SA-4.0
Sjezdy hnutí ANO jsou nudné a předvídatelné. Vždycky vyhraje Babiš. Tentokrát se neodehrálo mnoho změn ani u místopředsednických funkcí, a tak se v kuloárech na Chodově dalo spekulovat pouze o kvalitě jídla. Zájem lidí podrobně sledujících politiku se po sjezdu zaměřil na několik Babišových prohlášení v Partii na CNN Prima News. Tam předseda ANO například ohlásil, že případná vládní koalice ANO s SPD není problém, a vyslovil se proti pomyslné stigmatizaci ultrapravicové strany a jejích voličů. Ani to nebylo nic závratně nového, byť v minulosti Babiš možnou koalici s okamurovci odmítal. Rétoricky konkurovat SPD nicméně pro Babiše není problém, často je od Okamury nebo představitelů Trikolory nerozeznatelný.
Místopředseda hnutí Karel Havlíček už krátce po prohraných sněmovních volbách v roce 2021 začal mluvit o ANO jako o konzervativním hnutí a – v protikladu – o vládní koalici jako o „aktivistické“ a probruselské. Nešlo o nic nečekaného, už protipirátské klipy a výroky ANO před sněmovními volbami měly rysy současné populistické krajní pravice. Deklarovaná podpora Donalda Trumpa, a tedy i uznání jeho politického stylu, stejně jako na odiv dávané přátelství Babiše s Orbánem taky nejsou ničím novým. V poslední době jsou nepřehlédnutelné Babišovy řeči o „nové totalitě“, které jsou ve shodě s těmi nejtvrdšími konspirátory, stejně jako jeho naznačování, že případná korespondenční volba by mohla znevěrohodnit výsledky voleb.
Proti v zásadě neekologické a protimigrační vládě s mizernými ekonomickými výsledky a velkou sociální nekompetencí Babiš hodlá nasadit strašení migranty a řeči o škodlivosti zelené politiky.
Přitom v některých otázkách by ANO vůbec nemuselo být takto vyhrocené. Babiš osobně podporuje umírněnou variantu manželství pro všechny (tu neúplnou s termínem „partnerství“), ale svými deklarovanými sympatiemi k autoritářským lídrům vysílá jasný signál. Jako klíčové se jeví odmítavé postoje k migraci a zelené politice, v tom se ovšem ANO neliší od značné části koaličních politiků a političek. Rozdílem je právě ochota k orbánizaci země. V debatě na Primě každopádně Babiš odmítl případnou spolupráci s ODS s tím, že jde o hlavního politického soupeře hnutí ANO. Toto prohlášení ovšem samo o sobě nemá žádnou váhu, Babiš mění své názory prakticky pořád, podstatnější může být to, co k tomu Babiš dodal, totiž že „ODS už neexistuje“. Premiér Fiala má podle Babiše z marketingového hlediska více nainvestováno v koalici Spolu než v samotné ODS. Úhlavní nepřítel tedy neexistuje.
Soupeřem Babiše je tak vláda jako celek, reprezentovaná zejména premiérem Fialou. A není pro ANO soupeřem primárně jako pravicová a asociální, což by reprezentovala ODS, ale především jako „eurohujerská“, proukrajinská a zelená (!), což v Babišových očích reprezentuje koalice, jejímiž členy jsou i Piráti nebo TOP 09. Proti v zásadě neekologické a protimigrační vládě s mizernými ekonomickými výsledky a velkou sociální nekompetencí tak Babiš hodlá nasadit strašení migranty a řeči o škodlivosti zelené politiky.
Ekonomický propad
Minulý rok se propadly maloobchodní tržby v České republice o čtyři procenta, rok předtím o více než tři a půl procenta. Jinými slovy, Češi a Češky už druhý rok po sobě méně nakupovali. Kdo mohl, šetřil na horší časy, kdo nemohl, jednoduše živořil. „Procento lidí, kteří z vlastních příjmů negenerují vůbec žádné úspory, vzrostl z 19 procent na 33 procent,“ konstatoval Daniel Prokop s poukazem na data sesbíraná v rámci dlouhodobého projektu Život k nezaplacení. Podobné statistiky svědčící o zhoršující se životní úrovni skutečně obrovského množství lidí se staly v posledních dvou letech běžné.
Nepopiratelný vliv na inflaci mělo napadení Ukrajiny Ruskem a situace je už od nástupu současné vlády v postcovidové Evropě skutečně náročná. Jenže ani za těchto okolností by Česká republika nemusela v celé řadě ukazatelů být nejhorší v EU. Bohužel je. A vláda se nemůže tvářit, že s tím nemá nic společného. V různých protivládních skupinách na sociálních sítích se občas objevují grafiky shrnující vývoj českého HDP za posledních třicet let, které v různých obměnách ukazují, že vládnutí koalic vedených ODS vždy končilo ekonomickou recesí. Celá řada ukazatelů je dnes ještě horší než v minulosti, ale nízká nezaměstnanost aspoň tlumí nejhorší sociální otřesy. Spokojenost ale chudnutí většiny, navíc při křiklavém bohatnutí pár nejbohatších, spokojenost ve společnosti nevyvolá.
Vlády, pod kterými se zhoršuje hospodářství a životní úroveň, vždy – ať už oprávněně či nikoli – argumentují ekonomickými cykly, vnějšími strukturálními faktory a globálními krizemi. Většinou to k ničemu není. Ekonomická recese v minulosti, tedy v letech 1997, 2009 a 2013, vždy vyústila v pád vlády, prozatímní úřednickou vládu a nové volby. Pointou dnešní ekonomické krize je, že něčemu podobnému zatím nic nenasvědčuje. Pětikoaliční vláda Petra Fialy dovládne až do řádného termínu voleb v roce 2025. Tuto jistotu má Fiala díky svému hlavnímu politickému protivníkovi Babišovi. Žádný z výrazných politiků koaličních stran zvolený v roce 2021 si nemůže dovolit způsobit pád vlády, a riskovat tak vládu hnutí ANO. I přes recesi a pokles životní úrovně většiny lidí tak tentokrát koalice vedená ODS nejspíš dovládne až do konce.
Možnosti volby
Jak tento týden v analýze pro Seznam Zprávy napsali Pavel Šaradín a Ondřej Lánský, Babiš se, co se týče představ o ekonomice a státní politice, od vlády zase tolik neodlišuje. Česká politika v zásadě nemá alternativu k oligarchizaci a zvětšování nerovností v rámci neoliberálního kapitalismu. „Do značné míry jsou oba dva koncepty velmi podobné, oba staví rétoricky na štíhlém státu a nízkých daních. Rozdíl je hlavně v tom, že hnutí ANO nevadí silné státní zadlužování. Je to spor pravicového a kvazipravicového (a populistického) přístupu, oba ale budují politický systém plutokracie. Na jedné straně více kolektivní, na straně druhé se objevuje model koncentrovanější na oligarchy,“ píší akademici Lánský a Šaradín. Na rozdíl od některých vládních poradců a některých koaličních stran, Babiš dodnes nepochybuje o tom, že zrušení superhrubé mzdy spojenými silami poslanců ANO, ODS a SPD byl dobrý nápad. Právě toto hlasovací spojenectví ostatně nejlépe dokládá tezi o podobném pohledu na stát v ANO a ODS.
Vláda je extrémně neoblíbená. Míra důvěry okolo sedmnácti procent je často označována za nejhorší výsledek na světě. Že by to bylo způsobené „špatnou komunikací“, je zbožným přáním příznivců vlády. Přestože se vrcholní koaliční politici jako celek nemusí o osud vlády do roku 2025 bát, jiní představitelé vládních stran a jejich řadoví členové zoufale sledující propad preferencí můžou mít jiný názor. Minimálně část stranické opozice v KDU-ČSL, ODS a Pirátech se staví k vládním angažmá svých stran z různých důvodů o poznání kritičtěji než jejich vedení a spolu s tím se vynořují i ideologické spory uvnitř stran. Pro lidi kolem europoslance Jana Zahradila v ODS může být Fialovo vedení příliš liberální a prounijní, Jiří Čunek v KDU-ČSL kritizuje zradu lidoveckých hodnot a asociálnost Jurečkovského vedení a pirátská místopředsedkyně Markéta Gregorová, která kandidovala na předsedkyni proti Ivanu Bartošovi, už v roce 2021 hlasovala proti vstupu strany do vlády. Ještě jinak to zkoušejí STAN, kteří s novými mediálními poradci chtějí být ostřejší a zjevně testují svoje fungování jako vnitrovládní opozice. Jen TOP 09 nemá silnou vnitřní opozici, která by si hlasitěji stěžovala na koaliční spolupráci, a také jako jediná strana koalice nemá předsedu, respektive předsedkyni, ve vládě. Celkově má nejblíže k tomu splynout s ODS, zvláště poté, co se neodhodlala k samostatné kandidatuře do Evropského parlamentu.
Velký příběh
Pokud se nic zásadního nezmění, tím nejlepším, co budou Petr Fiala, ale i Vít Rakušan nebo Ivan Bartoš mít v ruce, bude opět obrana demokracie proti oligarchickému uchvatiteli. Bez ohledu na to, jak špatně budou vládnout, jim Babiš tuto kartu poskytuje. Nestydí se strefovat do uprchlíků z Ukrajiny, řečmi o „nové totalitě“ nadbíhat fašounům od Rajchla a v případě otevřeně rasistické a xenofobní SPD nechápat, proč by měla být vylučována. Aspoň padnul hloupý mýtus o geniálním marketingu hnutí ANO. Už tři roky předvádí ANO ve volební komunikaci zejména fašounství, strašení a konspirace. Fiala v čele země, kde klesá hrubá mzda a životní úroveň, by přitom neměl pro největší opoziční stranu představovat větší problém. Pokud jde o hospodaření státu, Babiš s Schillerovou a Havlíčkem dodávají, že oni by šetřili ještě efektivněji než současná koalice…
Příští volby do sněmovny v roce 2025 se můžou odehrávat v dost ponuré atmosféře. Ovlivní je, zda bude letos ve Spojených státech zvolen prezidentem Donald Trump, a také vývoj války na Ukrajině. Trumpovým vítězstvím znejistěný Západ může ve velmi blízké budoucnosti mnohem hůře odolávat ruskému vlivu, který nemusí mít jen podobu vojenské agrese, ale různých požadavků na neutralitu a „přátelství“ s Putinem ve stylu orbánovského Maďarska. O tom, že rétorikou a ideologií takovýchto neutrálních a „promírových“ vlád bude ochrana „tradičních hodnot“ před migranty, klimaaktivisty a „mnohopohlavní dekadencí“, není pochyb. A není celkem pochyb, jak se v této situaci zachová Andrej Babiš, pokud vyhraje volby a vytvoří vládu s Tomiem Okamurou. Babiš je mistrem přizpůsobivosti a při rychlých změnách poměrů mu půjde spíš o moc než o zachování demokracie.
Autor je redaktor Alarmu.