„Kauza neskončila, stále proti nám běží represe,“ říkají členové Kliniky. Nový prostor ale hledají

Jak se vyvíjí kauza Autonomního sociálního centra Klinika rok po vyklizení? Jsou naděje na nový prostor?

Loni v lednu vystěhoval exekutor Ivo Luhan osazenstvo Autonomního sociálního centra Klinika na pražském Žižkově. Před několika týdny se do budovy pustily bagry. Tři členové kolektivu, který žižkovskou Kliniku zabral, poskytli rozhovor serveru Aktuálně.cz, ve kterém mluví o svých plánech, klíčových momentech ve vývoji kauzy i o soudech se Správou železniční dopravní cesty (SŽDC) a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).

„My se nemůžeme úplně rozštěpit, protože vyklizením ta kauza neskončila, stále proti nám běží represe. Nějaká část kolektivu drží pospolu a snaží se to řešit. Ale už to není tak, že by ten kolektiv něco organizoval a dělal to, co předtím. Není prostor, kde to dělat,“ říká Arnošt Novák v rozhovoru s Jakubem Hellerem na serveru Aktuálně.cz. „Všichni nám říkali, ať to zkusíme bez squattingu, legální cestou. Ukazuje se ale, že tak jednoduché to fakt není,“ říká Novák o plánech kolektivu do budoucna. „My se pořád najít místo snažíme, ale zatím je efekt nulový. Jsme ochotni nějaký prostor svépomocí opravovat, renovovat, ale nemůžeme platit tržní nájem, který za poslední čtyři roky vylétl raketově nahoru,“ dodává.

V době uprchlické krize to byl právě kolektiv Autonomního a sociálního centra, kdo jako první uspořádal sbírky na pomoc uprchlíkům. Zapojily se do nich stovky lidí.

„Všechno probíhalo dobře, ale pak jsme se stali trochu obětí celospolečenského posunu doprava, který přišel během léta migrace v roce 2015. Stali jsme se takovým přirozeným centrem podpory uprchlíků a symbolem prouprchlické části společnosti. Založili jsme sbírku pomoci a lidé z iniciativy Hlavák nechávali migranty na Klinice přespávat,“ popisuje další člen kolektivu Jakub Ort. „V tu chvíli od toho začal dávat ruce pryč Babiš a politizovalo se to do té míry, že se začali stahovat i lidé, kteří nás podporovali, ale nechtěli jít do konfliktu. To byl ten moment, kdy jsme ztratili společenskou podporu. Bohužel tuhle debatu v Česku xenofobní pravice od té doby úplně vyhrála. I ČSSD a další nepravicové strany na to přistoupily a předhánějí se v tom, kdo bude víc hájit hranice,“ vysvětluje.

V době uprchlické krize to byl právě kolektiv Autonomního a sociálního centra, kdo jako první uspořádal sbírky na pomoc uprchlíkům. Zapojily se do nich stovky lidí. Několikatýdenní akce, kdy od Kliniky vyjížděly dodávky s pomocí až do Maďarska, Srbska nebo Řecka a kdy se dům stal útočištěm pro lidi propouštěné z českých detenčních táborů, byla pravděpodobně i důvodem útoku neonacistů. Ti se Kliniku pokusili podpálit večer 6. února 2016 po jedné z velkých prouprchlických demonstrací. Pachatelé nebyli nikdy odsouzeni a politici využívali útoku ke strašení tím, že Klinika představuje pro Prahu bezpečnostní riziko. Ten samý rok, tedy v roce 2016, přitom kolektiv získal Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost.

Arnošt Novák v rozhovoru hájí taktiku zabrání objektu a setrvání i po vypršení nájemní smlouvy. Bez toho by se problému prý nikdo nevěnoval, což podle něj dokládá i opadající zájem politiků po vyklizení. „Postupně přestali odpovídat na maily, přestali zvedat telefony. Jak opadl mediální tlak, přestali jsme pro ně být téma. Takže nám to vlastně ukazuje, že jediný způsob, jak se něčeho domoci, je něco obsadit, udělat z toho problém, strčit nohu do těch dveří a až pak se o to politici zajímají,“ říká Novák.

Tři členové kolektivu, kteří se rozhovoru účastnili, si ale nemyslí, že hlavním cílem by teď mělo být vytvoření nějaké náhradní Kliniky. „Tíha toho něco takového vytvořit, by neměla být jenom na nás. To, co se dělo na Klinice, by mělo ideálně vést k decentralizaci. Ne že tady budeme jen my, nějaká úzká skupina lidí, která bude tyhle aktivity neustále obnovovat. Měli by se toho chopit i další lidé, kteří se budou aktivizovat sami od sebe,“ říká Barbora Bažantová.

Ve snahách o získání nového objektu by podle Orta možná mohl pomoci úspěch při dovolání k Ústavnímu soudu ve věci podle kolektivu nespravedlivě exekvované částky za vyklizení objektu. „Teoreticky, pokud bychom to všechno vyhráli a Ústavní soud nám vrátil i těch 900 tisíc, půjdou ty peníze do sociálního hnutí, které ty peníze potřebuje, nebo na pořízení nějakého prostoru či domu,“ říká. Kolektiv je ale podle něj připraven i na neúspěch u soudu. V tom případě by mohli jeho členové doplácet částku až třo miliony korun. V minulosti vybral kolektiv už stovky tisíc na exekuce, které dopadly na jednu z členek hnutí.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies