Stane se KDU-ČSL ekologickou pravicí?

Lidovci jako tradiční součást české politické scény mají jedinečnou možnost zformulovat konzervativní politiku, která bude sociální a ekologická.

Ekologická politika nemá v české poslanecké sněmovně nejlepší pozici. Až na výjimky je český zastupitelský sbor plný především různých proudů zdravého rozumu, který se ze všeho nejvíc bojí „zeleného fanatismu“ a „gretenismu“. Než přijít o tento rozum, to už raději vyschnout a vymřít. Rozumem se v Česku totiž už dlouho myslí především dálnice, auta, přehrady, výjimky pro uhelné elektrárny a další typy racionality, která je sice sebevražedná, ale zato časem prověřená.

Lidovci jsou ve sněmovně jakožto malá strana stále se hlásící k odkazu „klidné síly“ Josefa Luxe z devadesátých let těmi vůbec nejrozumnějšími. Jejich víkendový sjezd, na kterém si zvolili nové vedení, však ukázal, že rozum v jejich případě nemusí znamenat vždy jen strach z jakékoli změny a kolektivní nezodpovědnost ve jménu růstu. Umírněnost v případě KDU-ČSL může mít i jiný obsah. Důraz na rodinu a vztah k drobnému zemědělství a udržitelnému hospodaření dávají lidovcům jedinečnou šanci formulovat v rámci české politiky středopravou ekologickou pozici a vypadá to, že se do něčeho podobného chtějí i pustit.

Ekologie malého kapitálu

Pravice po celém světě je v posledních letech stále víc pod vlivem velkého byznysu a odporu vůči jakékoliv ráznější klimatické akci. Přitom konzervativní ani katolická politika nemusí být nutně protiekologická, a k ochraně přírody může mít naopak velmi blízko. KDU-ČSL má ve svých řadách řadu starostů a komunálních politiků z vesnic a menších měst, a má tak k ochraně životního prostředí vřelejší vztah než konkurenční ODS. Sucho na Jižní Moravě, která je baštou lidovců, přitom už opravdu není abstraktní problém. Rétorika „neohrožování pracovních míst“, průmyslu a zachování růstu HDP, kterou se u nás argumentuje proti jakékoli klimatické akci, se z pohledu vysychající jihomoravské vesnice najednou jeví nesmyslná. Sucho způsobené změnou klimatu je totiž v tomto případě právě tím, co růst HDP i pracovní místa ohrožuje. Například perspektiva menších zemědělců tak může být ve vztahu k ochraně krajiny radikálně odlišná od potřeb agrochemických kolosů.

Vedle ODS se lidovci můžou profilovat jako konzervativci, kterým je ale cizí extremismus v podobě ignorování dopadů klimatické krize na českou přírodu.

Nově zvolený předseda lidovců Marián Jurečka mluvil ve svém kandidátském projevu o nutnosti ochrany přírody a v projevu po svém zvolení zmínil jako jeden z inspiračních zdrojů pro lidoveckou politiku i encykliku Laudato si’ papeže Františka. Ta je přitom poměrně radikální svou kritikou současného vývoje industriální společnosti a kapitalismu, a to zejména z ekologické, ale i sociální perspektivy. Papež František odkazuje na ekologickou tradici uvnitř samotné katolické církve, konkrétně na svatého Františka z Assisi, a cituje také svého předchůdce papeže Pavla VI., který už v roce 1971 varoval, že lidé „neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že ji zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení“. Papež dále v duchu katolické sociální nauky mluví o ochraně těch nejslabších a opuštěných lidí, ale i dalších živých tvorů na Zemi.

Papeže Františka ovšem ve svém radikálně ekologickém projevu zmínil i nečekaný kandidát na předsedu strany Jan Horníček. Ten získal sice jen deset hlasů, ale přesto ukázal, že i v KDU-ČSL existuje proud, který bere současnou klimatickou krizi smrtelně vážně. Horníček také dokázal dát klimatickou krizi do sociálního kontextu „Planeta už není schopná regenerace, neustále roste ekologický dluh. A ten nebudou platit ti, co na něm zbohatli, ale my všichni. Zbohatlíci přežijí díky svým penězům, nám ostatním zbydou jen oči pro pláč. Úplně stejně jako na tom Titaniku. Z 1. třídy se tehdy zachránily dvě třetiny lidí, z 3. třídy ani ne čtvrtina pasažérů!“ řekl delegátům lidoveckého sjezdu.

Možnosti koalice

Marián Jurečka i další řečníci na víkendovém sjezdu lidovců mluvili o potřebě být více slyšet a nebýt jen jedním z mnoha splývajících hlasů v opozici. O KDU se totiž v poslední době mluvilo především v souvislosti s možnými předvolebními koalicemi usilujícími o porážku premiéra Andreje Babiše. Vedle ODS se lidovci můžou profilovat jako konzervativci, kterým je ale cizí extremismus v podobě ignorování dopadů klimatické krize na českou přírodu a zanedbávání potřeb stovek tisíc rodin, které nemají šanci dosáhnout na důstojné bydlení. Je přitom otázka, zda by případná předvolební koalice s ODS toto neohrozila. O nutnosti spojovat se do předvolebních bloků proti Babišovi ale mluvil na sjezdu KDU-ČSL i Petr Pithart, i když neupřesnil, koho má přesně na mysli.

Konzervativní prorodinná politika může apelovat na sociální jistoty, a nemusí přitom znamenat jen šíření nesnášenlivosti k LGBT a feministkám. Z českých křesťanských demokratů se jistě nikdy nestanou v genderových otázkách „progresivisti“, ale můžou dát slovům o tradiční rodině i jiný obsah než nekonečné vymezování se proti lidem s odlišnou sexuální orientací.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies