Foto facebookový profil Andreje Babiše
Bez poslanců hnutí ANO by v roce 2014 nebyla ombudsmankou zvolena Anna Šabatová a v roce 2020 to platí o zvolení Stanislava Křečka. To samé se dá říct i o ČSSD, která ale vzhledem k malému poslaneckému klubu tentokrát při volbě nehrála tak podstatnou roli. Poslanci hnutí ANO udělali radost prezidentovi Miloši Zemanovi a mnoha dalším, včetně neonacisty Tomáše Vandase nebo ultrapravicového aktivisty Petra Hampla, kteří považovali úřad veřejného ochránce práv za rejdiště neomarxismu. Nový ombudsman Křeček se v úřadu nehodlá zabývat antidiskriminační agendou a o českých Romech se několikrát vyjádřil na hraně rasismu. Čeští Romové přitom patří v Evropě k vůbec nejdiskriminovanějším skupinám.
Nejde o první volbu poslaneckého klubu ANO, která posouvá instituce, jejichž podobu určuje dolní komora parlamentu, směrem k ultrapravici. Do mediálních rad už ANO v minulosti několikrát volila po boku Okamurovy SPD. Vlastní iniciativou poslaneckého klubu ANO byla nominace rockera Petra Štěpánka do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou po kritice klub nakonec sám stáhl. Jiný muž dříve spojený s Václavem Klausem, Petr Žantovský, který neváhá změnu obalu dámských vložek přirovnat k pádu starého Říma, už ale díky návrhu poslanců ANO do Rady České tiskové kanceláře zvolen byl a z této pozice dál pravidelně komentuje mediální dění na Parlamentních listech. Bojovníka proti neomarxismu Tomáše Kňourka prosadili poslanci ANO do Rady Českého rozhlasu přímo po dohodě s SPD, která zase chtěla mít v jiné, tzv. velké mediální radě pro rozhlasové a televizní vysílání svého neúspěšného senátního kandidáta Ladislava Jakla. Tak jí ho tam poslanci ANO zvolili.
Orbánovci bez Orbána
Nedá se říct, že by zmínění favorité poslanců hnutí ANO tíhnoucí k „restartu lidských práv“ (Křeček) nebo k LGBT ve smyslu „Liberty, Guns, Beer a Trump“ (Jakl) byli nějak zvlášť loajální k ANO nebo k Andreji Babišovi. Stanislav Křeček má nepochybně blízko k Miloši Zemanovi, Žantovský, Jakl i nakonec stažený Štěpánek zase k Václavu Klausovi staršímu a k jeho Institutu. Lidé spojení s bývalým prezidentem získávají díky hnutí ANO veřejné funkce. Institut Václava Klause zase už dávno nekritizuje Andreje Babiše, naopak. Zařadil se po bok mnoha dalších spolků, hnutí, organizací a médií, které tvoří ultrapravicové křídlo podporující Andreje Babiše proti liberálům, aniž by nutně patřily k přímým podporovatelům premiéra. Ze stran zastoupených ve sněmovně sem patří kromě SPD a KSČM i oba poslanci Trikolory.
Samotný protest je vydáván za zpochybnění demokratických voleb, ačkoli toto nikdo netvrdí.
Hnutí ANO nemá explicitní nacionalistickou ani ultrakonzervativní rétoriku ve svém programu a není to něco, s čím by se Babišovo hnutí snažilo vyhrávat volby. Babišovo „pro naše lidi“ se v drtivé většině zaměřuje na fiktivní nebo skutečné úspěchy premiéra převážně v jiných oblastech a celkově v marketingu předpokládají, že lidé volí spíš podle peněženky než nacionalistických hesel. I variace na trumpovskou čepici byla spíše odkazem na úspěch amerického miliardáře ve volbách, a zařadila se tak po bok sebeparodického merche ANO s hesly typu „motýle“ nebo „sorry jako“. Ale zároveň to byl Andrej Babiš, kdo se kvůli volebnímu výsledku neváhal stát hlavním českým „nevítačem“, a odmítnutí uprchlických kvót opakovaně zmiňoval jako největší úspěch své zahraniční politiky. Když se utěšujeme, že Babiš není žádný orbánovec a přesvědčený nacionalista, je dobré si v tomto kontextu uvědomit, že toto by se dalo říct také o Viktoru Orbánovi.
Zcela demokraticky
Spojenci Andreje Babiše z okolí Václava Klause a ultrapravicové scény jsou oproti premiérovi mnohem více vtažení do kulturních válek. Liberální protibabišovská opozice je pro ně úhlavním nepřítelem a ohrožením zdravého vývoje společnosti. Intenzita, s jakou jsou ochotní útočit na odpůrce premiéra, se Babišovi víc než hodí. Síť médií, kde dostávají prostor tyto názory, vůbec není malá a většinu času věnuje tepání do ekologů, lidských práv, politické korektnosti, menšin, diktatury Bruselu a spikleneckým teoriím o světové nadvládě neomarxistů. A přestože se tolik zaklíná bojem proti prohnilým elitám, agendu ve prospěch milionů lidí netlačí, naopak po vzoru staršího i mladšího Klause ordinuje stále tutéž neoliberální agendu.
Václav Klaus nemá rád občanskou společnost dlouhodobě a považuje ji za projev postdemokracie, ve které místo zvolených politiků rozhodují nátlakové skupiny. Takovéto argumenty, někdy ve vyhrocenější podobě se nyní používají i proti platformě Milion chvilek pro demokracii, jejíž protesty jsou jejich názorovými odpůrci označovány jako svobodě a demokracii nepřátelské, ba demokracii přímo ohrožující. Samotný protest je vydáván za zpochybnění demokratických voleb, ačkoli toto nikdo netvrdí.
„Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útok,“ napsal bývalý prezident Václav Klaus ve svém komentáři pro server ve svěřeneckém fondu Andreje Babiše iDnes.cz. Jenže pokud se Klaus zaštiťuje „demokracií“ slušelo by se napsat: „Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Zcela demokraticky, na základě svých ústavních práv, pak proti němu vystupovaly zcela demokraticky registrované spolky, které svolaly zcela demokratickou demonstraci proti jeho zvolení a zcela demokraticky využily svobody slova k projevům nesouhlasu s touto volbou.“ Nikdo z kritiků Stanislava Křečka totiž nezpochybňoval volbu samotnou ani její platnost a už vůbec nezpochybňoval platnost voleb do Poslanecké sněmovny, která jej volila.
I když právě od lidí, které hnutí ANO volí do mediálních rad, často zaznívá obava o svobodu slova, sami běžně označují politické projevy, které se jim nelíbí, za nedemokratické a podsouvají jim snahu o ovládnutí společnosti a „zakazování jiných názorů“. Oni sami přitom delegitimizují jakýkoli projev nesouhlasu jako „útok na demokracii“. Z vyostřování politického konfliktu v tuto chvíli těží především Andrej Babiš. Liberální část společnosti už stejně nepřesvědčí a označování protestů proti jeho osobě jako „útok na demokracii“ je pro něj výborný narativ. Jeho politická závislost na antiliberálních proudech v české společnosti a ultrapravicových aktivistech tím ale roste. To se může výrazně projevit nejen při volbě příštího prezidenta, ale i mnohem dříve při jakémkoli vyhrocenějším politickém konfliktu. Například při řešení klimatické změny nebo reakci na případnou ekonomickou krizi, kdy se budou hledat viníci. Ultrapravičáci mají vždy možných viníků v zásobě dost.
Autor je redaktor Alarmu.