Babiš zapomněl na eleganci a hodil do Rady ČT další granát

Do Rady České televize přibyly vládní koalici nové posily. Vítězem však není jen Babiš, ale hlavně Trikolora – ke dvěma poslancům má hned dva televizní radní.

Nějakou dobu se kolem volby do Rady České televize dělal humbuk a nakonec to dopadlo jako (skoro) vždycky. Zvítězili ti, proti kterým se nejhlasitěji bojovalo. Radu tak po včerejším tajném hlasování v Poslanecké sněmovně doplnila mimo jiných Hana Lipovská, ekonomka a pracovnice Institutu svobody a demokracie Jany Bobošíkové. Lipovská se před časem podivovala, k čemu je médium veřejné služby na světě, a nejvíc pozornosti jí vynesla nedávná schůzka s Jiřím Ovčáčkem. Dále prošel prezidentův miláček a stálice veřejnoprávního rozhlasu Luboš Xaver Veselý a do třetice novinář Pavel Matocha, píšící pro Lidové noviny. Ten má delší dobu blízko k oběma Klausům a údajně i k šéfovi Lidových novin Ištvánu Léko, který ho měl ANO doporučit. Včerejší volba byla druhým kolem. Celkově se v Radě ČT vyměnilo šest radních, přičemž v prvním kole byli zvoleni Roman Bradáč, Jiří Šlégr a Pavel Kysilka, což jsou lidé, kteří žádné velké mediální vášně nebudili, s odborností na tom ale nejsou o moc lépe než včerejší vítězové.

Politický otloukánek Česká televize

Debaty o odbornosti nebo vhodnosti kandidátů nebyly v uplynulých měsících skoro možné: stejně jako celá řada dalších témat se i otázka České televize dostala do víru kulturních bojů. Názor, že „pravda začíná tam, kde končí signál České televize“, mezi zastánci konzervativní politiky napříč všemi stranami zlidověl. Stala se z něj mantra, kterou opakoval kdekdo. Jak by také ne: politickým otloukánkem je veřejnoprávní televize už dobré dvě dekády. Jakkoli jsou nová jména v Radě kvalitativním skokem dolů, zlobit se na vládnoucí strany, že si mediální Rady přizpůsobují svým potřebám, nemá úplně smysl. Dělala to de facto každá vláda a je naivní si myslet, že opoziční strany by do rady většinově dosazovaly jiné než své lidi. Rozhodně to ale šlo udělat elegantněji.

Problematické je hlavně napojení radních na ty nejprovařenější politické struktury u nás a absence alespoň minimální fundovanosti v dozoru nad nezávislostí České televize.

Devótních podržtašek je v Česku celá řada, vládnoucí ANO se ale při volbách do mediálních rad z nějakého nepochopitelného důvodu pravidelně uchýlí k největší tuzemské exotice. U nové trojice jsou navíc zajímavé vazby na rodinu Klausových. Byl to přitom Babiš, kdo před lety vlétl na politickou scénu s řečmi o vypořádání se s klientelistickou a korupční minulostí. ODS patřila ke stranám, vůči nimž se dnešní premiér vymezoval nejhlasitěji, dnes ale ANO ochotně promuje kamarády nebo spolupracovníky Klause staršího. Stejně tak se ukazuje, jak slabou pozici Babiš má ve vztahu k prezidentu Zemanovi. Xaver Veselý je totiž výhradně jeho kandidátem. Místo aby Babiš našel nějaké elegantní řešení, hodil do Rady ČT granát. Pokusy tvářit se spravedlivě a státotvorně budou kvůli spojení s rodinou Klausů, Dukou nebo Zemanem působit ještě směšněji, stejně jako tvrzení, že o žádný mediální vliv nejde. Kdybychom pro zvolení Lipovské, Xavera a Matochy měli najít alespoň jeden racionální důvod, nabízí se jedině možnost, že v porovnání s jejich názory působí většina jiných postojů úplně normálně a středově. Třeba je bude vládní ANO nové radní používat jako beranidlo na rozrážení norem veřejného prostoru.

Za vším hledej Faltýnka

Podle Vratislava Dostála, bývalého člena Rady České televize a novináře, který problematiku mediálních rad dlouhodobě sleduje, je hlavním architektem většiny voleb do mediálních rad Jaroslav Faltýnek. Hlavně proto, že Babiše tohle téma tolik nezajímá – pokud se kolem něj nedělá až moc velký povyk. Když se zvedla vlna nevole proti ultrakatolickému kandidátovi Michaelu Semínovi, Babiš zakročil. Jenže na Lipovskou nebo Xavera se během koronavirové krize tak nějak zapomnělo. A to se na tuto volbu, podle všech klíčovou, odborníci připravovali téměř rok.

Ze strany zástupců Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky zaznívala varování před dovolbou tří radních už téměř rok. Vznikaly různé alternativní možnosti, jak místo tří kontroverzních a nefundovaných kandidátů dostat do rady alespoň jednoho kvalitního. Nepovedlo se ale vůbec nic. Ani několik dní před uskutečněním volby se z debaty o podobě Rady nestalo politické a veřejné téma. Vzhledem k předchozí zkušenosti se Semínem je přitom možné, že kdyby byl odpor vůči Lipovské s Veselým silnější, Babiš se do toho vloží. Zvolení této trojice je tak i dokladem toho, jak slabá je u nás politická i veřejná opozice. Faltýnkovi tak stačilo použít osvědčený trik: obejít ČSSD, domluvit se s komunisty a Okamurou a na všechny ostatní ukázat vztyčený prostředníček.

Zajímavá je také role České biskupské konference, která do boje vyslala právě Hanu Lipovskou. Církev se v Česku těší dlouhodobě nekritické přízni, a to přesto, že už po léta probíhají nefalšované námluvy mezi pražským arcibiskupstvím a Hradem. Duka si notoval s Klausem a i otevřeně ateistický plebejec Miloš Zeman si k němu nakonec našel cestu. Když se Lipovská podivovala, proč by měla veřejnoprávní média vůbec existovat, mělo se jí možná připomenout, kolik prostoru na kanálech České televize dostává její milovaná katolická církev. Kodex ČT totiž televizi zavazuje k vyváženému zastupování různých názorových skupin, mezi které patří i katolíci.

Umět se ozvat, ale nekádrovat

Bitvy o nezávislost České televize patří ke koloritu české občanské společnosti. Svého času zajímaly sta tisíce lidí, jenže dnes je všechno jinak: sílící konzervativní fronta si po vzoru Maďarska nebo Polska vzala veřejnoprávní média na paškál. Bohužel za to může i fakt, že najít rozumnou míru kritiky veřejnoprávních médií u nás nebylo nikdy zrovna snadné. Vyhrocené odmítání věcných debat o ČT, které se často neslo v duchu obviňování každého, kdo televizi jen slepě neadoroval, vytvořilo z tématu mediálních rad minové pole. V něm se ale mnohem líp pohybují ti, kteří jsou na brutální ostřelování zvyklí. V debatách o tom, proč je dobré prát se za nezávislost mediálních rad, přestalo zaznívat, že televize i rozhlas musí svou prací dokazovat, že si demokratickou podporu zaslouží a že fungují spravedlivě. Takový pocit ovšem část lidí nemá – a i proto jsou kampaně Xavera Veselého nebo Lipovské, respektive jejich obhájců, úspěšné, kdežto zbytek se ztrácí v nejasném šumu.

Nedávná krize spojená s koronavirovou pandemií přitom televizi ukázala v jednom z nejlepších možných světel. Rychlá reakce v podobě pořadu pro děti UčíTelka, vytvoření kanálu pro seniory nebo každodenní kvalitní zpravodajství byly dokladem toho, na jaké úrovni Česká televize ve skutečnosti je. Jak píše Dostál: její práce se často redukuje na Reportéry ČT nebo 168 hodin, ale v ČT vznikají tisíce pořadů. A kromě toho, že je na divácích, aby kvalitu televize uměli ocenit, je na nich i to, aby se včas uměli ozvat, když budou mít pocit, že je něco špatně nebo jim na televizních obrazovkách bude nějaký typ pohledu chybět.

Mediální Rady jsou totiž často zahlcované trolly, kteří si záměrně vymiňují pozornost, aby skrze spřízněné radní veřejně kádrovali své názorové oponenty. Uchylovat se ale k podobné strategii, jen naopak, nemá smysl – jakkoliv se nám názory Lipovské nebo Xavera Veselého mohou nelíbit, jejich politické nebo náboženské přesvědčení nejsou důvodem, proč z nich pravděpodobně budou dost špatní radní. Problematické je hlavně jejich napojení na ty nejprovařenější politické struktury u nás a absence alespoň minimální fundovanosti v dozoru nad nezávislostí České televize. Ten je totiž možný jen v případě, že jsou nezávislí samotní radní. A to se o nové trojici opravdu říct nedá.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies