Foto Wikimedia Commons, CC-BY-SA-2.0
Každý z kanálů veřejnoprávní České televize má nově vlastního manažera. A všichni do jednoho to jsou – jak už jsme zvyklí – muži. Znovu se tak ukazuje, že česká média nejsou ochotna do svého vedení přizvat „tu druhou“ polovinu populace. Je jedno, kolik ročně vyjde průzkumů ukazujících, že ženy jsou lepšími pracovnicemi, že mají lepší výsledky na univerzitách nebo že jejich přítomnost ve vedení institucí přináší pozitivní změny – dál žijeme ve společnosti, kde se na ženy hledí jako na někoho, kdo mužům vaří kafe nebo je baví ve volných chvílích mezi důležitými mítinky.
Proč neslyšíme odbornice?
Nic tento přístup neilustruje tak dobře jako speciální vysílání veřejnoprávní České televize po letošních prezidentských volbách. Poté, co hodiny debatovali výhradně muži-politologové o tom, co vedlo ke zvolení Petra Pavla prezidentem, jaké to bude mít pro naši zemi následky, jaká je budoucnost bývalého premiéra Andreje Babiše a tak dále, nastoupila konečně žena. Tato žena však nebyla politoložkou, socioložkou ani odbornicí na média. Byla „specialistkou na neverbální komunikaci“ a místo příspěvku do debaty o politice měla v televizi pouze rozebrat to, jak nahlas Petr Pavel mluví, jak blízko či daleko od něj stojí jeho žena a co to asi může znamenat. Jako kdybychom v České republice neměli desítky skvělých odbornic, které by mohly do debaty vnést důležitá témata spojená s jejich každodenní zkušeností. Do speciálního vysílání by se tak mohlo dostat třeba téma neúměrně nenávistných příspěvků na adresu Pavlovy mluvčí za to, že v den voleb projevila na veřejnosti emoce.
Podle Evropského institutu pro genderovou rovnost je ve vedení ČT, ČRo a ČTK letos pouze 12,9 procenta žen. Hůře jsou na tom veřejná média jen v Estonsku, Chorvatsku a na Kypru.
Výzkum Women’s Voices in the Media: A Look at Central Europe upozorňuje na to, že ženy jsou ve střední Evropě v médiích podreprezentovány, zejména pak v seniorních pozicích a v managementu. Autorky a expertky bývají nedostatečně reprezentovány zejména v tématech týkajících se ekonomiky, mezinárodních vztahů, vědy a technologií. Podle tohoto výzkumu je v managementu českých médií pouze 36 procent žen. Tento průzkum konkrétně analyzoval Aktuálně, CNN Prima News, Deník N a Seznam Zprávy. Veřejnoprávní média jsou na tom ale ještě podstatně hůř. Podle Evropského institutu pro genderovou rovnost (EIGE) je ve vedení ČT, ČRo a ČTK letos pouze 12,9 procenta žen. Hůře jsou na tom veřejná média jen v Estonsku, Chorvatsku a na Kypru.
Vše zůstane při starém
V červnu byl zvolen nový generální ředitel České televize Jan Souček, s čímž přirozeně přichází i další významné změny ve vedení instituce. Souček měl příležitost ostudnou bilanci napravit, zjevně se o to ale ani nepokusil. Na začátku září představil sedm svých nejbližších spolupracovníků, mezi nimiž je pouze jedna žena. Zatímco Souček, který dříve spravoval brněnskou odnož ČT, mluví o společné zpravodajské platformě nebo o tom, že chce, aby se ČT stala „lídrem audiovizuálního obsahu“, nově složený „manel“ ho zřejmě netrápí. Prostě to tak zase vyšlo.
Rovné zastoupení mužů a žen mezi své cíle zařadil alespoň nový šéf zpravodajství Jan Mrzena, který se chce zasadit o „padesát procent žen a padesát procent mužů ve vysílání, a to na obrazovce i mimo ni“. Souček mu na tiskové konferenci prý přitakával a kvitoval vysoké zastoupení žen mezi přítomnými. Ocenit přítomnost žen je však k ničemu, dokud ženy nebudeme přijímat do řídících pozic a dávat jim možnost přímo měnit prostředí, fungování a budoucnost institucí.
Přítomnost žen na vyšších pozicích je o to důležitější, mluvíme-li o veřejnoprávních médiích. Právě ta by totiž měla zastupovat všechny skupiny obyvatel rovnoměrně, a tedy neignorovat celou polovinu populace. Absence žen na vedoucích pozicích České televize je nejen ostuda, zároveň vysílá podstatnou zprávu: český mediální prostor stále ovládají muži, což se přirozeně promítá i na tvořeném obsahu. Ženám zase zbydou speciální přílohy, v nichž najdou tipy na diety nebo jak vychovávat děti, zatímco muži budou debatovat o politice, ekonomice a o budoucnosti naší země.
Autorka je redaktorka Alarmu.