Foto Joe Shlabotnik, Flickr, CC BY 2.0 DEED
Krátká informace o překročení hranice globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti předprůmyslové éře – a honem na české svahy zjistit, jaký to mělo vliv na vlekaře a lyžaře. Takto zarámovala Česká televize ve své hlavní zpravodajské relaci Události překročení historického milníku globálního oteplování a postupující klimatický rozvrat. Reportáž byla natočena tak, jako by tím nejhorším, co nám klimatická krize může způsobit, byl nedostatek sněhu a jako by hlavním dopadem nedostatku sněhu bylo, že si míň lidí zalyžuje.
Klima se prostě mění
Tématem sci-fi románů bývá pohled na současnost z blízké i vzdálenější budoucnosti. Jak se budou lidé za padesát, sto nebo dvě stě let dívat na dvacátá léta 21. století, kdy lidstvo mělo možnost zabránit nejhorším projevům klimatické krize? Pokud by lidstvo někdo posuzoval podle této reportáže ČT, muselo by to působit, že lidé vůbec netušili, že na klimatickou krizi mají vliv, a pouze je silně znepokojoval snižující se lyžařský potenciál horských svahů.
ČT se stále drží perspektivy vlekařů a majitelů areálů, kdy o životě a smrti rozhoduje jedoucí či stojící poma.
Interpretace světa na základě front u vleků bohužel není v televizním zpravodajství novinkou. Už v devadesátých letech někoho ve zpravodajství České televize napadlo, že by bylo dobré během zimních měsíců pravidelně informovat diváctvo o radostech a strastech mužů a žen na sjezdovkách. Desítky let se tak ve zprávách objevují vstupy o tom, že začala, pokračuje nebo skončila lyžařská sezona, včetně stavu sněhové pokrývky. To vše doplněné hospodářskými rozvahami provozovatelů sjezdovek, kteří investovali do vleků, sněhových děl a tak dále. Kromě zimních sportů šlo v těchto reportážích vždy také o okénko do života středně velkých podnikatelů v turistickém ruchu.
Stále teplejší zimy udělaly z tohoto žánru ve zpravodajství avantgardu informování o klimatické změně. Ilustrovat postup klimatické krize a její dopady na úbytku sněhu na horách i na sociálních a ekonomických problémech, které to způsobí, by přitom nemusel být špatný nápad. Jenže ČT se stále drží perspektivy vlekařů a majitelů areálů, kdy o životě a smrti rozhoduje jedoucí či stojící poma. Na zjevný a vytrvalý úbytek sněhu reagují provozovatelé vleků dalšími investicemi do sjezdovek ve vyšších polohách, do sněhových děl a do zadržování vody, kterou budou pro děla potřebovat. V tomto přístupu jim na obrazovce obvykle nikdo neoponuje – lyžování je věčné. I v průpovídkách vlekařů se ale začíná v poslední době objevovat skepse a sami si nejsou jistí, jestli jejich nová děla a záchytné nádrže na vodu budou stačit na víc než na pár sezon.
Děsivý svět bez lyžování
Lehce pochmurnou atmosféru v reportáži o lyžování a o historickém milníku v oteplování nechtěla ČT zhoršovat a činit už tak dost děsivý svět ještě děsivějším. Nikdo proto nezmínil, jak se masový lyžařský průmysl podílí na devastaci hor. „Místo abychom začali horečně sázet stromy a nové lesy, transformovali zemědělství, aby se vrátila voda do půdy, a celoplošně zadržovali vodu zpětným zamokřením niv, obnovou mokřadů, novými tůněmi, rybníky, odstavením meliorací, děláme stále pravý opak. Třešničkou na dortu všeobecné devastace je pak konzumace lesů a hor nejen lyžařským turismem,“ povzdechl si před víc než pěti lety na Alarmu vědec a ekologický aktivista Jiří Malík v textu o rychlém úbytku sněhu na českých horách.
Je až zarážející, jak moc si někteří lidé neuvědomují, co změna klimatu znamená. Organizátoři Jizerské padesátky, která musela být kvůli teplu a oblevě letos zrušena, Petr Lešek a Marek Tesař, začali ihned po odpískání akce veřejně přemýšlet, jak to udělat, aby soutěž mohla pokračovat. Ani je nenapadlo, že prostě něco končí. Že sníh v míře srovnatelné s minulostí v Česku už nebude. Pokud ani Česká televize, která dostává přímo od občanů peníze na to, aby nás vzdělávala a uváděla věci do kontextu, není schopná přemýšlet o klimatické krizi nad horizont svahu s vlekem a rychle postupující klimatický rozvrat rámuje jako v zásadě technický problém pro vlekaře a lyžaře, nemůžeme se tomu divit.
Autor je redaktor Alarmu.