Foto Oregon State University, Flickr, CC BY-SA 2.0 DEED
Klimatolog Michael Mann žaloval konzervativní komentátory Marka Steyna a Randa Simberga pro lživé obvinění a nactiutrhání. Steyn a Simberg ho obviňovali z toho, že falšoval data a podílel se na „klimatických podvodech“, a také ho přirovnávali k člověku, který pohlavně zneužíval děti. Porota shledala, že autoři svá prohlášení učinili se „záští, zlobou, zlou vůlí, pomstychtivostí nebo úmyslným záměrem ublížit“, a uložila pokutu přesahující výši milionu dolarů, aby od podobného jednání odradila případné následovníky.
Michael Mann se stal jedním z řady klimatologů, kteří se pro svou práci stali terčem nevybíravých útoků. Mann pocítil útoky poté, co publikoval svou rekonstrukci teplot, která ukázala, že současné oteplení je v horizontu stovek až tisícovek let bezprecedentní. Graf ve tvaru hokejky ukazuje prudký nárůst teplot v současnosti a po své publikaci se rychle stal ikonickým v rámci klimatické debaty.
Vylhané kampaně dokázaly zbrzdit politiku, která nás mohla ochránit před nebezpečím klimatické změny na několik dekád.
Útoky proti klimatické vědě začaly přicházet v devadesátých letech prakticky okamžitě poté, co započalo mezinárodní vyjednávání o omezování emisí skleníkových plynů. Postupně gradovaly a v roce 2009 vyústily v aféru Climategate. Došlo ke zveřejnění e-mailové komunikace předních klimatologů a také k selektivnímu překrucování částí komunikace. Měl tak vzniknout falešný dojem, že současné globální oteplování je výmyslem a manipulací klimatologů.
Climategate se stala aférou globálního rozsahu i díky konzervativním a libertariánským think-tankům, často podporovaným fosilním průmyslem, které uniklé konverzace využívaly pro diskreditaci klimatologické vědy. Mark Steyn obviňoval Manna z podvodů v konzervativním National Review. Rand Simberg zase v libertariánském Competitive Enterprise Institute (CEI), organizaci masivně podporované například fosilní korporací ExxonMobil nebo fosilním miliardářem Charlesem Kochem. CEI v roce 2012 zveřejnil příspěvek Randa Simberga, který srovával Michaela Manna s Jerrym Sanduským, bývalým asistentem fotbalového trenéra, který byl odsouzen za sexuální obtěžování několika dětí. Simberg napsal, že místo zneužívání dětí Mann zneužíval a mučil data. „Překročili hranici,“ řekl Mann porotě z lavice svědků. „Přirovnávali mě k člověku odsouzenému za pohlavní zneužívání dětí a vznášeli proti mně falešná obvinění z vědeckého pochybení.“
Pro našince může být zajímavé, že CEI vydal anglický překlad knížečky Modrá, nikoliv zelená planeta Václava Klause, která pro český kontext recyklovala klimadezinformační diskurz financovaný fosilními korporacemi v zahraničí. Do české debaty tato falešná obvinění přenesl autor webu Klimaskeptik.cz Vítězslav Kremlík, a to především na stránkách jako Neviditelný pes, Osel.cz nebo iUhli.cz. Velmi aktivní byl ale také novinář Ivan Brezina, který na základě tohoto podvrhu neváhal označovat klimatology za podvodníky a gaunery a celou klimatickou vědu za zkorumpovanou disciplínu. Fámy o údajných manipulacích klimatických dat zůstávají v českém prostředí populární dodnes.
Ekonom Pavel Kohout na základě těchto pomluv vytvářel ve svém článku v Lidových novinách rétorické obraty o údajném civilizačním útoku proti Západu. Na této vylhané aféře staví odpor proti klimatickému zákonu i senátorka Daniela Kovářová. Daniel Kaiser z Echo24 na základě Climategate ještě v roce 2019 napsal článek Bravo Trump vzdávající hold Trumpovi poté, co ohlásil odstoupení USA od Pařížské dohody. Tomáš Vaněk z ODS zase o vyfabulovanou Climategate opírá svůj odpor proti klimatické politice. Předminulý rok dokonce o tuto fámu opřelo obhajobu své nečinnosti v ochraně proti klimatické destabilizaci i ministerstvo zemědělství.
Mannova práce přitom byla potvrzena mnoha nezávislými výzkumy. Naopak se odhalilo, že celá aféra byla mocně přifukována jak fosilním průmyslem, tak volnotržními subjekty, kterým se nelíbila představa regulace emisí skleníkových plynů z ideologických důvodů. Nakonec i jedna z hlavních postav aféry, blogger Steve Mosher, který byl mezi prvními, kdo aféru s hacknutými daty odstartovali, se klimatologům omluvil. Mosher prohlásil, že na základě ukradených dat provedl vlastní modely a zjistil, že výsledky a závěry, k nimž dospěla univerzita, jsou správné. „Když jsem si zkontroloval své výsledky a shodovaly se s výsledky Phila Jonese, člověka, kterého jsem celé ty roky kritizoval, musel jsem strávit tak obrovskou porci ironie, že jsem si na tom málem vylámal zuby,“ prohlásil tehdy Mosher.
Aféra má dnes i jiné dopady než to, že klimapopírači musí zaplatit milion dolarů jako pokutu za nactiutrhání. Vylhané kampaně dokázaly zbrzdit politiku, která nás mohla ochránit před nebezpečím klimatické změny na několik dekád. Dnes nám zbývají čím dál nákladnější řešení či čím dál nebezpečnější trajektorie klimatické budoucnosti. A i když celá aféra stála na vodě, existuje stále celá řada lidí, kteří fámám o podvodech klimatických vědců dodnes věří.
Autor je analytik Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky.