Foto Phil MacDonald, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
Země G20 veřejně deklarovaly, že budou postupně snižovat své subvence do fosilního průmyslu, v minulém roce však do tohoto sektoru proudil rekordní obnos z veřejných rozpočtů těchto států. K tomuto závěru dospěla nová studie Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj. Je evidentní, že hlavním důvodem byla obava z hluboké energetické krize v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. Ve dvaceti největších ekonomikách světa šlo v roce 2022 do uhlí, ropy a plynu rekordních 1,4 bilionu dolarů z veřejných rozpočtů.
Zavedením takzvané uhlíkové daně by země G20 mohly ročně získat až bilion dolarů do veřejných rozpočtů.
Jedním z hlavních výstupů posledního klimatického summitu COP26 v Glasgow však bylo, že se signatáři zavázali k postupnému ukončování subvencí pro fosilní průmysl. Pro jednu z hlavních řešitelek studie Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj Taru Laan je klíčové, aby se země G20 zaměřily na veřejné dotace pro fosilní průmysl. „Naše čísla jasně ukazují, jak obrovské množství peněz vkládají vlády zemí G20 do fosilních paliv, a to navzdory stále ničivějším dopadům změny klimatu,“ říká k tomu Laan.
Právě spalováním fosilních paliv se přitom uvolňují do atmosféry skleníkové plyny, které zapříčiňují ohřívání klimatu, a dávají tak do pohybu nebezpečné klimatické jevy. Kromě toho se tímto způsobem do ovzduší dostávají látky, které mají negativní vliv na zdraví lidí. Vlády nejbohatších zemí přesto nadále snižují ceny fosilních paliv prostřednictvím veřejných pobídek. Podle studie Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj vlády zemí G20 loni poskytly subvence a dotace fosilnímu průmyslu v celkové hodnotě bilion dolarů. Dalších 322 miliard dolarů investovaly skrze státní podniky. Státní finanční instituce také fosilním společnostem poskytly půjčky v celkové výši 50 miliard dolarů. Celkový objem státních subvencí se tak oproti roku 2019 více než zdvojnásobil.
Hlavní příčinu můžeme hledat ve snahách těchto států snížit životní náklady svých obyvatel prostřednictvím zastropování cen energií a ovlivňování cen pohonných hmot. Kromě toho však tato situace vedla k rekordním ziskům fosilních společností, jež na energetické krizi profitovaly. „Vzhledem k rekordním ziskům, kterých fosilní společnosti v loňském roce v souvislosti s energetickou krizí dosáhly, nemají příliš velkou motivaci měnit své obchodní modely v souladu s tím, co je nutné pro omezení globálního oteplování,“ řekla k tomu Taru Laan. „Vlády však mají ve svých rukou nástroje, které mohou tyto společnosti postrčit správným směrem.“
Richard Damania, ekonom Světové banky zaměřující se na udržitelný rozvoj, se domnívá, že reforma veřejných subvencí a dotací by mohla mít výrazně pozitivní efekt na řešení klimatické krize. „Odstraněním těchto nehospodárných dotací můžeme uvolnit značnou sumu peněz, která by mohla být použita na řešení nejnaléhavějších problémů planety,“ říká k tomu Damania. Zavedením takzvané uhlíkové daně by země G20 mohly ročně získat až bilion dolarů do veřejných rozpočtů. Tímto způsobem by pak bylo možné mimo jiné financovat nejohroženější skupiny obyvatelstva.