Sněhu zvoní hrana

Globální oteplování zasáhlo i horská střediska. Sněhu je stále méně a sněžná děla odčerpávají vodu z již vyčerpaných horských potoků.

Doby, kdy se zdálo, že v Česku lze provozovat čtyři sta areálů sjezdovek, jsou pryč. I na horách přestává mrznout a nebývá zde sníh. Namísto neviditelné ruky trhu začíná totiž zběsile úřadovat nový, tentokrát zcela viditelný imperativ: klimatická změna. Nějak rychle jsme si zvykli na „umělý“ sníh, aniž kdokoli upozorní na to, že zasněžujeme kvůli globálnímu oteplování…

Jak se to stalo?

Když jsem byl před padesáti lety malý, bývaly zimy takové, že už za Dobruškou při výletu do Orlických hor (zásadně autobusem), jsme kvůli sněhu skoro neviděli telegrafní sloupy. Dva a více metrů sněhu na horách bylo běžnou věcí. Horské řeky byly až do června živeny táním sněhu. A že by přes léto vyschly? Nevídáno. Vleky na horách skoro žádné, aut pomálu, do kopců se šlapalo s lyžemi na zádech nebo se jelo na běžky. Potom jsme se přestěhovali na Broumovsko. V skalních soutěskách bývalo až pět metrů sněhu a ten tam vydržel často až do června. Potoky tekly celý rok. Každé léto jsme v nich stavěli hrázky na koupání. Dnes tu voda přes léto ve většině potoků neteče. Skalní soutěsky bývají bez sněhu již v březnu. Krajina vysychá, stromy usychají.

Směšná předpověď „ulítlých“ klimatologů a ekologů se do posledního písmene splnila bez ohledu na to, že ještě před dvaceti lety ji u nás skoro nikdo nebral vážně a tehdy nastupující ekonom Klaus se vysmíval vědě, ekologům i oteplování.

Ale že už za mého dětství bylo rozhodnuto, co nás dnes čeká, tušil málokdo. Průmyslová revoluce se svou ohromnou destrukcí života na planetě již nějakých 150 let běžela, podpořena výrazně dvěma válkami a technokratický pohled na svět se přenesl i do zemědělství. Lákání a tlaku průmyslových zemědělských korporací zemědělci nemohli odolat – scelili pozemky, zničili meze, odvodnili půdu melioracemi. Na polích masivně nasadili toxickou chemii a čím dál těžší stroje. Během pár desetiletí jsme tak i u nás završili zánik původně lesní krajiny, kultivované od středověku. Protože obilí dává přednost suššímu biotopu, lesní plochy nahradila step místy spásaná dobytkem. Už tato změna významně oteplila krajinu. Snížení rozlohy lesů a umělé odvodnění zemědělské půdy zničilo další klíčový faktor vodního režimu – malý oběh vody, díky němuž pršelo skoro každý den. To vedlo, spolu s celosvětovým ničením klimatu, způsobeným globálním odlesňováním a vypouštěním emisí z fosilních paliv, k růstu jak lokální, tak globální teploty.

Ale přesto se zdálo nemožné, že by se v Antarktidě či Arktidě mohlo něco stát s ledem a sněhem nebo že by díky tomu mohl začít tát permafrost či mizet horské ledovce. Směšná předpověď „ulítlých“ klimatologů a ekologů se však do posledního písmene splnila bez ohledu na to, že ještě před dvaceti lety ji u nás skoro nikdo nebral vážně a tehdy nastupující ekonom Klaus se vysmíval vědě, ekologům i oteplování.

Sjezdové lyžování se mezitím stalo běžnou volnočasovou aktivitou středních a vyšších tříd. Kdo by si při výletu na hory autem či pohodlné jízdě na vleku lámal hlavu nad tím, že je sám proti svému koníčku – že svými výlety urychluje oteplování a další tání sněhu. Stejně to je i se zasněžováním. Obyvatelé hor si zvykli žít „ze sněhu“ (jinak řečeno na fosilní dluh). Když začal sníh docházet, přišla sněžná děla, která dluh vůči přírodě ještě dále zvětšila odběrem povrchové vody z oslabených horských toků. Touze sjíždět pohodlně svahy jde naproti i masivní reklama, která nás ubezpečuje, že sjezdové lyžování, stejně jako masová doprava auty či letadly, jsou normální.

Dnes je zase teplo a sucho

Stalo se pravidlem, že naše toky přes léto vysychají, protože na horách není dostatek sněhu. Nivy (louky kolem toků) jsou vysušené zahloubením a rozšířením toků, odvodněním, orbou a zástavbou. Meliorace a toxická chemie změnily zemědělskou půdu na většině území Česka na kámen a život v půdě katastroficky odumřel. Tím ztratila půda schopnost poutat vodu. Už na jaře vidíme, jak se za secí soupravou či bránami zvedají oblaka prachu – to z polí děláme pouště, na jižní Moravě doslova. Centimetr půdy, na níž bytostně závisíme a jež se tvořila tisíce let, zmizí za den odvát větrem nebo spláchnut přívalovou srážkou. Jelikož politici, ale i zemědělci mají jiné starosti než kvalitu půdy, hroucení krajiny a růst sucha pokračuje.

A najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku, tu je velké, drancují sucho, které jsme si sami „vyrobili“. Nevysychají jen řeky, ale i přehrady. Jasný důkaz, že přehrady nejsou řešením sucha. Opačným jevem, kterému jsme pomohli zničením naší krajiny i skleníkovými emisemi, je tání světového ledu a sněhu. Taje Arktida, ledový štít Grónska, permafrost Kanady a Ruska. Dokonce i Antarktida, která tát teď ještě rozhodně neměla. Takže vše postupuje mnohem rychleji, než klimaskeptiky vysmívané matematické modely předpovídaly. V moderní historii lidstva se nikdy nic podobného nestalo. Nutno podotknout, že to není tím, že by Slunce vydávalo více energie, jak se snaží klimaskeptici namítat, aby se neukazovala tak jasně pravda, že za oteplování si mohou hlavně lidé sami.

Horští podnikatelé stále odmítají uvěřit, že sněhu zvoní hrana, protože se planeta otepluje prostě všude. Místo aby se zamysleli, kam a proč mizí zimní nulová izoterma (to jest dále na sever a do výšek kolem 1000 metrů nad mořem), slepě a sveřepě investují do dalších a dalších zasněžovacích děl, staví nové vleky a kácí další stovky hektarů lesů pro nové a širší sjezdovky tam, kde už sníh prostě nebude. A zase i tím hory a planetu o kousek oteplí. Přesto se lyžařská sjezdová lobby zuby nehty snaží udržet sníh umělou cestou a tvrdí, že zasněžování není problém, prý vodu jen neškodně pozdrží. Podle nové studie z Alp ale ani to není pravda. Jde o další nehorázné plýtvání vodou – až čtyřicet procent čerpané vody se na sjezdovku nedostane. Ale i kdyby se studie mýlila, zasněžování bychom měli ukončit co nejdříve, protože naše vyhlídky množství vody nejsou vůbec růžové. Podle Českého hydrometeorologického ústavu se průměrné průtoky na mnoha povodích mohou snížit do roku 2030 až o hrozivých čtyřicet procent.

Místo abychom, začali horečně sázet stromy a nové lesy, transformovali zemědělství, aby se vrátila voda do půdy a celoplošně zadržovali vodu zpětným zamokřením niv, obnovou mokřadů, novými tůněmi, rybníky, odstavením meliorací, děláme stále pravý opak. Pověstnou třešničkou na dortu všeobecné devastace je pak konzumace lesů a hor nejen lyžařským turismem. Heslem rozvoje je „akumulujte“. To ale nelze dělat moc dlouho, natož nekonečně. Růst výroby a akumulace musí mít limity.

Ani litr navíc

Svět se čím dál rychleji řítí do záhuby a my se chováme jako na pověstném Titaniku. Loď jde ke dnu, ale kapela hraje. Vodní sněžná děla týdny hučí ve dne v noci, nekonečné řady aut proudí do hor za posledním břečkovitým sněhem, nová parkoviště z hor ukusují další kilometry vzácné přírody a my si myslíme, že to tak bude navždy, že to nějak dopadne, příroda se umoudří a bude zase sníh.

Ano. Jednou možná sníh zase bude, a možná ho bude až moc. Oteplování způsobí roztátí veškerého ledu na planetě, hladina moří stoupne o 60 metrů a začne nová doba ledová. Ale ať to bude jakkoli, dnes je nejdůležitější zadržet vodu všude, kde to jen trochu půjde. Vodu totiž u nás získáváme jen z deště, sněhu či rosy a jinovatky. Proto musí být plochy sběru vody co největší. Pokud ovšem nezměníme zemědělství a necháme nadále vládnout technokraty i velké toky patrně přes léto zcela vyschnou. O to jistěji, oč bude méně přirozeného sněhu a vody na horách, nastane dlouhodobé katastrofální sucho. Pokud v budoucnosti chceme pít a jíst, nebude prostě možné brát z řek ani litr navíc, natož jen tak pro zábavu lyžařů.

Autor je ochránce přírody a vedoucí národní kampaně Koalice STOP HF.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies