Foto Lasy, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Česká televize nedokázala ochránit zaměstnance, kteří podali svědectví o údajném bossingu a sexuálním obtěžování ze strany šéfa pořadu Reportéři ČT Marka Wollnera. Veřejnoprávní médium je tím vystavilo nevraživosti ve veřejném prostoru a ohrozilo vyšetření případu. Někteří svědci se rozhodli vypovídat jen proto, že je ustanovená komise ujistila, že jejich anonymizované výpovědi uvidí pouze generální ředitel Petr Dvořák. „Ptala jsem se jich, jestli tu výpověď uvidí Wollner, a oni mi řekli, že je jen pro generálního ředitele,“ říká jedna z žen, které svědčily. I další zdroje uvádějí, že dostaly stejné informace, a právě to je motivovalo vypovídat. Věřily, že Česká televize pro ně vytvoří bezpečný prostor, v němž budou moci své zkušenosti beze strachu popsat, a přispět tak k ozdravení poměrů v redakci Reportérů ČT. To se však nestalo.
Třináct kritických
Vypovídat se na vyzvání interní komise České televize, v níž zasedli dva právníci a také ombudsman Čestmír Franěk, rozhodlo na dvě desítky lidí. Jak uvedl Hlídací pes, celkem třináct z nich popsalo údajné nevhodné chování Marka Wollnera. Dle jejich výpovědí se mělo jednat o letitou šikanu, bossing, mobbing a v některých případech i o sexuální obtěžování, sexismus a nevhodné chování k podřízeným. Ve výpovědích opakovaně zaznívala také nesnesitelná atmosféra uvnitř redakce, která opakovaně vedla k odchodům zkušených novinářů a novinářek.
Během interního vyšetřování i krátce po jeho skončení měl Wollner nadále přístup do budovy České televize a mohl kdykoliv osobně konfrontovat možné svědky.
Někteří ze svědků či obětí se rozhodli před komisí vypovídat i proto, aby předešli medializaci celé kauzy – považovali za vhodné, aby se interní záležitosti, týkající se pracovních podmínek v České televizi, řešily uvnitř instituce, a vznik komise proto uvítali. Řada obětí se navíc shoduje na tom, že právě z úcty a loajality k ČT cítily povinnost vypovídat pravdu, k čemuž je mnohdy váže i jejich povolání reportérů a reportérek. „Nikdo z nás nechtěl tuto kauzu medializovat, naopak jsme zřízení komise uvítali jako správný krok ze strany vedení České televize, aby se vleklé problémy uvnitř redakce Reportérů ČT konečně vyřešily,“ uvedl jeden ze zdrojů, se kterým Deník Alarm mluvil a jehož jméno zná, ale musí ponechat v anonymitě.
„Účastníci šetření byli seznámeni s tím, že bude zpracována anonymizovaná písemná zpráva, která bude předána generálnímu řediteli. Tak se i stalo. Další podrobnější informace zazní na zítřejším zasedání Rady ČT,“ uvedl pro Deník Alarm ombudsman ČT Čestmír Franěk. Ten až do kauzy Wollner řešil převážně divácké stížnosti. Kvůli případu byly jeho pravomoci ale náhle, od 1. ledna 2023, rozšířeny i na interní záležitosti na pracovišti. Kauzu však už dále komentovat nechtěl – tvrdí, že je vázán mlčenlivostí.
Žádný z lidí, se kterými je Deník Alarm v kontaktu a kteří vypovídali o poměrech v redakci Reportérů ČT, neví, jak závěrečná zpráva vypadá a které detaily a dohledatelná propojení s reálnými lidmi v ní byly ponechány. Shodují se nicméně na tom, že kdyby věděli, jak bude Česká televize s citlivými materiály nakládat, vyšetřování by se v zájmu své bezpečnosti neúčastnili.
Wollner „na překážkách“
Zapečetěná obálka s důvěrným materiálem skutečně minulý týden dorazila na Dvořákův sekretariát, vysokého manažera tam ale nezastihla. Ředitel ČT se zotavoval po úrazu a v té době nebyl v kanceláři. Mezitím se citlivý materiál, který může identifikovat oběti možného bossingu a sexuálního obtěžování, dostal k vyšetřovanému Marku Wollnerovi. Ten krátce poté dokument začal využívat jako zbraň na svou obranu. Na rozdíl od něj současní a bývalí zaměstnanci, kteří o chování Wollnera vypovídali, přitom nemají zprávu k dispozici. Netuší ani, co se ve zprávě přesně nachází, neboť nedostali konečný přepis k nahlédnutí.
Marek Wollner byl v důsledku šetření nejdříve stažen z televizní obrazovky, krátce poté byl umístěn „na překážky“ a nyní už nemůže do ČT docházet. Na jeho pozici ho momentálně nahradila jeho zástupkyně Aneta Snopová, která byla po několik let Wollnerovou nejbližší spolupracovnicí a zdroje se shodují, že o situaci a poměrech uvnitř redakce věděla, ale nic pro jejich zlepšení nedělala.
Tisková mluvčí ČT Karolína Blinková Deníku Alarm potvrdila, že se zpráva dostala nakonec k více lidem než pouze ke generálnímu řediteli, jak bylo slíbeno: „Komise, která se zabývala podnětem na chování Marka Wollnera, svoji zprávu dokončila před Vánoci. V anonymizované podobě ji mají k dispozici generální ředitel, vedoucí právního oddělení, ředitel divize Zpravodajství a sportu a také Marek Wollner, který k ní má na základě zadání vypracovat své stanovisko. Marek Wollner, jehož se podání zaměstnankyně týká, obdržel kopii zprávy komise, v níž byly veškeré osobní údaje zcela anonymizovány a adaptovány tak, aby nebylo seznatelné, kdo a co před komisí vypovídal. Kopii zprávy dostal, aby se k ní mohl písemně vyjádřit, a byl tak objasněn skutkový stav a věc se mohla řešit a uzavřít. Marek Wollner se zavázal k mlčenlivosti o obsahu zprávy, včetně povinnosti zprávu nezpřístupňovat třetím osobám. Marek Wollner tedy nemá k dispozici svědectví vypovídajících, ale zprávu komise,“ vysvětlila tisková mluvčí. Jak přesně ale materiály, které má Wollner k dispozici, vypadají a co z nich lze dovodit a jaké lidi identifikovat, ti, kteří vypovídali, netuší.
Během interního vyšetřování i krátce po jeho skončení měl Wollner nadále přístup do budovy České televize a mohl kdykoliv osobně konfrontovat možné svědky. Z několika zdrojů je také potvrzeno, že ve chvíli, kdy se celá věc začala vyšetřovat, rozesílal různým bývalým redaktorům a redaktorkám smsky a to pokračovalo i poté, co zprávu dostal do ruky a patrně na jejím základě začal rozeznávat jednotlivé svědky. Jen pár dní před svým odvoláním a znemožněním vstupu do budovy televize vedl také jednu z porad Reportérů ČT, kde téma svého vyšetřování otevřel a snažil se apelovat na city a svědomí přítomných tím, že mu případ ničí život i rodinu. V tu chvíli už byla zpráva z šetření vypracovaná.
Cítíme se pod tlakem
Wollner poskytl několik rozhovorů v nejčtenějších českých médiích, kde bránil nařčením a vyzrazoval informace ze zprávy. Serveru Forum 24 ukazoval i smsky žen, které ve zprávě identifikoval. Tisková mluvčí ČT na dotaz, jestli takové chování nemůže ohrozit vyšetřování a poškodit televizi, řekla: „Mediální výstupy ze strany pana Wollnera ani dalších zaměstnanců ČT, kteří rovněž prezentují v médiích své názory a stanoviska k danému tématu, do šetření a závěrů ČT nezasáhnou.“ Na článek ani konkrétní pasáže z důvodů citlivého přístupu k obětem nebude Deník Alarm odkazovat, ale později přinese komplexní informace v celkovém kontextu, kdy dostanou prostor obě strany sporu.
Tisková mluvčí ke sporu dále uvedla: „Do doby, než budou na základě těchto materiálů přijata odpovídající řešení, nebude Marek Wollner moderovat pořad Reportéři ČT, nebude se podílet na jeho přípravě, neboť je ‚na překážkách‘ ze strany zaměstnavatele. Nepodílí se tedy nyní nijak na řízení a chodu redakce, neúčastní se porad, není nijak zapojen do práce v divizi Zpravodajství a sportu a nedochází tedy ani na Kavčí hory.“
Že Wollner zprávu má k dispozici, potvrzují i lidé z vedení ČT. „Marek Wollner má zprávu bez jediného jména. Je zcela anonymizovaná. Hlavní jsou přepisy rozhovorů, které nedostal. Je správné, aby se k zjištěním vyjádřil. Wollner ale nepochybně tuší, kdo si mohl stěžovat. Za to nemůže zpráva,“ uvedl v SMS komunikaci s Deníkem Alarm ředitel divize komunikace a korporátních vztahů Vít Kolář. Karolina Blinková uvádí: „To, že komunikuje s lidmi, se kterými pracoval a které možná podezřívá, že vypovídali, je možné. V žádném případě to ale není na základě informací ze zprávy komise.“ Oslovený interní právník komise na SMS zprávy redaktorů, jak celou situaci nyní vnímá, nereagoval.
Sám Wollner si nemyslí, že svým chování vytváří na svědky tlak. „To mohu vyloučit. Kdo bude vypovídat na komisi a jak, jsem v průběhu projednávání ani nevěděl,“ sdělil Deníku Alarm. Naopak zaměstnanci, kteří o případu vypovídali Deníku Alarm, tvrdí, že se kvůli Wollnerovým rozhovorům cítí pod tlakem. „Jsme vázáni mlčenlivostí, nevíme, jak zpráva vypadá, co z detailů bylo skryto, a co naopak ponecháno, nikdo nám ji nedal, a nemůžeme se tudíž bránit,“ říká jeden z nich.
Wollner se hájí
Ve středu Seznam Zprávy citovaly ředitele korporátních vztahů, komunikace a obchodu ČT Víta Koláře, že komise nedošla k závěru, že by Marek Wollner spáchal trestný čin. Případ ovšem řeší ještě policie, které ČT nabídla plnou součinnost. Případné neprokázání trestného činu každopádně neznamená, že se nemohl Wollner dopouštět chování, které by bylo neslučitelné s jeho dalším působením v manažerské pozici v Reportérech ČT. O tom se však ještě rozhodne.
Původně Wollner tvrdil, že na porady nechodil od zahájení práce vyšetřovací komise. „Na porady Reportérů nechodím od vzniku vyšetřovací komise,“ napsal reportérům v SMS. Hlídací pes o ní poprvé přinesl zprávu 30. listopadu. Pravdou ale je, že na týdenní poradu Wollner naposledy přišel 3. prosince. Po konfrontaci s fakty své vyjádření opravil: „Pardon – minulé úterý jsem byl na poradě, protože jsem ještě normálně mohl chodit do práce. Teprve ve čtvrtek jsme se dohodli s ředitelem Šámalem, že si zvolil mezi dovolenou a překážkami ty překážky,“ přiznal Wollner. Čtvrtek byl také podle informací Deníku Alarm posledním dnem, kdy Wollner vkročil do pracovních prostor určených pro Reportéry ČT.
V médiích, kterým poskytl od počátku případu několik rozhovorů, Wollner své chování popisuje jako „autoritativnost“ a „koketerii“. „Do komentování případu mě zatáhl právník Tomáš Němeček, jehož zdrcující výroky brutálně poškodily mou pověst a měla by se jimi zabývat advokátní komora, protože porušují princip právnické zdrženlivosti. A snad tu znovu nejsou padesátá léta, abych se jako mediálně obžalovávaná osoba nemohl veřejně proti těmto podlým a devastujícím útokům bránit,“ tvrdí Wollner.
Mlčenlivost České televize
Redaktoři od víkendu usilovali o schůzku s Wollnerovým přímým nadřízeným Zdeňkem Šámalem, který se v minulosti dle jejich zjištění účastnil porad Reportérů a měl být svědkem ponižování a nestandardních praktik vůči novinářům a novinářkám z týmu Reportérů ze strany Marka Wollnera. Zdeněk Šámal nejdříve schůzku přislíbil, posléze ji ale zrušil s odkazem na mlčenlivost v celé kauze.
Dle několika zdrojů se na Šámala, ředitele zpravodajství a sportu, lidé opakovaně obraceli a hledali cesty, jak Wollnerovo údajně nevhodné chování řešit. K vypořádání jejich problémů však nikdy nedošlo. Šámal dostal od redaktorů řadu otázek a uvedl, že ve slíbené lhůtě odpoví na ty, ke kterým se vyjadřovat může. Nakonec však Šámal redaktory odkázal pouze na tiskovou mluvčí. Oslovený generální ředitel České televize Petr Dvořák taktéž nereagoval.
Materiály z interní komise i samotné chování Marka Wollnera se mezitím stalo předmětem řešení na Radě České televize. Ta ale nemůže mluvit do personálních záležitostí.
Kromě Marka Wollnera začala Česká televize vyšetřovat ještě chování Nory Fridrichové. V tomto případě však ještě komise k závěru nedošla. Uvnitř ČT vznikla také petice některých zaměstnanců na obranu Marka Wollnera. Tu podepsala i část lidí přímo z Reportérů, nikoliv však celá redakce. Wollner patří k nejznámějším tvářím České televize.
***
Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti. Jedná se o útoky skupiny proti jednotlivci. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing, se užívá tzv. Leymannovo pravidlo: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň jedenkrát týdně po dobu minimálně šesti měsíců. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4 až 8 procent pracujících.
Užívá se také termín workplace bullying (do češtiny překládáno jako šikana na pracovišti). Termín je odvozen ze slova „bully“ (tedy tyran, hulvát, hrubián). Ustálená definice charakterizuje mobbing jako „situaci, kdy se jeden nebo více jedinců stává opakovaně a po delší časový úsek terčem negativního jednání ze strany jedné či více osob, a to za situace, kdy šikanovaná osoba shledává obtížným se proti tomuto jednání bránit. Za šikanu obvykle není považován jednorázový incident.“
Variantou šikany na pracovišti je tzv. bossing. Je specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník. Bossing je psychická šikana v zaměstnání, které se dopouští na svém podřízeném nadřízený pracovník. Jedná se tedy o chování nadřízeného, které poškozuje podřízeného před jeho kolegy, znesnadňuje či znemožňuje mu jeho práci. Bossing se vyvíjí a stupňuje. Tato šikana zhoršuje vztahy na pracovišti a zvyšuje kult osobnosti vedoucích.
Za šikanu může být považováno: přehnané kontrolování plnění povinností či docházky, neschválení dovolené, arogantní chování, slovní urážky, nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika, zesměšňování před kolegy, zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné), zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených vede k neinformovanosti, nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy, přisvojení si práce podřízeného jeho šéfem, sexuální obtěžování, bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru), různé naschvály, přemíra přesčasů, probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy atd.
Formy chování a postupy, které je možné považovat za mobbing:
- Kategorie I – útok na možnost vyjádřit se, svěřit se (neustálé přerušování, bezbřehá kritika, vyhrožování)
- Kategorie II – útoky na sociální vztahy („nemluví se“ s vámi, jste vzduch, jste odloučeni od svých kolegů, ostrakismus)
- Kategorie III – útoky na vaši pověst, úctu a vážnost (pomluvy, zesměšňování, znevažování národnosti, vyznání)
- Kategorie IV – útoky na kvalitu pracovního či osobního života (nesmyslné pracovní úkoly, nesplnitelné úkoly)
- Kategorie V – útoky na zdraví (práce poškozující zdraví, vyhrožování fyzickým násilím, sexuální obtěžování)
Autorka je redaktorka Alarmu.
Autor je novinář.