Foto kremlin.ru
V zoufalém boji o udržení své moci neponechává Alexandr Lukašenko nic náhodě. Sledovat živé vysílání nezávislých médií z mítinků opoziční kandidátky Svetlany Tichanovské skoro nejde: internet a mobilní spojení jsou v místech konání legálních (!) předvolebních shromáždění rušeny speciální zpravodajskou technikou. Místa a časy konání pro setkání Tichanovské s voliči jsou místními úřady stanovená v co nejnevhodnější dobu. Úředníci zakazují zaměstnancům státních podniků se těchto setkání účastnit.
Ale to všechno nestačí. Večer ve čtvrtek 30. července se v Minsku konalo největší běloruské politické shromáždění tohoto tisíciletí. Podle různých údajů na něm bylo přítomno 40 až 60 tisíc lidí. Pro Lukašenkovo Bělorusko je to něco naprosto nevídaného. Zřejmě sehrála svou přesvědčovací roli i dvě povolená televizní vystoupení Světlany Tichanovské, která zvládla naprosto suverénně.
O tom, co se bude dít 9. srpna, budeme mít omezené a rozporuplné informace, protože se toho dne Lukašenko pokusí uvrhnout zemi do naprosté informační karantény, v níž půjde jen těžko rozeznat, co je pravda a co fake news.
Tichanovskaja doslova ze dne na den vyrostla z nezkušené manželovy „náhradnice“ v charismatickou osobnost, opravdový symbol lidového odporu. Hlavním bodem jejího volebního programu je uskutečnění nových prezidentských voleb do půlroku od jejího zvolení – tentokrát svobodných a bez Lukašenka. Jako jediná ze všech kandidátů má podporu volebních štábů dvou nejsilnějších hráčů, které Lukašenko už vyřadil ze hry: Viktora Babaryka (ten je spolu se synem Eduardem ve vězení KGB) a Valerije Cepkala. Za pomoci svých „bojových přítelkyň“ (jak jim sama říká), Marii Kolesnikovové a Veroniky Cepkalové, vede Tichanovskaja kampaň velice profesionálně. Trojice běloruských „grácií“, jak se těmto ženám lidově říká, pravidelně objíždí větší i menší běloruská města, někdy stačí promluvit i na třech shromážděních za den. Bude ale toto nasazení a obrovská lidová podpora Tichanovské stačit k tomu, aby odstavila stárnoucího narkomana moci Lukašenka od jediného zdroje jeho potěšení?
Anything goes, anyone goes (to prison)
Velkou jistotou pro Tichanovskou je, že dokázala přepravit děti do bezpečí poté, co jí bylo „anonymně“ vyhrožováno zbavením rodičovských práv. Do bezpečí v případě Běloruska nutně znamená do zahraničí. Tichanovskaja zvolila jako úkryt pro své děti Polsko. Nezaregistrovaný kandidát Valerij Cepkalo odjel s dětmi do Ruska, aby i jeho manželka měla volné ruce v pokračujícím boji. Na Ukrajinu se uchýlila populární opoziční blogerka a bývalá televizní moderátorka Taťjana Martynova. Restauratér Vadim Prokopjev, který prostřednictvím videoblogu vyzval Lukašenka na souboj, je pro změnu v Singapuru.
Světově uznávaný politický technolog Vitalij Škljarov (pracoval mimo jiné pro Baracka Obamu nebo Bernieho Sanderse) se naopak do Běloruska vrátil za rodiči – doslova v kraťasech vyšel z domu nakoupit a byl zatčen. Obvinili ho z toho, že pomáhal manželovi Tichanovské, který je za mřížemi už měsíc, v přípravě „barevné revoluce“. Přitom Škljarov vícekrát zdůraznil, že nikdo z běloruských politiků se na něj nikdy s žádostí o odbornou konzultaci neobrátil, ačkoli sám otevřeně drží palce alternativním kandidátům. Což zřejmě jako důkaz jeho podílu na „Tichanovského spolčení“ stačilo.
Nejaktivnější Lukašenkovi odpůrci a nejvlivnější opinion makeři jsou zkrátka stále drženi za mřížemi. Mezitím Lukašenkova propaganda pracuje ostošest, teď už nejen ve státní televizi a rádiu, ale i v hacknutých nebo odkoupených kanálech aplikace Telegram. Vládní sociologické „průzkumy“ zarputile uvádějí 75procentní podporu pro Lukašenka, což je číslo podložené leda zbožným přáním zadavatele. Živé televizní debaty kandidátů byly zrušené: Lukašenko není blázen, aby dodával Tichanovské další body. Spíše uvažuje, jestli jí nemá na poslední chvíli ještě zrušit kandidátskou registraci…
Najednou přišel vhod i koronavirus: počet nezávislých pozorovatelů ve volebních místnostech má být údajně kvůli němu omezen. Ze stejného důvodu se prý nebude 9. srpna večer konat povolební tiskovka Centrální volební komise. Lukašenko navíc nedávno prohlásil, že sám už koronavirus měl a že ho přechodil bez jakýchkoliv následků. Takže z jeho hlediska je to „prkotina“, ale i tak stále dobrá záminka pro omezování volebních aktivit.
Ve skutečnosti na tom není Lukašenko zdravotně bůhvíjak dobře. Poprvé si dovolil ukázat se v médiích s katétrem na prstu a jakýmsi tajemným lékařským přístrojem v rukávu. Prý má problémy s tlakem a se srdcem. Ale kdo by na jeho místě neměl? Vždyť ani represemi, ani manipulacemi nedokáže získat na svou stranu oněch pověstných 97 procent Bělorusů, kteří teď volají po jeho odchodu. A tak mu nezbývá než objíždět vojenské posádky po celé zemi a osobně se ujišťovat o tom, že aspoň jeho oblíbení „lidé s nárameníky“ ho nezradí. K jejich nasazení bude potřebovat jen vhodnou záminku.
Kde se vzali ruští bojůvkáři?
A tak se nad Běloruskem začíná vznášet stín násilí. Nejenže kvůli vojenské technice zaparkované v ulicích připomíná Minsk obležené město, ale Lukašenko začal najednou mluvit i o hrozbě ozbrojeného převratu. V Bělorusku se ví, že Lukašenkova slova mají věšteckou moc. Minule podobně „předpověděl“ přepadení policisty, kvůli němuž pak po pár hodinách zatkli Tichanovského.
I tentokrát bylo několik hodin po jeho proslovu zatčeno v hotelu poblíž Minsku 33 členů ruské soukromé vojenské agentury Wagner, známé svou účastí v konfliktech na východě Ukrajiny a v Sýrii. Neměli u sebe žádné zbraně, jen maskáče. Podle státních médií je to jen špička ledovce a někde v Bělorusku se prý skrývá dalších zhruba 170 vojenských profesionálů připravených „destabilizovat“ situaci v zemi.
Jenže v čím zájmu? Obvinění poměrně jednoznačně ukazuje na Rusko. To k incidentu po celý den mlčelo, pak Putinův mluvčí Peskov řekl, že ruští občané jen mířili „za prací“ do Súdánu: uletělo jim letadlo, a tak museli přenocovat v sanatoriu poblíž Minsku. Jejich zatčení považuje Rusko za neodůvodněné: je to prý gesto, které by spojenecká země neučinila. Buď jak buď, už byli v této souvislosti na Centrální volební komisi předvoláni prezidentští kandidáti a předseda Rady bezpečnosti státu je požádal, aby krotili svou předvolební aktivitu vzhledem k možným násilným provokacím, zejména během předvolebních demonstrací. Spekuluje se o tom, že kdyby bylo nejhůř, je Lukašenko připraven vyhlásit v zemi výjimečný stav.
Nebude to nic pěkného
Vývoj událostí naznačuje, že na večer 9. srpna připravuje Lukašenko v Minsku nějakou skutečně nepěknou provokaci, jejímž výsledkem bude násilí v minských ulicích. O tom, co se bude dít, budeme mít omezené a rozporuplné informace, protože se toho dne Lukašenko pokusí uvrhnout zemi do naprosté informační karantény, v níž půjde jen těžko rozeznat, co je pravda a co fake news. Povede-li se Lukašenkovi touto cestou udržet moc, jakožto vítěz bude zase „psát dějiny“ a podávat „vysvětlení“ toho, co se stane, tentokrát asi ještě bizarnější, než byla ta předchozí z volebních let 2006 a 2010
Co ale víme bezpečně, je to, že Lukašenko patří k lidem, kterým pro svůj osobní prospěch není nic trapné a nic zatěžko. Všechny prostředky považuje za morální, pokud mu pomohou k udržování moci. Naopak k tomu, aby pochopil morální význam gest, jako by byl třeba poklidný odchod z úřadu, má příliš omezenou představivost a příliš testosteronu. Hrozby na jeho adresu jsou pro něj jen spouštěčem jeho zvířecího pudu sebezáchovy. A pro tu je připraven udělat hodně. Proto by se Bělorusové měli připravit na to, že jejich boj za svobodu s největší pravděpodobností 9. srpna neskončí, nýbrž teprve začne.
Autor je básník a překladatel.