Z komunit do call center. Stinné stránky proměn pracovního trhu

Kniha novináře Jamese Bloodwortha se věnuje novým typům zaměstnání, které přicházejí spolu s globalizací a digitalizací do postindustriálních regionů.

Britský novinář a spisovatel James Bloodworth v roce 2016 šest měsíců mapoval podmínky v několika špatně placených zaměstnáních: pracoval jako skladník v Amazonu, jako pečovatel v soukromé společnosti Carewatch, v call centru Admiral nabízejícím automobilové pojištění a také jako řidič Uberu. V knize Hired: Six Month Undercover in Low Wage Britain nakonec popsal nejenom pracovní podmínky v těchto pozicích, ale také dopad proměn pracovního trhu na odlehlá britská města a jejich obyvatele. Mimo jiné vylíčil proměnu hrdých horníků a odborářů v atomizované jedince, kteří „jenom dělají v call centru“. Bloodworth také napadá optimismus často vyjadřovaný v souvislosti s proměnami pracovního trhu: ne každá nová práce je kvalitativně srovnatelná s těmi, o které komunity přišly.

Tlak na produktivitu se obzvlášť krutě projevuje na příkladu privatizované péče, kdy vystresovaní zaměstnanci společnosti Carewatch sotva stačili své klienty nakrmit, ale už si s nimi nestíhali povídat.

Českému čtenáři Bloodworthova práce nejspíše připomene sérii reportáží Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce, která pro prozkoumání podmínek ve špatně placených zaměstnáních zvolila stejnou reportážní metodu. Bloodworth má však trochu jiný záběr. Nevyhýbá se programově pracím, které nemají žádnou přidanou hodnotu pro společnost (call centra) a zaměřuje na zaměstnání, která vznikla až v posledních dvaceti letech v důsledku globalizace, deindustrializace a digitalizace.

Flexibilní a nadšení

Společnými prvky zaměstnání vyzkoušených Bloodworthem jsou všudypřítomný tlak na produktivitu a rychlost a také různé typy flexibilních úvazků, u kterých zaměstnanci nemají jistotu práce a často jsou placeni od provedeného úkolu. V Amazonu i v Uberu úkoly zadává elektrické zařízení, které zároveň sleduje a optimalizuje každý pracovníkův pohyb. Přehnaná kontrola přitom podle Bloodwortha vede k nižší sounáležitosti zaměstnanců se zaměstnavatelem a větší touze systém obejít. Rozhodně nikoho v takovýchto podmínkách nenapadne pomáhat nad rámec úkolů: co na tom, že někde spadla krabice? Tlak na produktivitu se pak obzvlášť krutě projevuje na příkladu privatizované péče, kdy vystresovaní zaměstnanci společnosti Carewatch sotva stačili své klienty nakrmit, ale už si s nimi nestíhali povídat.

Bloodworthovými zaměstnáními zároveň prostupovala kultura eufemismů: v Amazonu byli všichni zaměstnanci bez ohledu na pozici označováni za „spolupracovníky“, kteří z práce nebývali „propuštěni“, ale „uvolněni“. Na zdech Amazonu se skvěly nápisy jako „Milujeme svoji práci a chybí nám, když tu nejsme“, což Bloodworth připodobňuje k budovatelským heslům. Práce u Uberu či doručovacích služeb byla firmou popisována jako flexibilní práce nezávislých kontraktorů, společnost jim však zároveň přikazovala, jakými mají jezdit auty, nedovolovala jim vybrat si, jak daleko pojedou, a penalizovala je, když příliš často odmítali nabídky na jízdu.

Práce bez vztahu ke komunitě

Města jako průmyslové Rugeley či přímořský Blackpool byly do sedmdesátých let prosperujícími komunitami, které doplatily na rozvoj neoliberalismu a tvrdě na ně dopadlo zavírání místních dolů (Rugeley) a rozvoj nízkonákladových aerolinek do zahraničních přímořských letovisek (Blackpool). Nové typy zaměstnání vytvořené globálními investory typu Amazonu místním komunitám nepřinesly ekonomické oživení – kvůli velmi špatným platovým podmínkám a tvrdému dohledu v těchto zaměstnáních totiž nikdo dlouho nevydrží.  V nově vytvořených pozicích tak nakonec pracují neustále se obměňující Východoevropané s nižšími nároky, kteří do místní komunity nezapadají a které je v podstatě nemožné odborově zorganizovat. Právě odbory přitom Bloodworth popisuje jako důležitý nástroj k dosažení důstojného zaměstnání a také k budování komunity. Když bylo Rugeley na vrcholu prosperity, staraly se zde odbory o zaměstnance nejenom na pracovišti, ale i mimo něj prostřednictvím různých komunitních center. Bloodworth přitom několikrát opakuje, že minulost nechce lakovat na růžovo – na rozdíl od horníků například zaměstnancům Amazonu v podstatě nehrozí, že by se při práci zabili či zmrzačili, a okolí bývalých dolů je po jejich zavření bezpochyby příjemnější k životu. Doly a další velké podniky však zároveň vyzdvihuje jako místa tvořící pevnější komunity a poskytující zaměstnancům identitu – na práci v dolech byli lidé hrdí, na práci v Amazonu či call centru nikoli.

V českém kontextu je kniha zajímavá zejména kvůli výrazným analogiím s místní situací: přestože se jedná o západoevropskou zemi bez zkušenosti s komunistickým režimem, vyrovnává se Spojené království s podobnými proměnami pracovního trhu jako my. Doly se zavírají, přibývá platformových pracovníků, odbory slábnou a firmy nabírají zaměstnance z chudších krajů či zemí, kteří místním lidem konkurují nižšími nároky a nepřispívají k tvorbě komunity v místě pracoviště. Vznikají tak periferie, kde ti ambicióznější mohou akorát doufat, že odtud odejdou pryč – jako se to ostatně povedlo i samotnému Bloodworthovi, synovi svobodné matky ze Somersetu.  Navzdory optimistickým vizím zeleného a digitálního přechodu se ne každý dokáže přeučit na programátora a ne každé průmyslové město se promění v inovační hub. Kritická diskuse a zkoumání sociálních dopadů proměn pracovního trhu je proto v celé Evropě nesmírně potřeba. Kniha Hired je k této diskusi skvělým příspěvkem, na který by měli navázat i čeští novináři.

Autorka je novinářka.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies