Foto se svolením Jitky Modlitbové
Jitka Modlitbová vystudovala veřejnou a sociální politiku a dálkově anglistiku, momentálně působí jako ředitelka Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše, které je jedním z působišť Armády spásy v Praze. V minulosti vedla odbor sociálního bydlení a sociálního začleňování na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tématem dnešního dílu podcastu Bulvár bude postavení lidí na okraji a zejména těch, kteří mají nejisté bydlení. V první části Bulváru se zaměříme na klienty a klientky Armády spásy. Ta momentálně provozuje denní centrum, azylový dům a noclehárnu a chystá se otevřít nové pobytové služby pro seniory a seniorky, které budou kombinovat pečující přístup s bydlením.
Zkušenosti z terénu Jitku Modlitbovou naučily, že v zárodku ztráty bydlení stojí vždy nějaké trauma – ať už jde o ztrátu práce, rozvod, exekuce, které tito lidé nemohou splatit, zdravotní problémy, domácí násilí nebo vyrůstání v dětském domově, případně kombinace těchto faktorů. „Člověk se občas až diví, z jakých důvodů se u nás lidé ocitají. Máme klienty, kterým není ani dvacet let, a máme i klienty, kteří jsou ročník 1945.“ Zároveň říká, že ji během její práce v Praze překvapilo, kolik pracujících lidí nedosáhne na bydlení, a jsou tedy odkázáni na služby organizací, jako je právě Armáda spásy. „Tito lidé pracují, přesto si nemohou dovolit nájem, u nás přespí a ráno normálně odejdou do práce. Noclehárnu vnímají jako nějakou přechodnou fázi, ale často v ní uvíznou i několik let.“ Jaké služby Armáda spásy vůbec nabízí? Které sociální skupiny jsou dnes nejvíce ohroženy krizí bydlení? Jak se Modlitbová staví k mýtu, že lidé bez domova si svou situaci vybrali? A jak Armáda spásy pracuje na vztazích s lidmi, kteří žijí v okolí komunitního centra?
V druhé části pořadu se rozhovor věnuje zákonu o sociálním bydlení, který se snažila prosadit Michaela Marksová Tominová, a jenž navzdory masivnímu tlaku odborníků i podpoře mezi lidmi nakonec nebyl přijat. Jaké to má důsledky? Modlitbová uvádí celou řadu z nich: poctivé obce, které se zaměřují na politiku bydlení, trpí, protože se k nim stěhují chudí lidé z okolí v naději, že o ně bude postaráno. Zároveň se stále víc lidí propadá na sociální dno – k ohroženějším skupinám patří senioři a seniorky, pro které jsou výdaje na bydlení především ve městech příliš vysoké. V poslední části rozhovoru se věnujeme nově vzniklému centru Přístav, který nabízí prvních padesát míst převážně chudým seniorům, kteří by se jinak ocitli na ulici, a hledá cestu, jak kombinovat sociální práci s péčí.