Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Když v minulém týdnu vznikaly vyjednávací týmy k programovému prohlášení, avizovali zástupci koalice rychlý postup (program koalice by měl být hotov do 8. listopadu) i s ohledem na vysokou míru shody volebních programů. To se týká také změny klimatu a ochrany životního prostředí.
Při mapování pozic stran vycházím nejen z programů, ale také výsledků ankety, kterou připravilo Hnutí DUHA spolu se Zeleným kruhem a která poskytuje konkrétnější pozice jednotlivých stran. Byť v programech chybí zastřešující cíl pro klimatickou politiku (evropský cíl dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 ani jeden z programů nezmiňuje, v anketě se k němu hlásí pouze Piráti), opatření v sektorech nešetří ani detailech ani na ambici.
Ambice v lesích a na půdě
Všechny strany budoucí koalice podporují rychlý odklon od uhlí (u některých chybí ale ochota zavázat se k vytváření konkrétního plánu), univerzální poskytnutí tzv. výsluhových příspěvků lidem, kteří v důsledku uhelného phase-outu přijdou o práci, již ale podporu koalice nemá. Všechny vyjednávající strany se také vyjadřují pro opětovné rozjetí provozní podpory pro obnovitelné zdroje a slibují nastavit podmínky pro rozvoj komunitních a sdílených zdrojů.
Skutečnou revolucí by pak mělo projít podle programů zemědělství – strany v podstatě převzaly cíle z evropských strategií (o kterých ministerstvo zemědělství tvrdí, že jsou nesplnitelné), jako je razantní navýšení plochy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství (25 % do roku 2030 a ideálně na orné půdě, ne v travních porostech, nyní máme na orné půdě v ekologickém režimu pouze 3,6 %), významné omezení používání pesticidů a umělých hnojiv (odkud pochází až polovina emisí skleníkových plynů ze sektoru) nebo vyhrazení desetiny zemědělských ploch neproduktivním prvkům, což by mohlo zásadně snížit erozi, podpořit vodní režim a biodiverzitu.
Podobně ambiciózní jsou cíle pro lesnictví: tam by mělo mít hlavní pákový efekt změna zadání pro Lesy ČR, které obhospodařují téměř polovinu lesních pozemků v Česku. Místo úzkého zaměření na produkci dřeva by státní podnik měl pečovat o lesní ekosystém jako celek včetně rekreačních účelů. Stejně tak by jakékoliv veřejné dotace měly být podmíněny přírodě blízkou skladbou lesů nebo šetrným přístupem k těžbě, kdy nedochází ke vzniku velkých pasek nebo holin. Právě kondice lesů bude hrát důležitou roli v dosahování klimatické neutrality, protože lesy představují systém s největší kapacitou pro dlouhodobé ukládání uhlíku. Kvůli řešení kůrovcové kalamity masivní holosečnou těžbou a rozrušováním lesních ekosystémů jsou však lesy v Česku od roku 2018 emitenty skleníkových plynů.
Existuje však řada důvodů, proč předpokládat, že zdaleka ne všechny uvedené plány dojdou naplnění.
Klima jako nová kulturní válka
Strany vznikající koalice nebyly schopné hájit své programy ani v předvolební debatách. Mementem zůstává debata kandidátů na premiéra na CNN Prima News, která se zvrhnula do závodu o to, kdo se zvládne co nejvíce distancovat od balíčku legislativy a strategií European Green Deal, byť jeho cíle zhusta převzaly do svých programů. Na této debatě se ukázala dynamika klimatického závodu ke dnu, do kterého bude koalici tvrdě tlačit volbami výrazně osekaná parlamentní opozice – Hnutí ANO a SPD. Je možné, že se v současném obsazení sněmovny nenajde nikdo, kdo by byl schopen dostat se z argumentační pasti kolem evropských závazků a plánů a vést věcnou debatu o rizicích a příležitostech klimatické transformace. Kolem klimatu tak bude s velkou pravděpodobností hořet kulturní a sociální konflikt, který se bude dále prohlubovat osekáváním sociálního zajištění, které tuto vládu nutně čeká, neb nemá příjmovou odpověď na již brzy akutní otázku deficitu státního rozpočtu. Úkol hájit spravedlivou transformaci a ukazovat propojení sociálních a ekologických agend (jaké se nabízí například na aktuálním problému narůstajících cen energií), zdá se, zbyde na klimatické hnutí. Můžeme být proto rádi, že je různorodější a silnější, než kdy předtím.
Je velmi tristní vidět, že žádná ze stran jednajících o koalici o místo ministra či ministryně životního prostředí jasně neusiluje. To ukazuje, za jak politicky ožehavou tuto agendu považují. Pirátské osobnosti, které se v minulé sněmovně v oblasti životního prostředí a ochrany klimatu nejvýrazněji profilovaly, v takové situaci výrazně chybí. Ve vládních vyjednáváních Piráti jasně preferují jiné agendy, na kterých se dají lépe sbírat rychlé body (digitalizaci či evropské fondy) nebo s nimi jsou spojené vlivné osobnosti strany (sociální záležitosti). Souvisí to pravděpodobně také s odhadem situace, ve které nová koalice bude řízení státu přebírat. Od více lidí z těchto kruhů jsme v průběhu posledních měsíců před volbami slyšeli, že na větší koncepční práci nebude minimálně rok prostor kvůli covidovému chaosu či tlakům státních financí. Z politické praxe je však zřejmé, že pokud se větší transformační projekt nedá do pohybu hned v prvním roce vlády, jeho šance na prosazení jsou malé.
Kde čekat posuny?
Zdá se, že největší prostor pro posuny v oblasti klimatické politiky a politiky životního prostředí se otevírá tam, kde se setkává s antibabišovskou agendou vznikající vlády. Ta může být sice oslabena s ohledem na výsledek Pirátské strany, jejíž analytický tým (který asi po volbách z velké části zanikne) přispěl například k rozplétání systému převzetí státu (state capture) soukromými zájmy ve Státním zemědělském a intervenčním fondu. Svou roli zde může sehrát i tlak veřejnosti mobilizované Milionem chvilek pro demokracii, která považovala zastavení “agrofertizace” za jedno z klíčových témat těchto voleb. Zemědělské a lesnické dotace a fungování České inspekce životního prostředí či Lesů ČR jsou tak agendy, ve kterých by povolební konstelace mohla přinést zásadní průlomy. Ambice mohou naopak pokulhávat v oblasti energetiky, ve které budou muset Piráti a STAN bojovat o stanovení konkrétního roku pro uhelný phase-outu včetně plánu, jak uhlí sociálně citlivě opustit. Ne každá klimatická agenda ale závisí na vládních představitelích – právě v oblasti uhelné energetiky bude vláda spíše klopýtat za tržním vývojem a efekty evropské regulace pro znečištění ovzduší.
Autorka je ředitelkou Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic.