Foto Wikimedia Commons
Aktuální snímek Elvis je nestřídmou vizuální hostinou, jak jsme u australského režiséra Baze Luhrmanna zvyklí. Posádka Soundsystému se ale na nový film o rock’n’rollové legendě rozhodla podívat prizmatem dějin rockové hudby. Co znamenal elvisovský mýtus v sedmdesátých letech a proč se o něm v roce 2022 ještě točí filmy? V diskuzním podcastu dojde také na výlet do chladných vln skandinávského droneu, jehož představitelky Maria W Horn, Caterina Barbieri nebo Kali Malone vystupují na nových albech z komfortní zóny.
Elvis Presley je jednou z nejzásadnější postav dějin populární hudby, zároveň ale pořád zůstává zvláštní enigmou. Zpěvák nedával rozhovory, nevíme, co si skutečně myslel, a není ani zcela jasné, jak moc měl jeho hudební kariéru v moci jeho manažer Plukovník Parker. I proto má Elvisův život parametry mýtu, který je tvárný a každá generace ho může naplnit vlastním obsahem. K další vrstvě mytologizace přispívá aktuální film Baze Luhrmanna, která si navíc volně pohrává s historickými fakty a postavu rock’n’rollového boha aktualizuje pro potřeby diváka 21. století.
Pokud se divák nenechá ubít Luhrmannovými efektními vizuálními obrazy, začnou pomalu vyplouvat na povrch nedůslednosti a zjevné kontradikce příběhu. Jednou z nich je ústřední konflikt zpěváka a plukovníka Parkera, z jehož perspektivy je film vyprávěný. Tady se navazuje na motivy populárních hudebních biopiců z poslední doby, jako byly Bohemian Rhapsody nebo Zrodila se hvězda, kde umělci svádí boj s neúprosným soukolím hudebního průmyslu. „Film se nám snaží tvrdit, že Elvis byl jen plukovníkova loutka, a zároveň ho ukazuje jako hudebního inovátora, který nasával inovace z černé hudby. To se bije s fakty a navíc víme, že Elvis byl na plukovníkovi ve skutečnosti celou dobu závislý,“ říká Karel Veselý. Dalším překroucením historie je zdůrazňování Elvisových vztahů s afroamerickými hudebníky, což má zpěvákovi často obviňovanému z apropriace černé kultury dělat alibi, ale nezakládá se to příliš na pravdě. „Film chce stvořit Elvise pro dnešní liberály, on ale ve skutečnosti obdivoval Nixona a volil republikány,“ konstatuje Miloš Hroch.
Soundsystém se shodne na tom, že zásadní generační zlom, který přinesl rock’n’roll v padesátých letech, je ve snímku zaznamenaný hodně plytce. „Elvis předvádí enormní vítězství amerického snu, ale je to pořád jenom předvádění vítězství, aniž by to vítězství skutečně probíhalo,“ cituje Miloš ze slavné eseje Elvis: Presliad od amerického hudebního novináře Greila Marcuse (vyšla ve sborníku Mystery Train: Images of America in Rock’n’Roll Music z roku 1975). Čtení eseje nám může pomoci pochopit, že v jádru elvisovského mýtu jsou ukryté kontradikce, které vlastně ani nelze uspokojivě vyřešit. Stejné kontradikce jsou ostatně i v mytologii amerického snu, jejž má Elvis zosobňovat.
V úvodní části Soundsystému se trio hudebních publicistů věnuje třem výrazným deskám z posledního měsíce, které spojuje droneová hudba i působení nebo stáže ve stockholmské zvukové laboratoři Elektronmusikstudion (EMS), což je státem dotovaná síť hudebních studií a klubů. Caterina Barbieri, Kali Malone i Maria W. Horn se na letošních nahrávkách každá vydávají trochu jinou cestou – Horn se ve spojení s folkovou zpěvačkou Sarou Parkman vydává téměř na postrockové teritorium, Malone místo varhan využívá pro svou majestátní dlouhotónnou hudbu basklarinet nebo pozoun a Barbieri výrazněji pracuje s vlastním hlasem.
„Ta deska je hodně vřelá a nabouraná použitím vokálu, není to jen dronění, ale je tam i písničková tvorba, jakkoliv rozmazaná,“ říká Jiří Špičák o desce od poslední zmíněné Cateriny Barbieri. Album nazvané Spirit Exit vznikalo v době nejtěžšího lockdownu, ovšem nahrávka z klišé „pandemických“ desek vybočuje. „Z momentu osobní úzkosti dokáže s pomocí vlastního myšlení vyrobit něco extatického, a to obdivuju,“ dodává Jiří.
Co mají dnešní droneové experimenty společného s metalem z nultých let? Proč jsou švédská státní studia, kde se může člověk naučit pracovat s modulárními syntezátory, znakem pokročilého socialismu? A je Elvis skutečně mýtus, který si lze vytvarovat k obrazu svému? Pusťte si nový díl diskusního podcastu o hudbě Soundsystém.
Pokud chcete držet krok se Soundsystémem a poslechnout si hudbu, o které je řeč, sledujte kurátorovaný playlist na Spotify.
Hudba:
Bad Bunny – Un Verano Sin Ti (Rimas, 2022)
Gwenno – Tresor ( Heavenly / PIAS, 2022)
CTM – Baby Girl (Posh Isolation, 2022)
Happy Mondays – Pills’n’Thrills and Bellyaches (Factory, 1990)
Marina Herlop – Pripyat (PAN, 2022)
Caterina Barbieri – Spirit Exit (light-years, 2022)
Maria W Horn & Sara Parkman – Funeral Folk (XKatedral/Supertraditional, 2022)
Kali Malone – Living Torch (Portraits GRM, 2022)
VA – Elvis (Original Motion Picture Soundtrack) (RCA, 2022)
Knihy:
Rebecca Solnit – Orwell’s Roses (2021)
Greil Marcus – Mystery Train: Images of America in Rock’n’Roll Music (1975)
Greil Marcus – The Old, Weird America: The World of Bob Dylan’s Basement Tapes (1997)
Greil Marcus – Lipstick Traces: A Secret History of the 20th Century (1989)