Foto Laura Kotila, CC BY 2.0
Nenarodila se do ideálních poměrů. Rodina Sanny Marin nepatřila k nejbohatším a trápily ji finanční problémy. Její biologický otec navíc bojoval se závislostí na alkoholu. I proto od něj její matka, která sama vyrostla v dětském domově, brzy odešla. Samoživitelkou ale dlouho nebyla, brzy na to si našla partnerku, se kterou dceru vychovala.
Vyrůstání ve stejnopohlavní a dělnické rodině pomohlo Marin podle jejích vlastních slov lépe si ujasnit svoje politické hodnoty. I přes finanční problémy rodiny na dětství vzpomíná idylicky. „Nebyly jsme sice bohaté, ale věděla jsem, že jsem milované dítě,“ promluvila po svém zvolení o dospívání v duhové rodině. V době jejího dětství a dospívání ale ještě stejnopohlavní páry neměly ve Finsku taková práva, jako mají dnes, a tolerance vůči LGBTQ+ lidem byla v devadesátých letech rovněž na horší úrovni. Sannu proto trápilo, že ve škole nemohla o své rodině moc mluvit. Aby matkám finančně ulevila, začala si už v 15 letech během střední školy přivydělávat v pekárně nebo roznášením letáků, později během vysokoškolského studia i jako pokladní.
Největší zatěžkávací zkouška ale přišla letos v únoru, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Sanna Marin, na rozdíl třeba od dánské premiérky Mette Frederiksen a jiných evropských lídrů, nemohla 24. února ráno uklidňovat své občany tím, že jsou členy NATO a nemusí se bát.
Byla rovněž první z rodiny, kdo dosáhl středoškolského i vysokoškolského vzdělání. A to i přesto, že byla podle svých slov průměrnou studentkou a za své úspěchy vedle rodiny vděčí i finskému sociálnímu systému a trpělivým pedagogům. Právě na vysoké škole začala její politická kariéra, když se jako dvacetiletá přidala k Mladým sociálním demokratům, i když původně zvažovala Stranu zelených. První kandidatura šla ruku v ruce s prvním politickým neúspěchem. Ve 22 letech poprvé kandidovala do městského zastupitelstva v Tampere, kde vyrostla, na mandát ale nedosáhla.
První neúspěch ale Marin od politické kariéry neodradil. V roce 2014 získala důvěru spolustraníků, když si ji zvolili druhou místopředsedkyní strany, a o rok později se ve 30 letech stala poprvé poslankyní finského parlamentu. Úspěch si zopakovala i o čtyři roky později, kdy sociální demokraté velmi těsně vyhráli volby pod vedením tehdejšího vicepremiéra Antti Rinneho. Tehdy se z řadové poslankyně stala, v tu dobu už matky roční dcery, ministryně dopravy.
Na ministerstvu ale nevydržela Sanna Marin dlouho. Premiér Antti Rinne tři měsíce po zvolení rezignoval a s ním celá jeho vláda. Důvodem byla nezvládnutá stávka zaměstnanců pošty a s ní spojené tlaky opozice i koaličních partnerů. Jméno ministryně dopravy bylo tehdy skloňováno v souvislosti s nahrazením Antti Rinneho na postu předsedy vlády, což se taky stalo.
Politická pestrost jako klíč ke správným rozhodnutím
Prezident Sauli Niinistö jmenoval do premiérského křesla Sannu Marin 10. prosince 2019, čímž Finsko získalo vůbec nejmladší premiérku na světě. První ženou v úřadě ale není, tou byla v roce 2003 centristka Anneli Jäätteenmäki následovaná v roce 2010 spolustraničkou Mari Kiviniemi. Nicméně obě zmíněné v úřadě vydržely pouze velmi krátce. „Chci do vysoké politiky přinést trochu lidskosti. A taky mladým lidem ukázat, že nižší věk není žádnou překážkou úspěchu. To je jen tvrdá práce,“ řekla médiím Marin nedlouho po svém zvolení.
Uvedení Sanny Marin do premiérského úřadu by mohlo být slovníkovou definicí idiomu „být hozen do vody“. Sociální demokracie tehdy volby vyhrála opravdu jen těsně a od druhého místa ji dělilo jen necelé půl procento hlasů. Předchozí pád vlády v důsledku nezvládnuté poštovní stávky takhle brzo po volbách jim na popularitě také nepřidal. To všechno se navíc dělo v době finského předsednictví Evropské unie a jen pár měsíců před propuknutím covidové pandemie. To ale zatím nově vznikající vláda netuší. Kabinet nakonec tvoří koalice pěti stran a hned dvanáct z devatenácti křesel ovládly ženy. „Je pro mě důležité, že ve vládě jsou zástupci různých pohlaví, generací a každý pocházíme z jiného prostředí. Jedině tak budu mít záruku, že jsou naše rozhodnutí správná.“ Okomentovala v prosinci roku 2019 Marin složení svého kabinetu. Vláda si jako jednu z priorit dala boj s klimatickou změnou. „Chceme být první klimaticky neutrální zemí a chceme to stihnout do roku 2035.“
První zatěžkávací zkouška nové vlády s nejmladší premiérkou v čele přišla dřív, než kdo čekal. 15. února 2020 se ve Finsku objevily první čtyři případy covidu-19 a s nimi řešení první krizové situace. Zpětně se dá říct, že vláda tento nelehký úkol zvládla. Finsko mělo proti zbytku Evropy nízké počty nakažených a ani ekonomika neutrpěla vyšší škody. Může to být i zásluhou originálního kroku, kdy vláda vysvětlovala závažnost situace i nutnost opatření pomocí influencerů a populárních umělců, kteří mají větší dosah než tradiční média. Jejich dalším úkolem bylo vyvracet hoaxy a dezinformace spojené hlavně s očkováním.
Přestože Finsko bylo v řešení covidové situace poměrně úspěšné a kroky vlády se dočkaly pozitivní odezvy, pojí se s covidovou pandemií i jeden z větších skandálů politické kariéry Sanny Marin. Kritiky se dočkala, když vyšlo najevo, že navštívila noční klub přesto, že se ve stejný den setkala s nakaženým ministrem zahraničí. Za tento krok se omluvila s tím, že je plně očkovaná a zpráva z hygieny, aby se izolovala, jí nedorazila včas. Za toto vágní vysvětlení i bezohledné chování v době, kdy byla na vzestupu nakažlivější verze omikron, ji zástupci opozice označili jako nezodpovědnou.
Největší zatěžkávací zkouška ale přišla letos v únoru, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Sanna Marin, na rozdíl třeba od dánské premiérky Mette Frederiksen a jiných evropských lídrů, nemohla 24. února ráno uklidňovat své občany tím, že jsou členy NATO a nemusí se bát. Tím spíš, když Finsko s Ruskem sdílí hranici a negativní historickou zkušenost. Ještě v lednu se Marin ke vstupu do NATO stavěla odmítavě a vstup Finska do Severoatlantické aliance označila za nepravděpodobný. Události, které se odehrály během následujícího měsíce, ale změnily premiérčin názor i názor většiny Finů.
Hned první den ruské invaze se premiérka snažila občany uklidnit tím, že Finsku momentálně žádný vojenský útok nehrozí a zároveň uznala, že otázka členství země v NATO má teď nový rozměr. S tím, že případný vstup musí mít podporu vlády i veřejnosti. A to nebyl problém. Členství rychle našlo podporu mezi více než 70 procenty občanů, shodu v této otázce našla vláda i opozice. „V této situaci musíme být jako národ odvážní, rozhodovat se s ohledem na bezpečnost Finska a Finů, a to jak nyní, tak i v budoucnu,“ okomentovala Sanna Marin rozhodnutí podat přihlášku do Severoatlantické aliance.
Budoucnost jako ministryně financí?
Zvládnutí pandemie a přivedení země k členství v NATO se zdají být úspěchy premiérčina volebního období, které končí za rok. O to jsou překvapivější volební průzkumy. Přestože popularita premiérky je vysoká a Finové její kroky schvalují, volby by dnes prohrála. Sociální demokracie v průzkumech trvale ztrácí kolem tří procent na vedoucí Národní koalici (NCP). Politolog z Univerzity v Helsinkách Teivo Teivainen pro redakci Alarmu tento paradoxní jev vysvětlil tak, že Marin je druh političky, jejíž popularita je znatelně vyšší než popularita její strany, tedy SDP. Dalším takovým příkladem ve finské politice je bývalá ministryně školství Li Andersson, která je rovněž oblíbená, ale její Levicové straně to v průzkumech moc nepomáhá.
Pokud bude trend pokračovat, bude podle Teivainena Sanna Marin po prohraných volbách pravděpodobně ministryní financí. „Vzhledem k dnešním průzkumům by nejpravděpodobnější vládní koalice bylo složení NCP a SDP, možná se zelenými. V této vládě by Sanna Marin s největší pravděpodobností zastávala funkci ministryně financí, neboť tuto funkci zde obvykle zastává lídr druhé největší strany v koalici. Není to ale pravidlem, třeba před sedmi lety si Timo Soini místo toho vyjednal ministerstvo zahraničí.“
Zároveň ale dodává, že to není jediný možný scénář. Pokud vládní koalice v dnešním složení dostane většinu křesel, může pokračovat ve stejném složení jako doposud, i kdyby volby vyhrála NCP. To by pro Marin znamenalo další čtyři roky v premiérském úřadě. „Nevím ale, jak v tomhle scénáři budou figurovat centristé. Ti se spíš budou chtít připojit k pravicové koalici.“
Rozbor Teivainen uzavírá tím, že na Sannu Marin a její éru se v budoucnu bude jistě vzpomínat jako na premiérku, která zvládla posunout generační odměnu v sociální demokracii i finské politice a vydobyla si spoustu mezinárodní pozornosti.
Autorka je spolupracovnice redakce.