Z dokumentu První pětka. Foto HBO
„Finsko má teď nejmladší premiérku na světě. Je jí 34 let a jmenuje se Sanna Marin. Ale víte, co je ještě více impozantní? Podívejte se na ostatní předsedkyně vládních stran. Ve vládě je celkem pět žen. A čtyřem z nich je pod 35 let,“ komentoval v roce 2019 nově vzniklou finskou vládu politický glosátor Trevor Noah ve svém pořadu The Daily Show.
Není úplně běžné, že se točí dokumenty o stále aktivních politicích, jejichž kariéra je právě na vrcholu. Také ale není úplně běžné, aby vládu tvořilo pět dam, z nichž čtyři mají v tu dobu děti v batolecím nebo předškolním věku a dvě z nich během výkonu funkce ministryně porodí.
Vláda Sanny Marin také vládla ve velmi specifické době. Nevznikla po vyhraných volbách, ale po rezignaci vlády Anttiho Rinne, jenž musel složit svou funkci kvůli stávkám zaměstnanců pošt. „První pětka“ tak přebírala zodpovědnost v době, kdy byla důvěra Finů v politiky poškozena, neboť se tak stalo pouze půl roku po řádném uvedení do funkce. Tehdy ještě političky netušily, že je během mandátu čeká boj s pandemií covidu následovaný ruskou agresí na Ukrajině. Válka zasáhla Finsko ze všech skandinávských států nejvíce, neboť vedle přímých zkušeností s ruským napadením sdílí společnou 1 326 kilometrů dlouhou hranici a otázka bezpečnosti je tak na místě. I proto byli Finové ke vstupu do NATO daleko otevřenější než Švédové.
I přes nekritičnost a poměrně krátkou stopáž, která neumožňuje probíraným tématům věnovat tolik prostoru, jenž by si zasloužila, má dokument svou cenu a kouzlo primárně díky tomu, jak odhaluje lidskost svých protagonistek.
Divákům, kteří se o feministická témata dlouhodobě zajímají, asi třídílný dokument nepřinese žádné překvapivé zjištění. I tak ale nabízí bohaté svědectví o boření stereotypů vázaných na ženy a mladé lidi v politice. Ministryně školství Li Andersson (Levice) v dokumentu mluví například o situaci, kdy na tiskové konferenci představovaly reformy, kterých by chtěly docílit, otázky publika se ale neustále točily kolem genderu političek, a to i v případě témat, jako je třeba uhlíková neutralita. Dokument zmiňuje i to, že odpůrci jim výsměšně přezdívali vláda rtěnek, nebo jsme svědky situace, kdy se moderátor Sanny Marin zeptá, jak se její vláda setkává a jak to funguje. Ta pohotově odpoví, že úplně stejně jako každá jiná vláda.
Premiérka je holka jako já
Sanna Marin pro HBO popisuje, jak ji v mládí nenapadlo být političkou, protože politici v té době vypadali úplně jinak než ona nebo její přátelé. Touha vstoupit do politiky přišla až později společně s přáním něco změnit, v případě Marin šlo konkrétně o boj s klimatickou krizí. Rovněž uvádí, že je podle ní důležité, aby ženy a dívky měly vzory a viděly, že na důležitých místech můžou být lidi, jako jsou ony. Marin vyrostla v chudých poměrech, její otec bojoval se závislostí na alkoholu a její matka od něj odešla a dceru vychovala s partnerkou. Kvůli špatné finanční situaci rodiny si Marin už od útlého věku přivydělávala různým druhem brigád.
Podobně nelehké dospívání za sebou mají i ostatní protagonistky dokumentu, všechny se ale shodly na faktu, že jim pomohlo vyrůstat v sociálním státě, který se o ně postaral. Dalším společným jmenovatelem je, že všech pět žen se v politice začalo angažovat už v mladém věku. Hned v prvním díle vidíme záběry, kdy se jako středoškolačky účastní různých demonstrací nebo jsou aktivní v mládežnických organizacích svých stran. „Pětidenní pracovní týden, přídavky na děti i stejnopohlavní manželství. To všechno máme díky občanské aktivitě,“ vysvětluje Li Andersson.
Většina z nich dospívala v době, kdy byla prezidentkou Tarja Halonen, takže věděly, že žena na vysokém postu není obrazem z utopie. I tak ale z úst Marie Ohisalo (Zelení) uslyšíme, že tím boj za rovnoprávnost nekončí a je třeba bojovat dál. Podobná vyjádření zazní i od ostatních ministryň, které se s pokorou odkazují na průkopnice ženských práv nejen ve Finsku.
S citlivostí nejdál dojdeš
Snímek První pětka je zřejmě odpovědí na velkou popularitu Sanny Marin v zahraničí a víc než na finské voliče cílí na diváctvo ze zbytku Evropy. O tom svědčí i fakt, že se vnitrostranickým problémům Finska téměř nevěnuje. Výjimkou je zmínka o rezignaci ministryně financí Katri Kulmuni (Strana středu), která odstoupila po nevyjasněném skandálu ohledně financování školení, a taky rozpor Strany středu se zbytkem koalice v otázkách životního prostředí a sterilizace trans osob. To jsou zároveň jediné dva momenty, kdy je dokument k političkám aspoň náznakem kritický.
I přes nekritičnost a poměrně krátkou stopáž, která neumožňuje probíraným tématům věnovat tolik prostoru, jenž by si zasloužila, má dokument svou cenu a kouzlo primárně díky tomu, jak odhaluje lidskost svých protagonistek. Předsedkyně Švédské lidové strany Anna-Maja Henriksson, která je proti zbytku o generaci starší, jako první zmiňuje to, že se jako zkušenější politička snažila své kolegyně, ač jsou z jiných stran, podpořit a dodat jim sebevědomí.
Li Andersson zase popisuje situaci, kdy se jako těhotná účastnila pozdního nočního jednání a měla starost, zda se nedostatek spánku nepodepíše na zdraví jejího dítěte. Annika Saarikko (Strana středu), sama matka dvou malých synů, si jejích obav všimla a aniž by Andersson něco zmínila, začala ji uklidňovat. Andersson pak o tomto gestu mluví jako o tom nejdojemnějším, co se jí v politice stalo. Že i přes často opačné názorové postoje je na druhém konci stolu lidská bytost. První pětka předává primárně fakt, že politika se dá dělat s empatií a lidskostí.
Autorka je publicistka a spolupracovnice Alarmu.