Foto Aiseinau, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Burzovní ceny elektřiny od poloviny roku 2021 stále prudce rostou a v současnosti dosáhly nebývalé výše. Energetickou chudobou ohrožují u nás více než 250 tisíc seniorských domácností. Situace ovšem nekončí u jednotlivých domácností, ale ohrožuje celou společnost. Extrémně zvyšuje výrobní náklady a snižuje konkurenceschopnost. Roztáčí inflační spirálu. S výjimkou těch, kteří na vysokých cenách energií profitují (především se to týká prodejců s vysokými maržemi), společnost chudne. Co za tím stojí?
Existuje celá paleta důvodů nárůstu cen energií. Zejména extrémní cena zemního plynu, která dosáhla na evropském trhu pětinásobku lednové hodnoty, když se vyšplhala koncem srpna až na 316 eur za MWh. Vedle ceny plynu to je nejistota ohledně dodávek energetických surovin z Ruska, kterými se Putinův režim snaží reagovat na ekonomické sankce Západu. Dalším faktorem je uzavření poloviny francouzských jaderných elektráren zapříčiněné nedostatkem či vysokou teplotou chladicí vody v řekách a korozními problémy. Z tradičního vývozce elektřiny se tak Francie stala jejím dovozcem.
Odstranit merit order?
Na rozdíl od fosilní či jaderné energie je solární, větrná, vodní a geotermální energie bez nákladů na provozní energetické suroviny. Marketing obnovitelné energie by se proto měl odehrávat v režii zelených energetických společností. Především v zahraničí již dlouhou dobu existuje řada certifikovaných firem, které prodávají zelenou elektřinu přímo svým zákazníkům.
Často se svádí odpovědnost za nárůst cen energií na obnovitelné zdroje. Obnovitelné zdroje však dnes dodávají nejlevnější elektřinu.
Jednou z cest trvalého snížení ceny elektřiny by bylo vyjmutí zelené elektřiny z energetické burzy. Burzovní mechanismus stanoví aktuální cenu podle tzv. merit order mechanismu. Cena se ustálí tam, kde se protne nabídka s poptávkou. K uspokojení poptávky se nejprve používají elektrárny, které mohou vyrábět elektřinu levně. Jsou to fotovoltaické a větrné elektrárny, jež nahrazují drahé uhelné, plynové a ropné elektrárny, které jsou podle svých výrobních cen na konci. Při nárůstu poptávky se přidávají dražší elektrárny, dokud není uspokojen předpokládaný zájem. Konečná cena se odvíjí od poslední, a tedy nejdražší elektrárny – v současné době se jedná o plynové elektrárny. Jejich cena je vysoká z několika důvodů: jednak pracují během dne jen krátkou dobu, takže celkové investiční náklady se amortizují jen pomalu, jednak jsou zatíženy vysokou cenou zemního plynu. Důležitou roli zde hrají hraniční náklady. V případě elektřiny je rozhodující dodatečná megawatthodina. Pro ilustraci: pokud 99 procent elektřiny potřebné pro uspokojení potřeby stojí pět centů za KWh, ale poslední procento stojí 50 centů, pak podle merit order bude stát celá elektřina 50 centů za KWh. To je jedno ze základních pravidel nabídky a poptávky. V ČR se v současné době vyrábí elektřina ze zemního plynu v objemu necelých 10 procent. Pakliže by byl opuštěn princip merit order, nebylo by zvýšení ceny zdaleka tak zásadní.
Podle Klause Guglera, ekonoma z vídeňské hospodářské univerzity, by ovšem zrušení systému merit order mělo za následek obrovské náklady. V posledních dvaceti letech si s tímto systémem vedla energetika dobře. Pokud by nyní došlo ke změně, mohlo by to znamenat státní zásahy. Nejlepším řešením by bylo řešení celoevropské. Za zvážení stojí dočasný režim subvencí, kdy by se dotoval plyn pro výrobu elektřiny. To by však mohlo fungovat pouze v evropské harmonii. Merit order na jedné straně extrémně zvyšuje cenu, ale na straně druhé poskytuje zisk, který by měl být využit pro další výstavbu především obnovitelných zdrojů.
Za zvýšenou cenu je odpovědný rovněž burzovní marketing, nikoliv ovšem sám. Když byla oznámena budoucí evropská jednání o ceně, klesla v reakci na to cena elektřiny. Klíčovým důvodem je ovšem nedostatek globálních energetických zdrojů, především zemního plynu a ropy, ale také uhlí a uranu. Není dostatek fosilní energie, která by nahradila ruské dodávky. Tento nedostatek ještě posilují dopravní obtíže: uhlí a ropu lze jen stěží přepravovat po řekách kvůli nízkým hladinám souvisejícím s klimatem. I tato skutečnost dále zvyšuje cenu fosilních zdrojů.
Řešením je dostatek obnovitelné energie
Pro akcelerovaný rozvoj obnovitelné energetiky potřebujeme dva trhy. Přestože produkují stejný výrobek, tedy elektřinu, je způsob její výroby zcela odlišný. Je třeba masivně podporovat rostoucí trh pro obnovitelné energie, ale potřebujeme i trh pro staré energie. Protože jsou však drahé, jejich spotřebitelé budou rychle mizet. Zásadním problémem je současné cenové mísení obnovitelných zdrojů s fosilními energiemi.
Obnovitelná elektřina má jiný charakter než elektřina vyráběná konvenčně z fosilních zdrojů – neničí klima a nezpůsobuje kolaterální školy. Korporace mají za cíl maximalizovat zisky, a proto vstupují na burzu. Menší větrné nebo solární elektrárny mohou ale prodávat přímo komunálním podnikům prostřednictvím PPA (power purchase agreement) kontraktů. Tak by se dostala levná obnovitelná elektřina ke spotřebitelům. Proto by větší solární nebo větrné elektrárny měly přenášet levné výrobní náklady obnovitelných zdrojů na zákazníky. Tuto možnost již využívají někteří dodavatelé zelené elektřiny, v Německu například společnost Westfalenwind, která investorům a občanům v oblasti poskytuje levnou zelenou elektřinu, a to za zhruba polovinu tarifu, než jaký nabízí jeden z největších německých dodavatelů obnovitelné elektřiny Naturenergie.
Je zřetelné, že pokles ceny v případě oddělení trhů s obnovitelnou a fosilní energií by byl v ČR ve srovnání s Německem mnohem menší s ohledem na podíl obnovitelné energie v síti (cca 15 ku 50). Pro rozvoj obnovitelné energetiky je proto mimořádně důležité sdílení energie mezi sousedy. Tuto legislativní úpravu sice vyžaduje směrnice EU, ale u nás ani v Německu ještě nebyla implementována. Výhodnou podporu by také představovalo osvobození od daně. EU rovněž uvažuje o změnách v principu merit order.
Obnovitelné zdroje nejsou problém
Často se svádí odpovědnost za nárůst cen energií na obnovitelné zdroje. Obnovitelné zdroje však dnes dodávají nejlevnější elektřinu. Vydělávat by se tedy mělo na ochraně klimatu, a ne na jeho ničení. Vesnické komunity by si měly vyrábět vlastní elektřinu, a ne ji draze kupovat od korporací. To ovšem vyžaduje právní úpravy. Zisky konvenčních dodavatelů jsou stále mnohem vyšší než u obnovitelných zdrojů, a proto by se měly staré energetické společnosti podílet na cenové regulaci větší měrou.
V reakci na neudržitelnou situaci zveřejnila konečně i česká vláda návrh řešení energetické krize, které by mělo spočívat v zastropování cen silové elektřiny a plynu. Vláda navrhla 6 korun pro elektřinu a 3 koruny pro plyn za kWh. S distribučními a dalšími poplatky by se tak cena elektřiny měla pohybovat v rozmezí 7 až 9 Kč/kWh. Úprava by měla platit pro maloodběratele (domácnosti a živnostníky) a pro poskytovatele veřejných služeb po celý následující rok. Rovněž budou odpuštěny poplatky za obnovitelné zdroje. Návrh by měla schválit Poslanecká sněmovna a Senát a bude implementován do energetického zákona. Rozpočtové dopady by se měly pohybovat v maximální výši 130 miliard korun.
Ale co úspory?
Je zajímavé srovnat, jakými částkami přispívají okolní země na nárůst cen energií. Německá vláda počítá s podporou ve výši 95 miliard eur, což by při přepočtu na počet obyvatel ČR činilo téměř 300 miliard korun, tedy více jak dvojnásobnou výši české podpory. Rakousko je ještě štědřejší a vyčlenilo na podporu zvýšených cen energie pro všechny sektory 32 miliard eur, což by v přepočtu na počet obyvatel ČR činilo 964 miliard korun. Předložený český vládní návrh navíc nereflektuje důležitost úspor. Jejich obecný potenciál ještě zdaleka není využitý. Nejde pouze o úsporné žárovky – obecně se osvětlení podílí na celkové spotřebě jen málo procenty. Jako důležitější vidím odrazné a izolační folie za radiátory. Jejich jednoduchá instalace přinese úspory ve výši dvou až pěti procent u nezateplených domů, takže se investice vrátí během jednoho či dvou let. Omezení či zákaz osvětlení reklam by se mělo stát normou v nočních hodinách, stejně jako zákaz nočního osvětlení památek.
Další možností by bylo vázat kompenzace na určité procento úspor. To by ovšem mohlo být v některých případech komplikované a nesystémové. Z toho všeho nakonec vyplývá nutnost se vážně zamýšlet nad změnou devastujícího růstového modelu ekonomiky, který nehledí na způsobené sociální a ekologické škody.
Autor je odborník na obnovitelné energie a člen sdružení Eurosolar.