Foto Fakultní nemocnice Motol
Zlehčování či chybná diagnostika zdravotních potíží žen i jejich nedostatečné zastoupení ve výzkumných vzorcích, to jsou bohužel stále dost časté jevy nejen v Česku. Naštěstí přibývá hlasů, které se snaží na tyto problémy upozorňovat a různými cestami tuto situaci měnit. Jednou z představitelek této tendence je Barbora Straka z 2. lékařské fakulty UK, která v říjnu spolupořádá mezinárodní konferenci Prague School of Bioethics. Ta se letos zaměří také na téma žen v medicíně.
Barbora Straka pracuje jako výzkumná pracovnice v týmu neurogenetické laboratoře Kliniky dětské neurologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, kde se věnuje objasňování genetických příčin vrozených vad mozku spojených s epilepsií. Zároveň vyučuje na Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK v Praze, kde přednáší o tématech spojených s etikou výzkumu a rolí žen v medicíně. Za svoji disertaci Vliv časné léčby na psychomotorický vývoj u dětí s epileptickou encefalopatií získala Cenu Josefa Hlávky.
Co vás přivedlo k bioetice a genderově senzitivní medicíně?
V roce 2018 jsem byla ve Spojených státech, kde se na Yaleově univerzitě konala letní škola bioetiky. Poprvé jsem se tam setkala s pojmy, jako je etika péče nebo feministická etika, a tento přístup mi přišel hodně inspirativní. Velkým impulsem pak byla skvělá kniha Caroline Criado Perez Invisible Women (Neviditelné ženy), která mě nadchla. Spoustu věcí z ní používám i ve své přednášce pro mediky a medičky na Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny.
Hodně by pomohlo, kdyby se o roli genderu v medicíně více učilo na lékařských fakultách.
Zaujalo mě, že i pro některé mé kolegy a kolegyně je řada těchto informací nových – třeba studie týmu Michaela J. Wilkinsona z roku 2019. Ta na vzorku téměř 700 tisíc hospitalizací pro infarkt myokardu v Anglii a Walesu ukázala, že ženy po infarktu umíraly častěji, protože nedostávaly stejně kvalitní péči jako muži. O tom řada studujících vůbec neví a jejich odezva na podobná témata je opravdu velká.
V čem vám feministické přístupy v bioetice přijdou inspirativní?
Zejména v tom, že zdůrazňují roli vztahu, odpovědnosti, emocí a péče při rozhodování v eticky složitých situacích. V posledních desetiletích stojí lékařská etika na čtyřech artikulovaných principech. Jsou to beneficence, neboli činění dobra, nonmaleficence, tedy nečinění újmy, spravedlnost a autonomie. Tyto principy jsou bezpochyby užitečné, zároveň ale kladou velký důraz na racionální analýzu. Taktéž princip autonomie se v poslední době hlavně v anglosaském světě prosazuje natolik, až se zapomíná na to, že ani pacient či pacientka nebo lékař či lékařka se nerozhodují ve vakuu. Mají své emoce a vztahy, ve kterých žijí – a právě zde přichází ke slovu etika péče. Ta říká, že vztahy, emoce či vědomí odpovědnosti a provázanosti jsou při rozhodování stejně důležité.
V poslední době se častěji mluví o genderové předpojatosti v medicíně, a to nejen ve výzkumu, ale i v klinické praxi. Napadají vás nějaké příklady z českého prostředí?
Jelikož se věnuji výzkumu genetických příčin vrozených vad mozku spojených s epilepsií, což jsou vzácné nemoci, nejsem schopna říct z vlastní zkušenosti nějaký konkrétní příklad. Právě proto jsme ale na konferenci Prague School of Bioethics pozvali přednášející ze základních medicínských oborů, jako jsou neurologie, chirurgie, gynekologie a porodnictví, aby zodpověděli i tyto otázky.
Jak by se podle vás dalo zmiňovaným předpojatostem vůči ženám v medicíně předcházet?
Hodně by pomohlo, kdyby se o roli genderu v medicíně více učilo na lékařských fakultách. A kdyby se i ve veřejném prostoru více mluvilo o příkladech dobré praxe. Existují pracoviště, kde se praktikuje genderově senzitivní medicína, a bylo by skvělé, kdyby tato místa dostala prostor k tomu ukázat, jak to dělají, co jim pomohlo, a inspirovala tak ostatní. Věc, na kterou ve zdravotnictví hodně slyšíme, jsou data. V momentě, kdy lékařům a lékařkám předložíte kvalitně odvedené studie, které říkají: takhle a takhle jsme přišli na to, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v klinických studiích, může to přinést nějaký efekt. Viděla bych to ale spíš jako apel, aby se podobné studie prezentovaly na vědeckých konferencích. My se tato témata snažíme otevírat, ať už na Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny nebo na již zmiňované mezinárodní konferenci Prague School of Bioethics, která se koná 20. a 21. října a pořádáme ji ve spolupráci s Curyšskou univerzitou.
Jedná se o druhý ročník, ten první byl v roce 2019 a věnoval se problematice terapeutického klonování a eutanázie. Na jaké tematické okruhy se zaměříte letos?
Prvním tématem budou Ženy v medicíně a druhá sekce bude věnována očkování, které jsme zvolili mj. v kontextu pandemie covidu. Doufáme, že se obě témata budou organicky propojovat během diskusí.
V sekci Ženy v medicíně, kterou koordinujete, se budete věnovat zkušenostem žen jako zdravotnic i jako pacientek. Podle jakého klíče jste program sestavovala?
Chtěli jsme to téma pokrýt co nejvíc zeširoka, a dát tak účastníkům a účastnicím prostor podívat se na to, v jakých rolích se ženy v medicíně pohybují a co všechno na to má vliv. Mám velkou radost, že na akci vystoupí jak lékařky z praxe v oborech chirurgie, neurologie a gynekologie, které budou mluvit ze své zkušenosti zdravotnic, tak expertky z oblasti sociologie nebo práva, které se na medicínský systém dívají zvenčí.
Můžete představit alespoň některé z účastnic?
Začneme přednáškou docentky Ivy Šmídové, která na úvod představí téma žen v medicíně z pohledu sociologie. Dále se problematice postavení žen v chirurgii a slaďování rodičovských a profesních rolí ve zdravotnictví bude věnovat přednáška chirurgyň Barbory East a Moniky Švorcové. O sexismu v medicíně z pohledu práva bude hovořit právnička Aneta Stieranková, která v minulosti provedla výzkum ohledně sexuálního obtěžování mezi 800 absolventkami lékařských fakult. Ze zahraničních vystupujících zmiňme např. profesorku Andreu Kindler-Röhrborn, která bude hovořit o biologii pohlavních rozdílů, a o ženách-lídryních ve zdravotnictví bude pojednávat přednáška Nikoly Biller Andorno, profesorky a ředitelky Institutu biomedicínské etiky a historie medicíny na Curyšské univerzitě.
Komu je akce určena?
Snažíme se jít cestou co největší otevřenosti, aby konference byla živým diskusním prostorem, kde se potkají lidé, kteří jsou uvnitř zdravotnického systému, a ti, kteří jsou vně, tedy i širší odborná veřejnost. Součástí bude také dětský koutek, aby se mohli zúčastnit i lidé na rodičovské dovolené. Celá akce bude probíhat v angličtině, registrace je zdarma.
Bude z akce k dispozici záznam?
Videozáznam z celé konference pořizovat neplánujeme, těšíme se na setkání a přednášky naživo. Nejvíc ale doufáme, že akce podnítí účastníky a účastnice k dalšímu promýšlení a diskutování těchto témat, která se tak více rozšíří ve veřejném prostoru.