Foto Labyrint.cz
Česká komiksová kniha Octobriana je sympatická už v tom, že vůbec není cítit školními osnovami. V době, kdy většina domácích komiksů zpracovává životopisy významných společensko-politických postav moderních dějin nebo povinnou školní literaturu (a když se objeví nějaké sci-fi, tak je to RUR podle Čapka), je osvěžující číst si album, které se po svém vztahuje k akční dobrodružné fantastice. Ano, komiks je hodnotná umělecká forma, která dokáže důstojně zpracovat v podstatě libovolný námět – ale právě proto by si také měla dovolit být mimo jiné i bezuzdně braková a odlehčeně zábavná.
Postava jménem Octobiana rozhodně patří k nejzajímavějším českým komiksovým hrdinkám – a to přesto, že většina skutečných komiksů, které o ní vznikly, pochází ze zahraničí. Její kuriózní historii se věnuje třeba kniha Petra Babáka a Tomáše Pospiszyla Octobriana a ruský underground.
Berger a Kavalír se ale obloukem vyhýbají téhle příležitosti pohrát si s ideologií, která na našem území tak dlouho dominovala a s níž se vlastně dodnes neumíme poctivě vyrovnat.
Otcem Octobriany byl český umělec Petr Sadecký, který v polovině šedesátých let pod vlivem četby francouzské komiksové série Barbarella začal vymýšlet vlastní komiks v hlavní roli se superhrdinkou. Ve spolupráci s ilustrátory Zdeňkem Burianem a Bohumilem Konečným vytvořil postavu, která přímo sálala naivním orientalismem – exotickou divošskou bojovnici jménem Amazona vedoucí přírodní národy proti moderní civilizaci. Komiks ale zůstal ve fázi rozpracování a nikdy nebyl publikovaný.
V roce 1967 Sadecký emigroval na Západ a odvezl si s sebou rozkreslené originální podklady připravovaných Amazoniných dobrodružství. V emigraci ale začal vydávat podklady k Amazoně za mnohem žhavější materiál – tvrdil, že se jedná o dílo fiktivní sovětské undergroundové buňky, která se hlásí ke komunistickým ideálům předstalinské éry a která bojuje proti režimu prostřednictvím komiksů o autentické komunistické superhrdince prosazující skutečné ideály Velké říjnové socialistické revoluce.
Tak se z Amazony stala Octobriana, nikdy neexistující postava, která ovšem fascinovala řadu západních umělců a umělkyň od zpěváka Billyho Idola, který si ji nechal vytetovat, po britského komiksového klasika Bryana Talbota, který ji zahrnul jako postavu do své série Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Fiktivní sovětská superhrdinka se teď stala hrdinkou nové komiksové knihy Marka Bergera a Ondřeje Kavalíra Octobriana.
Agentka ve službách SSSR
Nové české komiksové album, které nakreslil Marek Berger a scénář napsali Berger s Ondřejem Kavalírem, chce být do nějaké míry chytrou rekonstrukcí zakladatelského příběhu Octobriany vepsanou přímo do světa, kde je Octobriana reálná postava. Na podobném principu ostatně staví i skvělý komiks Rváčov Džiana Babana a Richarda Fischera o mýtech kolem foglarovských Vontů.
I v příběhu Bergerovy a Kavalírovi Octobriany můžeme vidět stopy původní Sadeckého a Konečného Amazony. Jejich Octobriana je vlastně Amazona, která byla vytržená z původního prostředí a využitá sovětskými komunisty jako jejich vlastní „lidská zbraň“. Tahle hra s původem fenoménu Octobriany nicméně ve vyprávění dělá spíš zmatek, než aby ho jasně ukotvila.
Bergerovo a Kavalírovo album totiž funguje především jako dobrý akční dobrodružný komiks. Octobriana je elitní agentka Sovětského svazu, která ovšem objevuje kořeny svých nadlidských schopností, jež souvisejí nejen s její „sestrou“ spřaženou s nacisty, ale i s prastarými artefakty z pradávné minulosti.
Děj směřuje od jednoho velkolepého výjevu ke druhému a oba autoři dokážou skvěle pracovat s dynamikou vyprávění pomocí fázování. Octobriana připomíná Kavalírův předchozí komiks Návrat krále Šumavy v tom, jak rozvrhuje akci do řady panelů, které umocňují dynamiku kombinací komiksových (velikosti panelů, jejich tvar a rozvržení v prostoru stránky) a filmových (volení různých úhlů pohledu a perspektiv, střídání celků, polocelků, polodetailů a detailů, práce se „střihem“) prvků.
Tyto principy jsou typické pro japonskou mangu, ale tady je vidíme v barvě a ve velkoformátové publikaci, která se zase blíží spíš francouzské bande dessinée. Samotná Bergerova kresba také mangu rozhodně nepřipomíná – v něčem má dokonce blízko ke slavným dobrodružným komiksům z časopisu ABC, čímž se Octobriana také obrací ke svým historickým kořenům.
Scénář komiksu dokáže také dobře trefit hranu mezi upřímně míněným dobrodružným spektáklem a lehkou nadsázkou, která si přiznává absurditu celé zápletky. Hlavní slabinou komiksu, který jinak důstojně navazuje na bondovky, Laru Croft, ábíčkové komiksy a další klasiku dobrodružného žánru, je ale bohužel samotná postava Octobriany. U ní bychom mohli mluvit o zahozené příležitosti.
Hrdinka bez osobnosti
Podle původní legendy má být Octobriana „superhrdinkou ze Sovětského svazu“. Zahraniční komiksy, které tuhle postavu využívají, často pracují právě s touhle charakteristikou a dělají z hrdinky hyperztělesnění ikonografie Sovětského svazu – skutečný bolševický ekvivalent Jamese Bonda.
Berger a Kavalír se ale obloukem vyhýbají téhle příležitosti pohrát si s ideologií, která na našem území tak dlouho dominovala a s níž se vlastně dodnes neumíme poctivě vyrovnat. Předloží nám pár parodických figurek komunistických pohlavárů, které ale působí spíš jako karikatury známé z amerických špionážních filmů. Pokud je Bergerova a Kavalírova Octobriana vůbec komunistka, tak jí to scénář prakticky neumožní nějak projevit.
Horší ale je, že Octobriana tu nemá ani žádné jiné výrazné osobnostní rysy. Vzhledem a svým „origin story“ má blízko spíš k původní Amazoně, kterou Sadecký s Burianem a Konečným vytvářeli pro československý trh, ale ve výsledku je především smýkaná různými vnějšími silami, které s ní mají vlastní mocenské plány. Což je ve špionážní, dobrodružné nebo superhrdinské sérii problém.
Ve všech zmíněných žánrech je hlavní postava naopak tahounem či tahounkou celého vyprávění. Má vlastní agendu, kterou aktivně sleduje, ale především má silné, jasně definované charakterové rysy a dokonce i vlastní ikonografii – každý superhrdina má své superhrdinské jméno spojené s nějakým zvířetem nebo jiným symbolem, James Bond je nejen promiskuitní, ale také má svůj ikonický automobil, drink a tak dále.
Octobriana by mohla být podobným typem hrdiny jako Jason Bourne, který teprve zjišťuje, kým vlastně doopravdy je, aby pak mohl sám se sebou zúčtovat – ale Octobrianě i takový dějový oblouk chybí. Její identita je zatlačená pod proudem okolního dění. Chápeme, že je velmi odolná, svéhlavá a sexuálně náruživá, ale tyhle obecné charakteristiky tak úplně nestačí – zvlášť když se tvůrci snaží jít i proti jejímu vlastnímu jménu, které přímo odkazuje na VŘSR. Pokud by se z alba měla časem stát série, tak podměrečná osobnost Octobriany bude mít problém být její tahounkou.
Jinak ale Bergerův a Kavalírův počin rozhodně patří k vrcholům českého komiksu v loňském roce. Což je o to silnější pochvala, že to byl nadstandardně dobrý rok. Ostatně dalšími zásadními počiny loni bylo civilní coming-of-age vyprávění Štěpánky Jislové Srdcovka nebo druhý díl zmíněného Rváčova, což dokazuje, že domácí komiks opravdu dokáže zachytit různorodé žánrové polohy.
Autor je filmový a komiksový publicista.