Koláž Printerval, CC BY-NC 4.0 DEED
Dubnová mediální i posluchačská pozornost měla dle předpokladů mířit pouze za jednou událostí, kterou bylo vydání alba The Tortured Poets Department od nejpopulárnější zpěvačky světa Taylor Swift. Asi nikdo nečekal, že by se mohl po necelých dvou týdnech záběr od Swift přesunout k nejdramatičtějšímu hiphopovému sporu za poslední dekádu.
Comptonský rapper Kendrick Lamar a kanadská hvězda Drake obnovili svou starou nevraživost a přetavili ji do diss tracků, které si posílají v řádu hodin. Oba umělci navíc do sporu vtahují i další aktéry rapové scény. Některá média dokonce o sporu hovoří jako o „občanské válce v rapu“.
V žánrových mezích jsou od sebe oba aktéři vzdálení. Drake je představitelem nejpřístupnější formy rapu, formou zabíhající spíše do r’n’b a také je nejúspěšnějším hudebníkem v historii streamovacích služeb. Jeho tracky už posbíraly jen na Spotify více než 75 miliard poslechů. Proti hitmakerovi stojí v ringu rapový intelektuál: Kendrick Lamar je považován za jednoho z nejlepších textařů v historii rapu, za svou čtvrtou desku DAMN. získal mimo jiné Pulitzerovu cenu, což dokázal jako vůbec první hiphopový umělec v historii.
Otázka, proč se do sebe pouští dvě dominantní a naprosto odlišné osobnosti, je tak poměrně složitá. Přitom se zdálo, že spolu oba muži – alespoň poslední dekádu při kontinuálním růstu svých popularit – v rámci scény koexistovali relativně nenásilně. Jejich nevraživost má ale hlubší kořeny. Celý spor se však odehrává v době, kdy kariéra obou umělců zřejmě už dosáhla svého vrcholu. Drake se utápí v pozici ublíženého muže bojujícího s milostnými zklamáními a přerodil se v toxického komika ve středním věku a poslední album Kendricka Lamara i přes nadčasový introspektivní přístup nedosáhlo takového pozitivního ohlasu jako jeho předchozí projekty. V ošemetné pozici se nachází i celý žánr, který v celosvětovém kontextu ztrácí na poslechovosti a ustupuje umírněnějším žánrům, jako je country, které po roce 2020 nabízí převážně mladšímu posluchačstvu atraktivní alternativu. I proto server The Ringer mluví o sporu Drakea a Kendricka Lamara jako o „poslední velké rapové bitvě světa“.
Z Comptonu do Comptonu
Na přelomu nultých a desátých let se hip hop nacházel v zajímavé pozici. Konflikty polarizované scény z 90. let se po smrti největších hvězd západního (Tupac Shakur) a východního pobřeží (Notorious B.I.G.) staly minulostí. Rapová kultura tak mohla na pozadí kolaborací začít řešit problémy ve svých vlastních strukturách, z nichž některé vyústily ve spory předních hráčů – jako několikaletý beef o neoficiální post „krále New Yorku“ mezi Jayem-Z a Nasem.
Na intenzitu, se kterou se vyvíjí aktuální „občanská válka v rapu“, mezi rappery z první ligy nejsme zvyklí.
Rap se i díky oproštění se od statusu protestní „gangsta“ hudby a zklidnění války mezi Východem a Západem mohl dostat do popředí zájmu. Do širšího povědomí se probojovali jak umělci z menších států či měst, například z Virginie (Clipse) či Atlanty (OutKast, Ludacris), tak vizionáři typu Kanye Westa. Atlanta se nakonec stala i díky vývoji nového subžánru trapu v nultých letech „mekkou“ hip hopu, a toto prvenství městu náleží dodnes.
Částečně mimo stáli i oba aktéři současného sporu. Dnes sedmatřicetiletý Drake nepochází z USA a v dětství účinkoval v několika sezónách populárního kanadského seriálu Degrassi: The Next Generation. New York byl ale nedaleko a Drake – fascinován hudbou Jaye-Z a Clipse – nahrál v Torontu několik mixtapů, díky nimž si ho všimnul zakladatel labelu Young Money Entertainment Lil Wayne. Drake se pod jeho křídly velmi rychle etabloval, dokázal totiž nabídnout emocionální otevřenost a zranitelnost, tedy pocity, které do žánru dekády dominované macho gangsterskou tématikou jakoby spadly z čistého nebe. A i když jeho první mixtapy významný úspěch nezaznamenaly, desky Thank Me Later a Take Care z Drakea udělaly hvězdu charakteristickou pro žánrovou proměnu desátých let.
Oproti tomu Kendrick Lamar byl vržen do centra West Coast scény už od svého dětství. Vyrůstal totiž v Comptonu na jihu Los Angeles, ze kterého pocházela většina legendárních postav labelu Death Row Records včetně Dr. Dre, Eazy-E, gangstarapových uskupení Compton’s Most Wanted nebo kultovních N.W.A. Město bylo kromě válek gangů sužované také rasovými nepokoji a častou policejní brutalitou, jichž byl Lamar svědkem už ve svých pěti letech. Viděl masivní nepokoje roku 1992, které musela rozhánět armáda, a přímo před jeho očima zastřelili místního drogového dealera.
Zatímco většina rapperů pocházejících z Comptonu brala zločiny gangů a každodenní možnost smrti jako životní styl hodný oslavování, Lamara tato idealizace života na hraně vždy odrazovala. Rapoval o tom už na prvním albu Section.80, byl to ale až druhý release, kde se trpkým, místy až srdcervoucím způsobem vymezil proti adorování násilí v hiphopu. Na desce Good Kid, M.A.A.D City z roku 2012 představil jedinečný coming-of-age projekt, kde se kloubí jeho láska k městu a vzpomínky na ztracenou dětskou nevinnost s intenzivní kritikou společenských poměrů v Comptonu: utlačování žen, násilí, ekonomické nesvobody a jejich dopadů na rodiny a děti.
Oba aktéři současného beefu si ovšem v počátcích kariér udržovali minimálně navenek přátelské vztahy. Na zmíněném Good Kid, M.A.A.D City se Drake objevil jako host na písni Poetic Justice, Kendrick zase účinkoval na desce Take Care, ve stejný rok ještě s A$AP Rockym odjeli společnou severoamerickou tour. Už o rok později se ale Lamar vymezil vůči establishmentu rapové scény v tracku Control od Big Seana a jedním z kritizovaných umělců byl také Drake. V následujících deseti letech se oba umělci ignorovali. Drake měl ostatně hodně práce s konflikty s dalšími osobnostmi rapu včetně Meek Milla, Kanye Westa či svého někdejšího idola Pushy T.
Velká trojka hip hopu
Na konci loňského října vydali Drake a J. Cole track s názvem First Person Shooter. Podnětem k vyhrocení situace byl paradoxně verš druhého jmenovaného, který přirovnal Drakea, Lamara a sebe k „velké trojce“ současného rapu. Jakkoliv tato komparace zprvu neevokuje negativní konotace, je dobré pamatovat na to, že právě Jaye-Z slova „pocházím z místa, kde se všichni hádají / jestli nejlepším MC je Biggie, Nas nebo Jay-Z“ v písni Where I’m From také nepůsobila provokativně, ale následně vyústila v rapovou válku mezi Jayem-Z a Nasem.
O půl roku později se rodí otevřený konflikt, když se Lamar objevuje jako host na kolaborativním albu dvou ostřílených hiphopových ikon, atlantského rappera Futurea a producenta Metro Boomina. „Není kurva žádná velká trojka, jsem jen já,“ útočí na tracku Like That na Drakea s Colem. Future a Metro Boomin vydali ve stejný měsíc ještě jednu desku, ve které se k Drakeovi otáčí zády další z jeho dlouholetých spolupracovníků, včetně The Weeknda nebo A$AP Rockyho. Drake, zrovna končící svoji tour, se k diss tracku Like That kromě jediné věty v rámci jednoho z koncertů nevyjádřil. 24. dubna už ale Drake vydává Lamarovi adresovaný diss track Push Ups, kde ho „oficiálně“ vykopává z velké trojky a nezapomene nadávat ani účastníkům kolaborace We Don’t Trust You („Metro, zavři hubu a vrať se k beatům“). Ve stejný den vydává další diss track s názvem Taylor Made Freestyle. Kendrickovi se zde vysmívá, že svůj údajně už připravený diss track odsunul kvůli vydání desky Taylor Swift. Druhý release ale skončil neslavně: Drake totiž bez schválení použil AI vygenerovaný hlas Tupaca Shakura a správci jeho dědictví mu okamžitě pohrozili žalobou, pokud Taylor Made Freestyle nesmaže ze streamovacích služeb, což se také později stalo.
Kendrickova reakce přichází 30. dubna s trackem Euphoria. Fanoušci jeho oponenta si možná vyložili šestidenní zpoždění jako vítězství, to ale nemohlo být vzdálenější pravdě. Track je pojmenovaný po seriálu, jehož je Drake výkonným producentem a Euphoria je bezesporu jednou z nejúdernějších a zároveň textově nejdůmyslnějších písní v dosavadní Lamarově kariéře. Zpočátku je postavená na jeho charakteristické jazzové flow, ale brzy nabere agresivnější tón. V téměř šesti minutách dvakrát změní beat a výsledná struktura tak leží někde mezi rapperovým posledním velkým trhákem DAMN. a nejnovějším Mr. Morale & The Big Steppers. Poslední Lamarovo album bylo silně osobním, terapeutickým projektem, ve kterém se vyrovnával i s tématy nevěry a dalšími rodinnými traumaty. „Vymýšlíš si příběhy o rodině, protože jsi slyšel Mr. Morale,“ reaguje Lamar na Drakeovo obvinění, že jeho snoubenka se tajně schází s jeho bodyguardem.
Zásadní je zde ale jiná věc, a to tematizace Drakeova necitlivého přístupu ke komunitě Afroameričanů, která je u kanadského rappera terčem dlouhodobých kontroverzí. „Nesnáším způsob, jakým říkáš slovo negr / ale vadí to asi jen mně / už tě nechceme slyšet to slovo říkat,“ odkazuje Lamar na fakt, že Drake jakožto hudebník dvojího rasového původu zmíněný výraz ve své tvorbě používá. Ačkoliv je Drakeův otec a bývalý bubeník Jerryho Lee Lewise Afroameričan, „slovo na N“ by neměl používat nikdo bez přímého afrického či afroamerického původu, který Drake nemá.
Vydání Euphorie pak spustilo lavinu více či méně kvalitních songů od obou umělců v neskutečně krátkém časovém rozmezí, které svědčí o maximálním zapálení z obou stran. Lamar po Euphorii vydává další diss track 6.16 in LA, kde navádí Drakea k pochybnostem, zda lidé z jeho managementu ve skutečnosti nepracují pro Lamara. Píseň zároveň produkoval Jack Antonoff, poslední roky hlavní spolupracovník Taylor Swift.
Drake následující den reaguje výrazně tvrdším releasem Family Matters, kde Lamara obviňuje z domácího násilí na snoubence i dětech. Komunita se ale shoduje, že Lamar píseň vydal pouze jako návnadu, aby Drake mohl zaútočit na jeho rodinu, což Lamarovi dalo právo reagovat v plné polní. A tak se také stalo: na songu Meet The Grahams adresuje tři sloky členům Drakeovy rodiny: synu Adonisovi, matce Sandře a také dceři, kterou má údajně skrývat před světem tak, jako tomu bylo v případě Adonise. Jakkoli se toto obvinění může zdát absurdní, Drake se k existenci svého syna nepřiznal až do doby, než ho Pusha T v rámci vzájemného sporu v písni The Story of Addidon vyzval, aby syna přestal zapírat.
Mnohem závažnější jsou ale obvinění z pedofilie, groomingu a údajného sex traffickingu, který měl Drake a jeho tým údajně provozovat v jeho rodném Torontu. „Vychováváme své dcery v blízkosti predátorů, jako je on / seru na rap battle, měl by chcípnout, aby tyto ženy mohly normálně žít,“ rapuje Lamar v návaznosti na přirovnání Drakea k odsouzenému sexuálnímu predátorovi Harveymu Weinsteinovi v tracku Not Like Us. Zatímco údajnou existenci dcery Drake s výsměchem ihned popřel na sociálních sítích, obvinění z pedofilie nechal poněkud překvapivě bez poznámky několik dní, až do vydání pondělní odpovědi The Heart Part 6.
Upevnit vlastní pozice
Rap si už zažil mnoho více či méně významných konfliktů – válčili spolu už zmínění Jay-Z a Nas, v posledních letech třeba Waka Flocka a Gucci Mane nebo Eminem a Machine Gun Kelly. Na intenzitu, se kterou se vyvíjí aktuální „občanská válka v rapu“, ale mezi rappery z první ligy nejsme zvyklí. Tracky se těší enormní popularitě i proto, že kombinují starý rapový způsob řešení sporu, tedy diss track, s viralizací konfliktu na internetu a sociálních sítích, což pro změnu promlouvá k mladší generaci. A to do takové míry, že „o této bitvě mluví všichni“ i podle majitele sociální sítě X Elona Muska. Zde je ale na místě se ptát, zda spor slouží něčemu jinému než bulváru a mediální pozornosti a co přinese nejen posluchačstvu, ale také samotným aktérům.
Jay-Z a Nas bojovali o pozici „krále New Yorku“, a tedy i scény východního pobřeží, nicméně svůj spor následně ukončili kvůli marketingovým tahům, a zahájili tak etapu dlouhé rapové gentrifikace. Tupac s Biggiem dominovali své vlastní scéně a chtěli ovládnout tu nepřátelskou. Kendrick Lamar a Drake v takových pozicích nejsou. Oba jsou na pomyslném vrcholu, ravidelně vyprodávají stadiony, každý se těší obrovské fanouškovské základně, která se Drakeovi odráží v číslech streamů a Lamarovi v kritické odezvě jeho tvorby v podobě hodnocení a cen.
Rappeři ve svých vlastních scénách konkurenci nemají, dává proto smysl, že se „velká dvojka“ (J. Colea v kontextu současného sporu můžeme považovat za irelevantního, navíc svůj diss track na Lamara v průběhu několika hodin s omluvou smazal) pustila do sebe navzájem, i když je spor ve výsledku jen snahou o upevnění statusu. Obvinění vznesená Drakem i Lamarem jsou sice závažná, pokud se ale nepotvrdí, nemají pozicí ani jednoho z nich otřást.
Předchozí Drakeovy konflikty vyřešilo pár tracků. Nad rapperem Meek Millem suverénně zvítězil, když v rámci jednoho dne Mill nedokázal zareagovat na dva diss tracky za sebou, zatímco Pusha T i díky vítězství v krátkodobém beefu úspěšně podpořil svou sólovou kariéru v době vydání svého nejoceňovanějšího alba Daytona a Drake dokonce přímo uznal svoji „první porážku v rapové hře“.
Aktuální spor je ale jiný, a do jisté míry lze obdivovat, že se Drake stále drží v boji s rapperem, jehož texty jsou považované za nejsilnější nejen v rámci žánru, ale hudebního průmyslu vůbec. Drake i přes solidní funkčnost svých diss tracků v momentálním vývoji boje tahá za kratší konec. Lamarovy tracky jsou kvalitnější a údernější z pohledu produkce i textů, navíc v poslední reakci The Heart Part 6 už jde z Drakea cítit únava a ztráta kreativity – nezmůže se na odvážnější výpad než na obvinění Lamara z šíření nepravdivých informací a pokračování v obviňování z údajného domácího násilí v Kendrickově rodině.
To, že Drakeovi dochází dech, není nijak překvapivé. Nelze se divit ani tomu, že se k němu většina průmyslu staví zády a zásadní jménu typu The Weeknda, Rihanny nebo Megan Thee Stallion vyjádřila v beefu podporu Kendricku Lamarovi. Drake v posledních letech ve své tvorbě vyměnil křehkost za toxickou maskulinitu a pozici ublíženého muže, který má problém vyrovnat se s tím, že si dívka dovolila projevit vlastní vůlí. Svoji dominanci na scéně prezentuje tak, že k jejímu udržení nepotřebuje nikoho jiného než sebe, což ostatně tvrdí i v jednom ze současných diss tracků, kde uvádí, že spor ukončí i v přesile dvacet proti jednomu. Vytvořit si nevýhodnou pozici se mu podařilo, odklon scény mu ale škodí.
Nevýhodou jsou i jeho kontroverze. Nedávno například zaplatil 350 tisíc dolarů za mimosoudní dohodu s ženou, která ho obvinila ze sexuálního napadení. V roce 2019 se na internetu rozšířilo video zachycující, jak Drake na stagi v roce 2010 líbá nezletilou sedmnáctiletou dívku. Když se dozví její věk, pobaveně odpoví směrem k davu: „Kámo, já ještě nemůžu jít do vězení!“ Těžko pochopit, že po eskapádách takového typu Drake raději popře údajnou existenci dcery než obvinění z pedofilie.
Kdo je vítěz?
U stále více toxického Drakea v defenzivním postavení se nelze divit nevybíravým útokům na Lamarovu rodinu. O to víc zamrzí, že víceméně důstojný rap comptonského odchovance se s každým dalším trackem snižuje na Drakeovu úroveň. Lamar adresuje některé sloky či rovnou celé diss tracky Drakeovu synu Adonisovi, jeho matce Sandře nebo jeho „Schrödingerově“ dceři. Zatahování rodin do sporů dvou stárnoucích rapperů působí trapně. Reálnými oběťmi jsou už teď rodiny obou rapperů. A posilování ega texty typu „Drahý Adonisi, mrzí mě, že tvůj dědeček nepoužil kondom“ na tracku Meet The Grahams je naprosto zbytečným a nepochopitelným krokem od držitele Pulitzera, který celé své předchozí album věnoval citlivé reflexi své minulosti a vztahu k rodině, snoubence a svým dvěma dětem.
Spor mezi Kendrickem Lamarem a Drakem nejspíš ještě nějakou dobu potrvá. Momentálními vítězi jsou labely obou umělců, streamovací služby a také fanoušci. Lamarovy tracky Euphoria a Not Like Us se drží na prvním, respektive druhém místě žebříčků Apple Music, což se rapperovi, který je zvyklý spíše na adoraci kritiky, už dlouho nepovedlo. A Drake už notných pár let nevydal kvalitnější píseň než Family Matters.
Momentálně lze asi jen těžko předpokládat, jak spor dopadne, i když je nepravděpodobné, že by se významem mohl přiblížit sporu mezi Tupacem a Biggiem a navazujícím násilnostem. Pokud ale oba rappeři v jeho průběhu nedospějí k sebereflexi, místo vítězství z něj vyjdou s pošramocenými rodinnými vztahy a hořkosladkým koncem.
Autor je hudební a filmový publicista.